Úsilí překročit vlastní omezení, v situaci jakkoli obtížné, i potřeba spolupráce založené na důvěře a vzájemné úctě, to jsou hlavní témata této jemné tragikomedie – těmito slovy charakterizovalo plzeňské divadlo činoherní novinku Noc bláznů, která měla premiéru v sobotu.
Inscenaci současného australského dramatika Louise Nowry přeložila Dáša Bláhová a režisér Martin Vokoun ji obsadil vesměs mladší částí souboru. Postava dominantního a sebestředného pacienta psychiatrické léčebny Roye se stala výraznou a velkou příležitostí pro Michala Štěrbu, uzavřenější a neobvykle nepříliš komediální postava režiséra Lewise byla zase do jisté míry protiúkolem pro jinak živelného Zdeňka Rohlíčka.
Jako další pacienti léčebny se představují Andrea Černá, Kateřina Vinická, Kristýna Hlaváčková, Jan Maléř, Tomáš Stolařík a Michal Štrich, doktorku Justine ztvárnila Štěpánka Křesťanová. Osoby mimo tento uzavřený svět, tedy Lewisovu dívku Lucy a jeho kamaráda Nicka, hrají Klára Kovaříková a Jakub Zindulka. Nikdo z nich však, bohužel, nevybočuje z běžného rámce svého herectví. I psychicky nemocné jedince obdařují týmiž gesty, pohyby a mimikou jako jiné své postavy v jiných hrách. Noc bláznů je divadlem o divadle; pacienti psychiatrické léčebny pod vedením mladého profesionálního režiséra připravují divadelní představení. Postavy na scéně by se tedy měly projevovat dvojím způsobem: jednou samy za sebe a podruhé jako snaživí „herci“.
Ani to ovšem nenastává. Činohra chtěla obohatit svůj repertoár o současný titul, ale divákům tím nic nového nenabídla. Ani moderní či odvážné inscenování, ani strhující herecké výkony. Na scéně, která už osmnáct let hostí mezinárodní festival nabízející to nejlepší ze současného divadla, je to bilance velmi smutná.
