Nový byt? Ne, raději pevnost | E15.cz

Nový byt? Ne, raději pevnost

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Někdo má vilu, někdo drahou limuzínu. Josef Čuraj má svůj bunkr.

Čtyřiadvacetiletý Josef Čuraj si splnil dětský sen. Patří mu vojenská pevnost poblíž Darkovic a spolu s dalšími pěti vojenskými nadšenci ji už tři roky opravuje. Ze svých peněz a vlastníma rukama. „Když jsem tam přišel poprvé, byl bunkr kompletně vyrabovaný. Zbyly tam jen kopy sutě, které jsem začal postupně vyvážet. Pak se ke mně přidali mí kolegové a založili jsme klub vojenské historie,“ popisoval začátky Čuraj. Prostřednictvím inzerátů, internetu a známých postupně získávali postele, střílny, zbraně a další vybavení. Čurajovi se podařilo domluvit směnu pozemku s jeho majiteli, manžely Kalvanovými, a teď čeká, až mu Armáda ČR pevnost s typovým označením MO-S 21 Jaroš bezplatně převede.
„Všechno jsem platil ze svého, takže už si vedeme i účetní knihu. Kdybych ty peníze šetřil, asi už bych měl na krásný byteček,“ prozradil Čuraj.
Když skupina nadšenců s opravami začala, musela k pevnosti navozit hromady kamení a vyrovnat terén. Aby vypadala tak, jako když ji ve třicátých letech stavěli. „Polní cesta, která kolem vede, je značená jako cyklotrasa i turistická cesta, takže kdo se u nás zastaví, toho provedeme. Vstupné je dobrovolné a nakupujeme za to benzin na pohon agregátu k osvětlení pevnosti,“ doplnil Čuraj, který tam tráví každý víkend. Někdy se zastaví i přes týden po práci. Návštěvníci se dozvědí kus historie a uvidí, jak kdysi vojáci žili. „Víme, že posádce velel četař Ulihanič. Ten měl jako jediný samostatnou ubikaci. Zato musel být v pohotovosti čtyřiadvacet hodin a jeho místnost sloužila také jako kancelář pro poddůstojníky,“ přidal zajímavost další člen klubu, jednadvacetiletý Tomáš Hradil.
Těžko si představit, jak ve vlhkém podzemí bunkru, osvětleném jen slabým světlem petrolejky, vojáci žili. Na posteli se střídali

„Všechno tam plesnivělo, takže slámu do slamníků museli často měnit, a ani přikrytí kousavou vojenskou dekou nebylo nic příjemného. Byli rádi, když mohli jít ven na stráž,“ vysvětloval Čuraj. I když osádku tvořilo šestatřicet mužů, postelí bylo o polovinu méně. Ten, co přišel po službě, vystřídal na lůžku svého kolegu.
Zato sociální zařízení předstihlo dobu. Záchod byl splachovací a vodu čistila speciální samovyhnívající jímka. O teplé vodě mohli vojáci jen snít a také topení, fungující díky tepelným výměníkům, mohli spustit jen v době ohrožení. Jídlo si vojáci ohřívali na lihovém vařiči značky Primus.
„Obvykle jedli konzervy a trvanlivý salám. Na příděl fasovali rum i cigarety. Vojáci levnější značky, důstojníci ty lepší,“ popisoval Hradil. Upozornil na zajímavou expozici z roku 1944, kdy pevnost obýval wehrmacht. „Dostali jsme fotografie od lidí z Hlučínska, jejichž dědové museli narukovat do německé armády. Jsou tam i kříže, které měli pro padlé. Dopsali pak jen jméno a datum,“ dodal Čuraj.
Velkou slávu chystají nadšenci na sobotu 26. června. Připravují otevření prvorepublikového hraničního přechodu s pancéřovou závorou Ippen. Pozvali kolegy z vojenských klubů z celého Česka a od jedné hodiny se tam bude i bojovat.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video