Obědvat v Indii je zážitek. Jak se správně najíst z banánového listu?

Indie

Indie Zdroj: profimedia

Indie
Nové Dillí, Indie
Nové Dillí, Indie
Nové Dillí, Indie
Indie
12
Fotogalerie

V jižní Indii jídlo servírují místo na talíři na velkém listě a jí se rukou. Kvůli neobvyklým pravidlům stolování na vás číhá spousta drobných trapasů, které pobaví obsluhu i ostatní strávníky

Když poprvé zajdete v jižní Indii na oběd do restaurace, čeká vás jedno překvapení za druhým. Začne to hned, jak usednete. Číšník před vás místo talíře položí velký banánový list. Jíst z něj je tradice a je to prý i praktické. List nic nestojí, po obědě ho číšníci i se zbytky jídla vyhodí a nemusejí mýt tolik nádobí. A že je to list ze svazku, který jste při vstupu do restaurace viděli válet se v prachu ulice? Žádný strach.

Číšník vám podá nádobku s vodou, vy z ní pár kapek na list nanesete, celé to rukou rozetřete a tím je přírodní talíř úředně prohlášen za čistý. Číšníci na něj začnou sázet jídlo. Doprostřed kopeček rýže, na stranu křupavou placku appalam. Kolem kalíšky s omáčkami kari nebo kootu a s jinými lahůdkami. Rozložení pochutin na listu má přesná pravidla. Marně hledáte, kde je příbor. Nikde. Jí se – a to i v těch nejlepších restauracích – rukou.

Což o to, když máte takhle jíst třeba plněnou rýžovou placku masala dosa, není to až takový problém. Ale Indové jsou nějak zázračně schopni jíst rukou i řídké omáčky promíchané s rýží, což Evropanům bez tréninku vůbec nejde. Číšníci vás s cukáním koutků pobaveně pozorují, jak se snažíte uchopit neuchopitelné. Chvíli vás nechají trápit a nakonec vám slitovně alespoň na omáčky podají lžíci.

Levá ruka je nečistá

Pokud se přece jen budete snažit jíst rukama, skrývá to ještě jednu past. Měli byste totiž jíst výhradně pravačkou. Levá ruka je považována za nečistou.

Indové ji používají takříkajíc na nečisté činnosti – nejen na toaletě, ale také třeba k nazutí bot nebo oprášení špíny z kalhot. Má to jistou logiku. Je ovšem těžké nechat při jídle levou ruku v klidu pod stolem. Už tak máte s obědem plné ruce práce, a to doslova. Svádí to tudíž pomoci si alespoň i tou levačkou.

Lze proto doporučit malý zlepšovák – sevřete do levé ruky klíče nebo mobil, aby vás to podvědomě nesvádělo pomáhat si jí při jídle. Protože když vám to ujede, spolustolovníci po vás hodí poněkud pohoršeně okem.

Lístečku, prostři se

Takže sláva, jíte jakžtakž jednou rukou. Ale je tu další překvapení. Když pomalu dojídáte horu rýže nebo kalíšek s omáčkou, přitočí se obsluha a bez ptaní vám zase všechno vrchovatě doplní.

Díky drilu z českých školních jídelen (budeš u toho sedět, dokud to nesníš!) tedy zase jídlo disciplinovaně zkonzumujete, vždyť je tak dobré. Ovšem pozor – znovu je tu číšník a bez ptaní automaticky na list láduje další přídavky. Funguje to jako ubrousku, prostři se. V přepočtu za pouhých 60 korun, což je typická cena za „ready meals“ neboli hotovky k obědu, se na vás hrne zdánlivě nekonečná spousta jídla.

Jak naznačit, že už stačilo, abyste nepraskli, ale zároveň neurazili hostitele? Až následně se dozvídáte, že je na to jednoduchý signál. Stejně jako v Evropě naznačíte konec jídla položením nože a vidličky rovnoběžně vedle sebe, v jižní Indii musíte přeložit onen banánový list napůl. Tím hlásíte: Děkuji, mám dost, už nepřidávejte. Ovšem pozor, i tady číhá možné faux pas. Prý je potřeba list přeložit směrem k sobě. Pokud byste ho přeložili směrem od sebe, může se v některých oblastech hostitel urazit, protože si gesto vyloží tak, že jste s jídlem nebyli spokojeni.

Vrchní prchl?

Ať chcete nebo ne, při téhle formě stolování každou chvilku něco upadne. I Indové, když odcházejí od stolu, nechávají za sebou učiněnou spoušť. Tohle je ale v pořádku. Lehce ohozeny rýžovými zrnky mohou být stěny v okruhu jednoho kilometru. Restauratér díky tomu s radostí vidí, že hostovi chutnalo, s úklidem stolu a novým vymalováním místnosti už si poradí. Evropana čeká ještě jedna nejistota.

Komu vlastně zaplatit? Pouliční restaurace jsou téměř vždycky – jako naprostá většina všech podniků v Indii – typickými rodinnými podniky.

Takže se v obsluze točí třeba sedm bratrů. Na jednu stranu to znamená, že si můžete na chvilku připadat jako mahárádža, protože kolem vás za pár rupií tancuje celý tým číšníků. Jenomže se v nich přestanete orientovat. Jeden člověk přinese rýži, druhý oplatky, třetí doplní omáčky, někdo jiný zas dolije vodu.

A když máte zaplatit, omylem nakonec nutíte bankovku udivenému muži, z něhož se vyklube jiný host restaurace. My Češi znalí filmu Vrchní, prchni! si pak už raději dáme dvojitý pozor, komu vlastně platíme. Takže nejjistější je dojít vyrovnat účet přímo k pokladně, která bývá u východu z restaurace. Zbývá už jen gratulovat, premiérové jihoindické stolování máte za sebou. Napříště už bude trapasů míň a brzy přijdete obědům doslova „z jídelního listu“ na chuť.