O karlovarské činohře mám spou stu snů, říká režisér Jiří Seydler

Uplynulých dvacet sezon byl v angažmá Východočeského divadla v Pardubicích, na svém kontě má 65 inscenací. „Chceme dělat nadstandardní divadlo se vším, co k němu patří. Karlovarská činohra by měla být rodinným stříbrem města,“ říká.

Ze zavedeného divadla v Pardubicích míříte do Karlových Varů. Je to velká změna?

To určitě. A bude to trochu dobrodružství. Slibuji si od něho mnohem větší organizační i tvůrčí možnosti. Jak pardubické, tak karlovarské divadlo mají asi stoletou tradici. Ale to první ji má nepřerušenou. Jde o divadlo v tom nejlepším slova smyslu měšťanské. Hraje pro občany města a je placeno magistrátem. A jak občané, tak jejich zastupitelé ho vnímají jako své. O karlovarském divadle musí platit totéž. Bude mít svůj soubor, pravidelná představení a samozřejmě diváky. Jako přínos ho musí vnímat blízké i vzdálenější okolí. Proto chci naše budoucí inscenace prezentovat na různých celorepublikových přehlídkách. Když to shrnu, mým úkolem je uvést karlovarské divadlo do tvůrčího života.

Odhadnete, jak dlouho to bude trvat?

Zatím jsem v činohře jediný, kdo má stálý plat po celou sezonu. Abych mohl v divadle skutečně něco dokázat, musím na to mít alespoň tři roky. Za jednu sezonu po sobě jako režisér příliš velkou stopu nezanecháte. A když začínáte vytvářet něco nového, platí to dvojnásob. Zkrátka musíte nasekat nějaké chyby, abyste se z nich poučil a napravil je.

V podstatě začínáte téměř na zelené louce?

Je pravda, že mě i mé budoucí kolegy čeká jakási nultá sezona. Ta ukáže, zda to všechno zvládneme. Jsem přesvědčen, že ano, jinak bych do toho nešel. Diváka určitě zaujmeme. Chceme dělat nadstandardní divadlo s nadstandardními hereckými výkony i texty. V karlovarském divadle zatím znám své sny o tom, kam bych ho chtěl dovést. Moje jediná obava pramení z toho, abych nemusel šetřit víc, než by bylo zdrávo.

Kolik bude vybudování činoherního souboru a jeho provoz stát?

Vybudovat herecký soubor s vlastní produkcí a zázemím je velice nákladné. Karlovy Vary se k této povinnosti přihlásily mimo jiné i proto, že jsou jediným krajským městem, které nemá vlastní činohru. Pro první sezonu jsme zpracovali předběžný rozpočet a ten vychází zhruba na jeden milion korun. Pokud bychom měli fungovat dál, nelze s tím vystačit. Profesionální soubor a technické zázemí zkrátka něco stojí.

Při sestavování nového souboru však asi bude klíčové hledat herecké osobnosti, které přitáhnou diváky. Můžete už některé jmenovat?

Dohodl jsem se s ředitelkou karlovarského divadla Danou Neumannovou, že první inscenace obnovené karlovarské činohry bude mít premiéru v září. Bude to zároveň zahájení příští sezony. Komedii Bengta Ahlforse během prázdnin nastuduje vynikající režisér, herec a můj kamarád Michal Przebinda. Troufám si tvrdit, že se diváci budou více než dobře bavit. Tato hra má své téma, není to plytká řachanda, jak říkají divadelníci, ale opravdu inteligentní legrace. Obsazení je už téměř hotové, mají vystoupit i někteří bývalí herci karlovarského divadla. Je pro mě velmi důležité, abych s nimi navázal spolupráci. A snad mohu prozradit, že jednáme s Igorem Barešem, který má jako host hrát jednu z hlavních rolí.

Dramaturgický plán bude v Karlových Varech stát pouze na činohře?

Určitě. Budeme pracovat především s hodně atraktivními tituly. Tím ale nemyslím jen komedie. Nemáme v úmyslu se podbízet. Určitě dávám přednost divadlu velkých témat, které je postaveno na hereckém ztvárnění. Nejsem příznivcem takových těch režisérských divadel, která se snaží ukázat, že režisér je chytřejší než autoři, herci a vůbec všichni ostatní. Nejsem typ režiséra, kterého musí všichni poslouchat. Dramaturgický plán se tedy bude odvíjet především od velkých hereckých příležitostí. Chceme vybudovat moderní, barevné divadlo.

Zkuste jmenovat několik titulů, jejichž nastudování máte v plánu.

Jsme těsně před rozhodnutím nastudovat Černou komedii od Petera Shaffera. Je to opět hra, která je komická, a zároveň inteligentní. Důležité je i to, že je napsaná pro sedm až osm herců, což je v současnosti pro karlovarské divadlo maximum. Více si z organizačních i finančních důvodů zatím nebudeme moci dovolit. A další tituly? Osobně mám velmi rád Gogolovy Hráče. Uvažujeme také o úpravě Shakespearova Antonia a Kleopatry, kterou její autor Jiří Josek napsal pro šest herců. Z toho vidíte, že dramaturgický plán jde napříč jak divadelní historií a modernou, tak žánry.

Budete si nové herce vybírat sám?

V tom mám od vedení divadla naprosto volnou ruku. Jako umělecký šéf bych měl naslouchat především divákům, které ale ještě neznám. Až to napravím, budu vědět, koho chtějí vidět. Na druhé straně nelze skrývat, že moje svoboda rozhodování je do jisté míry omezena řadou problémů, divadlo pro činohru ještě není otevřeno. Chybí personál, nemáme ani dílny na výrobu kulis a kostýmů. Budu muset najímat i kulisáky.

Národní divadlo chce pořádat na svém jevišti svatby. Plánujete ve Varech podobné doplňkové akce?

V karlovarském divadle si dovedu představit besídky nebo koncerty. Může tam být malá scéna, kde bychom s diváky diskutovali. Musíme se snažit stále oslovovat co nejširší veřejnost, aby věděla, že má své divadlo, které hraje zajímavé tituly.

Máte v plánu napsat si podle své oblíbené literární předlohy vlastní scénář a režijně ho zpracovat?

Takovou ambici má každý režisér. Částečně jsem si ji splnil minimuzikálovou trilogií. A nyní se hraje v pardubickém divadle moje dramatizace Markéty Lazarové. Platí, že výhradně umělecká tvorba představuje do jisté míry riziko. Pro začátek s něčím podobným nepočítám.

Kdo je Jiří Seydler:

V roce 1992 absolvoval DAMU, obor režie

V letech 1992–2011 byl v angažmá Východočeského divadla v Pardubicích, v řadě dalších divadel jako režisér hostoval. Na svém kontě má na 65 titulů.

Jeho poslední premiérou byl autorský muzikál Benny Rock’n’Roll Star v pardubickém divadle. Jeho práce jsou k vidění i v Jihlavě a Trnavě.