Prezidenti USA a Ruska. Barrack Obama a Dmitrij Medveděv. Desítky politiků a diplomatů z celé planety. A studenti hotelové školy v Poděbradech.
Ti všichni byli před týdnem u slavnostního oběda na Pražském hradě. Jen několik minut předtím Obama s Medveděvem podepsali významnou odzbrojovací smlouvu mezi oběma velmocemi.
Žáci hotelové školy z Poděbrad měli skromnější úkol. Servírovali státníkům oběd. „S Hradem spolupracujeme už několik let. Pro studenty je to skvělá zkušenost,“ říká ředitelka školy Jana Podoláková.
Na Hradě byli se službami žáků nadmíru spokojeni. Podle prezidenta Václava Klause měli velký úspěch a jejich práce si všimli Obama i Medvěděv. A doma to hodlají okopírovat.
„Obama? Zážitek k nezaplacení“
Na první pohled dvě obyčejná děvčata. Sympatická, milá, veselá. Studentky hotelové školy v Poděbradech, devatenáctiletá Eva Havránková (vlevo) a její o rok mladší spolužačka Eliška Nolová, se minulý týden dostaly do absolutní blízkosti prezidentů USA a Ruska, Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva. Při slavnostním obědě na Pražském hradě se spolužáky nosily jídlo významným hostům.
Jak se vám povedlo dostat se na takovou akci?
Havránková: Jde to všechno přes školu. Z Hradu zavolají a paní ředitelka či někdo z učitelů to zorganizuje. V pondělí volali zase, že by o nás měli zájem. Přijede nějaký prezident, chystá se večeře.
Jak taková akce probíhá?
Nolová: Stoly už jsou většinou připravené, my hlavně cvičíme nástupy. Vše musí být na vteřinu stejně, pohyby zesynchronizované. V zástupu neseme jídlo a na povel ho pokládáme.
Jak dlouho nacvičujete?
Nolová: Do Prahy jsme přijely v osm ráno, oběd byl v půl druhé, takže všechen čas mezi tím. Nástup jsme nanečisto zopakovaly asi osmkrát.
Cvičíte to i ve škole?
Nolová: Ne, na každé akci se nástup nacvičuje zvlášť. Podle přání organizátorů.
Dostat se do blízkosti prezidentů Ruska a USA není jen tak. Podstoupily jste nějaké speciální bezpečnostní prověrky?
Havránková: Ve škole jsme každá musely nahlásit číslo občanského průkazu. Před Hradem byla stráž, která nás na základě toho čísla pustila. Pak jsme procházely detekčními rámy, byli tam i policejní psi. Už jsme věděly, co s sebou nemáme mít. Různé spreje nebo číšnické nože jsem nechala v autobuse.
Co jste státníkům servírovaly?
Havránková: Jako předkrm měli salát… Ani nevím přesně jaký.
Nolová: Obyčejný salát.
Havránková: Pak dýňovou polévku a jako hlavní jídlo roštěnou na houbách s knedlíkem. A zmrzlinu.
Jak takové jídlo, které servírujete prezidentům, vypadá?
Havránková: Rozhodně jinak, než jak ho člověk dostane v jídelně nebo v restauraci, kam jde na oběd. Moc velké porce to nejsou, měli takové tři malé knedlíčky.
Nolová: Je to spíš taková formalita, než aby se z toho někdo hodně najedl.
Máte za to nějakou odměnu?
Havránková: Vždycky. Jen na tom Hradě je to zadarmo.
Nolová: Berou to tak, že je to pro nás zážitek k nezaplacení. (úsměv)
Koho jste obsluhovaly?
Havránková: Každý má svého člověka, o kterého se stará. Já obsluhovala Petra Koláře, českého velvyslance v USA.
Nolová: Mně přidělili dva lidi. Ale kdo to byl, netuším. Někdo z Ruska a Ameriky.
Dostanete se s těmi lidmi do kontaktu? Mluvíte s nimi?
Nolová: Ne, to ani nejde. Všechno musí být dost rychle.
Kde jinde jste ještě obsluhovaly?
Havránková: Jezdíme často, pro různé společnosti, třeba na Žofín. Na Hradě už jsme byly myslím potřetí.
Nolová: A často také na ministerstvu zahraničních věcí.
Už se vám stalo, že jste na významné akci něco pokazily a třeba polily diplomata polévkou?
Havránková: Ne, naštěstí ne. Dáváme si pozor.
Jaké dávají politici spropitné?
Havránková: Žádné, to jde úplně mimo ně. Nic neplatí.
A už vám třeba nějaký řekl, že se mu líbíte?
Havránková: Ne, zatím ne. (smích)
Nolová: Když prezidenti odcházeli, tak se prý pan Obama ptal prezidenta Václava Klause, co jsme zač. Když se dozvěděl, že jsme studenti, bylo to pro něj zajímavé. V Americe to takhle nechodí, tam jsou na všechno najaté firmy. Divil se, že ještě ani nemáme dostudováno, a už to umíme.
Havránková: Před začátkem jsme se bavily i s kardinálem Vlkem, bylo to příjemné.
Pomůže vám účast na podobných akcích při studiu?
Havránková: Když jsme měly odborné předměty, mohly jsme z toho občas čerpat. Ale je to spíš dobrá zkušenost, než že by nám to nějak pomohlo.
Do životopisu si tedy nenapíšete: „Obsluhovala jsem hlavy států“?
Havránková: Paní ředitelka chce nechat udělat certifikáty, kde by nám Hrad potvrdil, že jsme na těch akcích byly. Ale nevíme, jestli budou ochotní.
Baví vás tahle práce?
Havránková: Ale jo, je to zajímavé. Ale na podobné akce jezdíme i pro peníze. Je to dobrá brigáda.
Nolová: Určitě je to lepší brigáda, než někde točit pivo.
Co je na té práci nejlepší?
Havránková: Zážitky, zkušenosti…
A nejhorší?
Havránková: Nejhorší je čekání, občas je to zdlouhavé.
Nolová: Samotná akce je dobrá, to je člověk v pohybu. Ale když čekáme třeba tři hodiny a musíme být v pozoru, protože nevíme, kdy přijdou, to není zrovna lahoda.
