Život na statku Františkův dvůr v Klokočově u Vítkova jako by se zastavil před sto lety. Na pečlivě uklizeném dvoře to voní čerstvým koňským hnojem, z dílny se ozývá bouchání kováře a na pastvě za opravenými stájemi se volně pase stádo klisen s hříbaty. O vše se stará šest nadšených milovníků koní. Snaží se, aby původní české plemeno slezského norika nezaniklo.
Chtějí, aby tento kůň, staletí šlechtěný k tomu, aby poslouchal svého vozku, tahal pluh, naložené vozy i klády v lese, přežil i dobu traktorů a lesních strojů.
„Rádi bychom získali akreditaci k tomu, aby na náš statek jezdili studenti zemědělských škol oboru chovatel a kočí na praxi. Zároveň bychom chtěli koně vycvičené do zápřahu nabízet majitelům rodinných farem. Nabízíme také výcvik i ubytování těm, kteří chtějí své koně u nás ustájit, případně vycvičit,“ popisuje plány Františkova dvora jeho spolumajitel Karel Brendl.
Snaží se nalákat hosty
Část prostředků na chov koní plánují získat z agroturistiky. Hostům chtějí nejen ukázat běžný život na statku, ale také jim ze sedadla kočáru představit krásy okolní krajiny. K tomu zde mají šest kočárů, od westernového dostavníku až po koňobus, který uveze deset lidí. Nechybějí ani saně. „Jdi Ibiza,“ zavelel zkušený vozka Pavel Kaluža, který právě s lidmi vyjížděl na projížďku kolem pastvin, kde se pásly i krávy.
„Kobylky jsou chytré a poslušné. Třebaže je trénuji jen rok, už s nimi jezdím závody spřežení. A nevedou si špatně,“ pochválil šestiletou Ibizu a sedmiletou Chůzi kočí, když je odváděl do uklizených stájí.
Spokojeně vypadal i otec většiny zdejších koní, plemenný hřebec Hugo, i když na své plodné období může jen vzpomínat. Táhne mu totiž na čtyřiadvacet let.
V dílně vedle právě probíhala „koňská pedikúra“. Jeden z ošetřovatelů držel kobylce ohlávku a uklidňoval ji slovy. Dívka jí přidržovala nohu a kovář zručně vyměňoval podkovu.
Napřed speciálním nástrojem vytáhl tu starou, pak ostrým nožem oškrábal spodek kopyta a pilníkem očistil přední část. „Celá výměna trvá tak hodinu a půl až dvě hodiny. Podle toho, jak je kůň klidný. Když je neklidný a bojácnější, použijeme skřipec na nos,“ popsal Jaromír Sukeník z Podvihova, který takto objíždí farmy v okolí.
Ze stodoly bude hotel
Nadšenci mají ještě další plány. Ze staré stodoly má vzniknout hotel a už nyní se za ní staví sportovní areál s tenisovým a dětským hřištěm. „Jako první krok jsme hřebčín oddělili od zemědělské činnosti a založili jsme samostatnou společnost Františkův dvůr. Už nyní můžeme návštěvníkům nabídnout dvacet lůžek ve společné ubytovně a luxusní ubytování ve dvou čtyřlůžkových apartmánech se samostatnou koupelnou a kuchyňkou,“ pokračoval Brendl.
Velkou chloubou statku je také krytá jízdárna o rozměrech 40 x 25 metrů. Právě se tam proháněli dva černí hřebci. „Jízdárnu chceme nabídnout také ke kurzům hippoaerobiku, kde si ženy mohou vyzkoušet strečink na koni. Probíhají tam i kurzy agility pro majitele psů,“ doplnil Karel Brendl.
