Kdyby v nebi seděli styloví rozhodčí, museli by vytáhnout pořádně vysoké známky. Nejspíš samé dvacítky. I když by možná mohli pár bodů odečíst za předčasný dopad. Legendární skokan na lyžích Jiří Raška mohl letět ještě o kousek dál. Jenže jeho srdce bylo proti.
„Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk,“ tak popsal spisovatel Ota Pavel nejslavnější okamžik života Jiřího Rašky. Skokana na lyžích, který jako první Čech v historii vyhrál zlatou medaili na zimních olympijských hrách. A který ovlivnil stovky skokanů, desetitisíce dalších mladých sportovců, a jehož jméno znaly a znají miliony lidí na celém světě.
Ten zlatý let v Grenoblu trval jen čtyři vteřiny. Život legendárního skokana bezmála jednasedmdesát let. Na kritickém bodě přistál Jiří Raška 20. ledna, kdy podlehl dlouhé nemoci. Jeho srdce dotlouklo v novojičínské nemocnici.
„Je to velká ztráta pro český sport. Jiří Raška se stal legendou, vždyť jako první vyhrál zimní olympijské hry,“ uvedl předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
Nemocné srdce Rašku už trápilo delší dobu. Na začátku devadesátých let musel na operaci, od té doby měl tři by-passy. Před pěti lety také dostal zápal plic. „Od té doby to začalo. Srdeční chlopně mi přestaly těsnit, proto taky často kašlu. Krev se mi totiž dostatečně neokysličuje,“ říkal Raška před rokem Lidovým novinám v jednom ze svých posledních rozhovorů. Jeho kariéra byla úctyhodná. Jako mladý skokan se dostal do reprezentace k trenéru Zdeňku Remsovi. A společně s dalšími velkými jmény prožíval zlatou dobu českých skoků na lyžích. Parta kolem charismatického trenéra, takzvaní Remsa Boys, dobývala jeden můstek za druhým.
„Dnes je to těžko představitelné, ale my jsme tehdy byli o krok dál než ostatní státy. Měli jsme mnohem propracovanější kondiční přípravu, navíc už u nás tehdy byly můstky s umělou hmotou, na kterých se dalo trénovat i v létě. A především jsme byli dobrá parta. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Přáli jsme si navzájem úspěch, i když jsme byli soupeři,“ vzpomínal před časem Raška.
Do dějin českého sportu se nesmazatelně zapsal na zimních olympijských hrách v roce 1968 v Grenoblu. Zlatá medaile ze středního můstku tehdy pobláznila celou zem a Otu Pavla inspirovala k napsání Pohádky o Raškovi.
O fous druhý
Na stejné olympiádě navíc Raška získal i stříbro na velkém můstku. „Už jsem závodil v klidu. Říkal jsem si, že když mám zlato, nemusím se nervovat. I když musím přiznat, že nakonec jsem byl trošičku zklamaný, když jsem byl o fous druhý,“ ohlížel se za olympiádou legendární skokan.
Raška navíc dokázal jako jeden ze dvou Čechů vyhrát Intersportturné (dnešní Turné čtyř můstků), což se povedlo až o více než třicet let později Jakubu Jandovi. Byl dvakrát druhý na mistrovství světa, bronzový na historicky prvním mistrovství světa v letech na lyžích a stal se i světovým rekordmanem. V roce 1969 skočil v Planici 164 metrů.
Poslední medaili nedostal na stupních vítězů pod zasněženými vrcholky hor a siluetou skokanského můstku. Dostal ji na Pražském hradě. Loni v říjnu mu prezident Václav Klaus udělil medaili za zásluhy. A ve velké anketě lyžařského svazu byl vyhlášen lyžařem století.
Jenže velkého člověka nedělají jen medaile. Raška byl především vzorem. Pro celé generace českých skokanů na lyžích. „Kvůli němu jsem začal skákat. Jako malý jsem si na něj hrál a vlastně i kvůli němu poprvé vylezl na můstek,“ říká někdejší reprezentant a Raškův svěřenec Pavel Ploc.
Předával zkušenosti
Když na sklonku sedmdesátých let skončil Raška s aktivní kariérou, dal se na trenérskou dráhu. V rodném Frenštátě pod Radhoštěm mu prošla rukama celá řada pozdějších reprezentantů. Včetně pozdějšího vítěze Turné čtyř můstků a dosud jediného českého vítěze seriálu Světového poháru Jakuba Jandy.
„Ve Frenštátě všichni všechny znají, takže o nás měl dokonalý přehled. A jako trenér uměl být i přísný,“ uvedl Janda, kterého zpráva o Raškově smrti zastihla na závodech v Zakopaném. Stejně jako ostatní čeští skokani tam startoval s černou páskou na ruce. Na počest muže, díky kterému se v Česku stále rodí skvělí skokani.
LETOPOČTY JIŘÍHO RAŠKY
1941 - Ve Frenštátu pod Radhoštěm přichází 4. února na svět.
1950 - Jako devítiletý chlapec se musí vypořádat se smrtí otce.
1964 - Poprvé jede na olympiádu. V Innsbrucku je ale pouze náhradníkem.
1966 - Na Intersportturné (dnešní Turné čtyř můstků) získává druhé místo.
1968 - Na olympiádě v Grenoblu vyhrává závod na středním můstku, na velkém získává stříbro.
1969 - V Planici skáče světový rekord 164 metrů.
1971 - Stává se vítězem Intersportturné.
1974 - Začíná trénovat.
1976 - Končí závodní kariéru.
1979 - Naposledy skáče při soutěži veteránů.
1994 - Stává se na dva roky trenérem české reprezentace, podstupuje první operaci srdce.
2003 - Stává se českým lyžařem století.
2006 - Jeho zdravotní stav komplikuje těžký zápal plic.
2011 - Dostává Medaili Za zásluhy.
2012 - Umírá 20. ledna v novojičínské nemocnici.
