Noví Underworld jsou příliš obyčejní

Noví Underworld jsou příliš obyčejní

Noví Underworld jsou příliš obyčejní Zdroj: Profimedia.cz

Barbara Barbara, We Face a Shining Future od Underworld je – v dobrém, ale především ve zlém – obyčejná popová deska, což je u interpreta, který po léta ztělesňoval inteligentní taneční hudbu, přece jen poněkud málo.

Pro dlouholeté fanoušky dua Underworld, ani pro pořadatele festivalu Colours of Ostrava, kteří britskou formaci vetkli do čela letošního programu, to nebude dobrá zpráva. Jejich novinka Barbara Barbara, We Face a Shining Future nepatří k nejvydařenějším.

Dvojice s ní přesto vyráží na festivaly i na regulérní turné. Je však otázkou, do jaké míry se vystoupení budou opírat právě o její repertoár. Je totiž deskou popovou, oproštěnou od veškerých experimentů, ostrých hran a divokých barev, plnou v nejhorším slova smyslu obyčejných písniček, které se snadno ohrají a někdejší přidanou hodnotu v nich neradno i nemožno hledat.

Kariéru (tehdy ještě) tria Underworld jednou provždy změnil úspěch singlu Born Slippy . NUXX, který doprovázel filmovou verzi generační výpovědi Trainspotting (1996). Díky němu se Underworld stali více než obyčejnou kapelou, totiž popkulturní ikonou, a společně s Leftfield, Prodigy a dalšími tehdy pomáhali okrajovým proudům elektronické taneční hudby nenásilně proniknout do proudu středního.

Podobně jako u kolegů, ani u trojice nikdy nebylo na místě hovořit o specifickém žánru, který by reprezentovala, spíše o jejím eklektickém rukopisu a jedinečném zvuku. U Underworld to byly všemožně překřížené inspirace z progresivního trance, acid housu, ale i drum and bassu, doplněné o až sound-artově syté barvy a výrazný vokál, přednášející texty založené na volných asociacích, surrealistické stejně jako projekce, které vždy neodmyslitelně dotvářely vizuál koncertů.

S přelomem tisíciletí dosáhla skupina vrcholu, uměleckého i komerčního, zájem o ni v letech následujících postupně opadal, a ani její desky již neměly někdejší jiskru v oku.

Na vině bylo možná až přílišné tříštění tvůrčích sil: paralelně s vlastními deskami se podílela na řadě dalších filmů režiséra Trainspottingu Dannyho Boyla. Retro devadesátých let na Oblivion with Bells (2007) i někdejší slávu již více připomínající Barking (2010) sice měly status návratových desek, ale ani po jedné se kapela k plnému životu znovu neprobudila.

I v elektronické hudbě platí, že z kazatelů moderny se dříve nebo později musejí stát zkostnatělí dinosauři, kteří to podstatné řekli dávno před poslední dobou ledovou.

Underworld: Barbara Barbara, We Face a Shining Future
Vydavatelství: Caroline
Hodnocení: 60 %