Odtah auta a táta v trenkách
Je to asi deset let, co jsem po ránu vykouknul z okna a viděl, jak tátovo auto nakládají zaměstnanci odtahovky.
Přehlédl značku, která lidi ze sídliště upozorňovala na čištění silnic. A spal. Jedno máme s tátou společné, těžko se probouzíme. Tady ale nezbýval čas na klidné „Táto, vstávej“, vběhnul jsem do ložnice a vyvalil na něj, že jestli okamžitě nevstane, nepojedu na lyžařský zájezd, protože bude platit za odvezené auto. Otec v trenýrkách vyskočil z postele, i přes svou stokilovou váhu letěl po schodech jak vichřice, dunění v domě připomínalo nálety z pětačtyřicátého a táta v nedbalkách pak přemlouval techniky, aby mu auto sundali, že s ním zase odjede. Vyhrál, jel jsem na lyže. Příští rok si už značku hlídal. A pro jistotu chodil spát aspoň v teplákách.
