Obsluhovali hlavy států. Ruské i z USA

Poslední úpravy číšnického kostýmu a recepce v Rudolfově galerii na Pražském hradě může začít. Pro mnoho žáků Hotelové školy Teplice nic nového. „Anglického prince Charlese nebo prezidenta Obamu jsem viděl stejně, jako vidím teď vás,“ říká student třetího ročníku školy František Jakubíček. Naposledy, s dalšími devětatřiceti spolužáky, obsluhoval při slavnostní večeři prezidenta Václava Klause a jeho polský protějšek Bronislawa Komorowského. Studenty teplické hotelovky od roku 2006 pozvali na Pražský hrad už patnáctkrát. Jsou jedinou školou z Ústecka, která vyhověla požadavkům kanceláře protokolu Pražského hradu. „Zavedla to paní Livia Klausová. Chtěla obnovit prvorepublikovou tradici, kdy žáci obsluhovali při státních recepcích,“ vysvětluje Dagmar Walterová, učitelka odborných předmětů.
O výjezdu na Pražský hrad se škola dozvídá přibližně týden předem. Studenti se hlásí sami, reagují na oznámení, vyvěšené na školní nástěnce a internetových stránkách. „Ani je nemusíme moc probírat, hlásí se ti, které to opravdu zajímá a také už něco umí,“ vysvětluje Walterová.

Do kuchyně v kostýmku

Státní recepce je pro studenty fyzicky náročná. Bezpečnostním rámem procházejí kolem druhé hodiny odpoledne. „Cvičíme příchody a odchody k přiděleným židlím, musíme být opatrní s nádobím. Při recepci jsme neustále k dispozici a končíme kolem desáté večer,“ popisuje další žák Lukáš Jánošík a dodává, že se mu občas třesou ruce, když ve starorolském porcelánu servíruje kouřící polévku.
Studenti se státních recepcí účastní rádi. Obsluhují v noblesních prostorách, poskytují servis lidem, kteří doslova řídí svět. Jednoduché to ale nemají.
„V Rudolfově galerii je zpravidla dusno. Svítí světla, hoří svíčky,“ líčí Walterová. Při květnové recepci s rakouským prezidentem Heinzem Fischerem jeden ze studentů omdlel. Do ticha při proslovu Václava Klause zazněla hlasitá rána o dveře. „Pan prezident zastavil projev a nechal vyvětrat. Později za námi přišel a řekl nám, že my tady pracujeme a ať si klidně řekeme, jestli mají okna otevřít,“ vypráví učitelka.
Budoucí číšníci při státních recepcích podle Walterové nezlobí. Jen jeden, náruživý kuřák, se domluvil s kuchaři a chodil kouřit na rampu. „Už ani nevím, při které z návštěv Hradu to bylo. Častěji musím krotit holky štěbetalky, jsou to děti. A když se nedíváme, tak si sedají. A vědí, že nesmějí,“ popisuje Walterová chování studentů. Sama se do prací zapojuje. Když je potřeba, odebírá, i v kostýmku, nádobí v kuchyni.
„Hrozně mě pobavilo, když šli vedle sebe Obama s Medveděvem. Americký prezident je oproti ruskému opravdu vysoký,“ vybavuje si jeden z mnoha zážitků Jakubíček. „Také jsme viděli, jak Obamovi ochranka prohodila talíř s jiným hostem, asi aby ho neotrávili,“ doplňuje ho spolužák Patrik Zvědělík.
Studenti si také dělají naschvály. Na jedné recepci se potkali s konkurenční školou. „To za námi přišly holky, že nevědí, jak mají nosit talíře. Tak jsem jim poradil, ať je podávají zleva,“ usmívá se Zvědělík.