O cyklistice: nebýt toho kola, byl to báječný výlet

Cyklistika skýtá spoustu nástrah. Například úsek mezi poli od osady Dříň do Týna na cyklostezce Bečva. Když je mokro, jste zablácení, a sucho zase svádí k rychlé jízdě. Vloni se tady srazila kamarádka s jedním cyklistou. Chvíli se váleli v poli mezi koly, a když se postavili na nohy a dotyčný se usmál, chyběly mu tři zuby. Uklidnil nás, že už to má z dřívějška. I ztráty s sebou nese cyklistika. Ztratit se může kdokoliv, když chybí rozcestníky. Třeba jako já v Přerově. Musela jsem požádat o radu jednoho muže. Dlouze mlčel. „Hovoříte česky?,“ zeptala jsem se. Zasmál se a poradil. Pak mě napadlo, že si asi myslel, že jsem se ztratila už před měsícem, jak jsem byla špinavá po projetí bahnem u Týna.
Problémem je i oblečení na kolo. Nemám nic proti cyklistickým dresům, ale nechápu, proč každý druhý musí mít na zádech číslo. Nechci vypadat jako odpadlý závodník zvlášť, když zmožená tlačím bicykl do kopce. Ale nadřít se dá i na rovině. Jednou jsme si s dcerou v Itálii půjčily kola. Mně dali prý holandské, které mělo napevno nastavený převod do těch největších kopců. A tak jsem šlapala o sto šest a jela jako hlemýžď. Navíc jsem zjistila, že sedátko je nasáklé vodou a já mám mokré kalhoty. Nemohla jsem tudíž slézt z kola. Po chvíli jízdy jsem upozornila dceru, jak jsou si vesnice v Itálii podobné. Dcera tvrdila, že jedeme opět kolem obchodu, kde jsme před půl hodinou zastavovali. Řekla jsem, že ten dojem může mít, ale poté, co své tvrzení doložila starcem na lavičce a žertovným dotazem, rezignovala jsem. Vysvětlila jsem to Bermudským trojúhelníkem, který jsme pravděpodobně objevili. Po návratu do kempu jsem odmítla zaplatit půjčovné za kolo s tím, že oni musí zaplatit mně za to, že jsem jim ho provětrala. Nebýt toho pitomého kola, byl to báječný výlet.