Pistole značky Glock, neprůstřelné vesty, výkonná americká auta s dveřmi, které odolají kulkám a hlavně důslednost. Strážníci městské policie v Lázních Bohdaneč dělají svoji práci „po americku“ a proslavili se tím po celém Česku.
Záběry z kamery v jejich autě opět obletěly republiku. Na silnici mezi Lázněmi Bohdaneč a Starými Ždánicemi se před měsícem strážníci v novém služebním autě, samozřejmě americké výroby, čelně srazili s protijedoucím audi. Jeho řidič předjížděl v zatáčce kamion. Čelní náraz v sedmdesátikilometrové rychlosti skončil zlomenou rukou. „Zachránilo nás policejní auto,“ věří velitel strážníků Pavel Řehoř, který vybudoval kult šerifů z lázeňského městečka. Jejich „revírem“ ale není jen silnice, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Jaké to je, když se na vás v protisměru řítí auto?
Je to velmi nepříjemný až beznadějný pocit. Víte, že to bude možná konec a nic s tím neuděláte. Skutečně se člověku promítne celý život, během pár vteřin se vám prožene hlavou hodně věcí, včetně toho, že to bude bolet a budete hodně rozbitý ležet v nemocnici.
Co mohl řidič dělat?
Dělat se nedá skoro nic, jen brzdit. A když na to máte, tak rychle vyhodnotit situaci. Na jedné straně byl rozjetý kamion a na druhé svah. Uhnutí by bylo horší než čelní náraz, měli jsme před sebou motor a nárazník. Pád ze svahu by znamenal převrácení na střechu a možná i dodatečný náraz do boku, kde je méně výztuh. Dříve už jsem jednu těžkou nehodu jako spolujezdec zažil. Málem jsem nepřežil, měl jsem několikrát zástavu srdce a dodnes mám památku v podobě osmnácti šroubů v pravé stehenní kosti.
Záběry z nehody se staly hitem na internetu. Jaké máte ohlasy?
Vesměs pozitivní. Zachránilo nás odolné speciální auto s výztuhami a postřeh kolegy, který řídil. Nejenže neuhnul a tím to nezhoršil, ale těsně před nárazem uvolnil nohu z brzdy, takže jsme podstatnou část energie nárazu pohltili. Bohužel se najde dost prudičů a chytráků ukrytých v anonymitě internetu, kteří by za tři vteřiny měli dost času na jinou a lepší reakci. To, že jsme i po tak těžké nehodě hned běželi na pomoc řidiči, který nás svou bezohledností mohl zabít, bohužel nikdo z nich nevidí.
Odkud a kam jste právě při nehodě jeli?
Jeli jsme na služební cestu na Náchodsko a řešili, jak jsem předchozí večer vezl služebního psa na akutní operaci.
Kdo vlastně řekl po spatření protijedoucího auta ono slavné „ty vole“?
Řídil starší strážník Patrik Trojan, který je asi nejlepším mužem, co u nás kdy pracoval. A tu větu jsem řekl já.
Jaké následky nakonec nehoda měla?
Zničené služební auto a pár zhmožděnin, v podstatě jsme si ani nezamazali uniformu. Řidič, který do nás naboural, měl zlomenou ruku.
Máte nějaký zvláštní řidičský výcvik, a jakým dalším výcvikem procházíte?
Na české poměry věnujeme výcviku nadprůměrnou pozornost, i když oproti vyspělým západním zemím máme co dohánět. Zastávám názor, že strážník na ulici musí být kvalitně vycvičen ve všech dovednostech. Čelí totiž nenadálým situacím, na nichž závisí i život jiných. A když nějaký zákrok neudělá pořádně a pachatel uteče, tak sice dřív nebo později bude dopaden jinde, ale mezitím může někomu dalšímu ublížit. A to je pak nepřímo vina strážníka, který si na ulici nevěděl rady.
Jaké úkoly nejčastěji plníte?
U bohdanečské městské policie jsem od jejího počátku, tedy třináct let. Plníme širokou škálu úkolů od kontroly pejskařů přes dopravní službu až po zatýkání nebezpečných pachatelů, pokud na ně narazíme při hlídkové službě. Bohužel si nás lidi spojují hlavně s měřením rychlosti. Když v noci kontrolujeme les kvůli pytlákům a zlodějům dřeva, tak moc lidí nepotkáme, a tak to většinou ani nikdo neví. Případů bylo mnoho včetně hodně nebezpečných, kdy jsme třeba přistihli při činu i hodně drsné hochy. Byly to pak hodně tvrdé zákroky, kde šlo o život.
Určitě se musíte setkávat i s negativními reakcemi.
Jsme policie a máme dělat pořádek. Když někoho chytneme, jak porušuje zákon, musíme to vyřešit. A to se s oblíbeností většinou vylučuje. Kdyby byla policie oblíbená u všech, tak asi něco dělá špatně. U slušných lidí naopak naše obliba roste. Sloužíme i v poměrně vzdálených Chvaleticích, kde si nás tamní radnice vybrala. Řada místních obyvatel nás osloví i na ulici a poděkují, že je díky nám klidněji v parku, kam se dříve báli chodit. Samozřejmě že nemůžeme čekat přátelskou reakci u člověka, kterého jsme chytili u dopravního přestupku, a kvůli tomu přišel o body a řidičský průkaz.
Kde se vzal váš „americký“ styl?
Nevím, v čem je náš styl americký. Děláme jen to, co nám ukládají zákony. Ale s plným nasazením. S Amerikou jsme spojováni kvůli autům, ale my na ně nijak netrpíme. Až takhle kvalitní a dobře vybavené policejní auto vyrobí v Egyptě nebo v Polsku, pořídíme si klidně egyptská. Nevím, proč bych měl ztrácet čas něčím, co už jinde vymysleli a vyzkoušeli, že to fakt funguje.
Nechtěl jste někdy se svou prací „praštit“?
Několikrát ano. Občas nedávám, že více problémů je s institucemi, které mají stát na stejné straně barikády, než s delikventy, proti kterým máme společně bojovat.
Jaká byla dnešní služba?
Jako vrchní strážník bohužel musím zpracovat spoustu administrativy a zabývat se takovými věcmi, jako je prasklé opěradlo na židli, příprava rozpočtu, odpovídat na dopisy a podobně. Takže jsem ji skoro celou strávil u počítače. Ale taky jsem musel chvíli hlídkovat, vyřešit problém s kočkou, která strčila hlavu do plechovky a nemohla ji vyndat, nakrmit odchycené psy, vymýt jim kotce a dojet pro novou židli. Druhá hlídka ráno projela okrsek a pak odjela na celodenní směnu do Chvaletic.
V minulosti jste si stěžoval na nedobré vztahy s pardubickou policií.
Občas mi připadá, že někdo nechápe, že jsme na jedné lodi. Snad se blýská na lepší časy. Dál to nebudu komentovat, mnohdy je to zbytečné a člověk si jen uškodí. Asi je nějaký důvod, proč naše republika v mezinárodním hodnocení korupce a nefunkčnosti veřejné správy stojí daleko za vyspělými zeměmi.
PŘÍPADY STRÁŽNÍKŮ Z LÁZNÍ BOHDANEČ
V srpnu strážníci v lese u Bohdanče natrefili na skupinu, kterou podezírali z krádeží dřeva. Když se vymlouvali i na to, že v lese zabloudili, objevil se jejich kumpán s motorovou pilou v ruce. Začal utíkat, ale narazil na přivolanou hlídku.
V červenci strážníci vyjeli k injekčních stříkaček poházených v trávě u prodejny potravin v Bohdanči. Po příjezdu zjistili, že se o ně poranily dvě děti. Po prvním ošetření je odvezli do nemocnice.
Pardubická záchranka spěchala v červnu do obce Dědek u Bohdanče, aby ošetřila čtyři mladíky předávkované drogami. Po příjezdu záchranáře i lékařku napadli. Nepříčetné mladíky nezkrotili ani policisté. Pomohli až bohdanečští strážníci. Ti asistovali i lékařům v nemocnici.
Drama se odehrálo i počátkem června. Na kruhovém objezdu v centru Bohdanče zkolaboval devětapadesátiletý řidič osobního auta. Do první pomoci se pustili kolemjdoucí včetně zdravotní sestry a pokračovali v ní strážníci, kteří muže resuscitovali a předali lékařům s již obnovenou funkcí srdce.
Vloni v létě strážníci dopadli žháře. Při hlídkování si všimli mladého muže, který šel z lesa a při kontrole okolí našli ohniska požáru. Žhářem byl dobrovolný hasič z Bohdanče. * Zběsilá honička se strhla vloni v dubnu, kdy začal strážníkům ujíždět mladý řidič. Na silnici z Bohdanče do Pardubic pokořil dvousetkilometrovou rychlost.
