Oheň v kraji spolknul životy i stovky milionů korun

„Dobrý sluha, ale špatný pán,“ tak se to říkávalo a platí to stále. Vědí o tom své i severočeští hasiči.

Sedmička vybrala sedm nejzávažnějších případů požárů, které v kraji vznikly za posledních deset let.

1. Zámek Zahrádky

Nejdražším ohněm byl požár zámku v obci Zahrádky na Českolipsku. „Je to pro nás dodnes velká ztráta. Než ho zničil oheň, měli jsme naději, že turistický ruch více oživí naše město. Na zámku v té době právě probíhala rekonstrukce,“ zavzpomínala Kristýna Filková ze Zahrádek. A právě rekonstrukce mohla být podle místních příčinou požáru.

Zbýval jen pouhý měsíc do slavnostního otevření, když začátkem roku 2003 začalo hořet pod střechou. Zřejmě od přímotopu nebo od elektrické svítilny. V provozu již byla například restaurace, školicí středisko, fitness nebo hotel pro devadesát šest hostů. „Zaměstnávalo se tam třicet lidí, kteří přišli o práci. Pro místní to byla velká rána.

„Zámek byl pro nás kulturním centrem,“ povzdychl si Ladislav Chvojka, starosta Zahrádek. Krátce po řádění živlu, který za sebou nechal spoušť v hodnotě zhruba devadesát pět milionů korun, byla vyhlášena sbírka. Vybralo se něco kolem tři sta tisíc, ale vlastníci zámku, Karlova Univerzita, je od nás nechtěli. Nakonec jsme peníze po dohodě s krajským úřadem investovali do obnovy dvou místních soch,“ popsal.

Požár hasilo osm jednotek hasičů. K boji se živlem potřebovali devět cisteren a automobilový žebřík. Dvacetisedmimetrová výsuvná plošina musela přijet z Liberce. „Pamatuji si, že byl ohromný problém s technikou. Na konci ledna panovaly mrazy minus deset až minus patnáct stupňů. Všechno nám mrzlo pod rukama. Dokonce i plošina, která než dojela do Zahrádek, zmrzla a byla neovladatelná,“ popisuje tehdejší zásah Ladislav Vakula, velitel českolipských hasičů. Podle něj se u ohně sešly některé nepříznivé okolnosti. „Bylo to hned několik faktorů. První bylo pozdní ohlášení. Nová střecha z dvouapůlmilimetrové mědi držela oheň dlouho v utajení. Kvůli počasí byla také velmi špatná sjízdnost komunikací a velké komplikace s hašením,“ popsal.

V době příjezdu již byla ohněm zachvácena střecha levého průčelí zámku a hasiči mohli hasit pouze zvenku. „Na místě zasahovali i dobrovolní hasiči z Nového Boru, kteří jsou jinak skláři, a i když jsou zvyklí na žár od sklářských pecí, sami říkali, že tohle je úplně něco jiného,“ vzpomínal Vakula.

Hasiči bojovali nejen s ohněm, ale i s ledem a mrazem. Všechno klouzalo, mrzla voda i technika. Dalším velkým nebezpečím pro zasahující byly bytelné zámecké trámy. „Když začaly padat, dokázaly prorazit svou vahou i stropy,“ doplnil velitel. Celý požár trval tři dny. Co se zámkem bude dál, se neví.

„Vlastník zatím udržuje zahrady a veřejnost smí některé části zámku navštívit jen výjimečně o městských slavnostech. Ty se letos konají osmnáctého srpna,“ uzavřel starosta Ladislav Chvojka.

2. Textilka Kolora

V roce 2007 došlo k dalšímu z největších požárů Libereckého kraje. Oheň zničil téměř stopadesátiletou textilní továrnu Kolora v Liberci-Doubí. Než ji spolkl oheň na konci srpna, sloužila jako sklad, administrativní budova a výrobní objekt pro pět firem.

„Vysoké plameny byly tu noc vidět až z Rašovky,“ přiblížil velikost ohně Lumír Jíra, velitel družstva liberecké stanice. Zásah sedmnácti jednotek komplikoval nedostatek vody.

„Místní nás upozornili, že právě vypustili zdejší rybníky, naštěstí až na jeden. Hodně nám pomohlo, že v továrně byly namontované protipožární stěny,“ líčil tehdejší situaci. Nejpravděpodobnější příčinou byla závada na elektrickém rozvaděči. Oheň zničil polovinu areálu továrny a její budovy proměnil na ruiny. Způsobil tak ztrátu téměř za sto milionů korun. Škodou tenhle požár předčil i jiný děsivě vypadající oheň v textilce Slezan ve Frýdlantu.

3. Textilka Slezan

V roce 2004 tam začaly hořet šicí dílny, zřejmě od relé kompresoru chladničky. Poškození bylo tenkrát odhadnuto zhruba na deset milionů korun.

„Nyní už firma nefunguje, ale vzpomínám si, že nám vždy dávala sponzorsky šátky pro naše slavnosti. Stejně tomu bylo i v roce dva tisíce pět. Jen už je neměli kde zaobroubit, a tak jsme museli hledat náhradní řešení,“ vzpomněla si na jeden z důsledků požáru šicích dílen Alena Švejdová z organizačního výboru Valdštejnských slavností.

4. Rekreační chata

Nejdramatičtější požár se odehrál v roce 2009 v Rovensku pod Troskami. Tehdy začalo hořet přízemí rekreační chaty od technické závady akumulačních kamen. V budově v té době bylo ubytováno osm lidí. Při příjezdu prvních jednotek hasičů byli již tři z nich mimo objekt. Zbývajících pět oheň uvěznil v horních patrech.

„Když jsme dorazili na místo, byl požár již ve svém třetím stupni hoření a nemohli jsme se vnitřkem dostat k lidem. Schodiště, obložené dřevem, bylo celé v plamenech,“ popisuje tehdejší zásah Pavel Viták, vedoucí oddělení integrovaného záchranného systému v Semilech. Chata stojí ve stráni, a tak nebylo možné použít těžkou techniku.

„Do druhého patra jsme se dostali až netradičním způsobem, kdy jsme přes střechu položili několik žebříků,“ přiblížil komplikace záchrany Viták. Hasiči dělali, co mohli, přesto dva lidé skončili v kritickém stavu a jeden z nich svým zraněním podlehl. „Všechny požáry, kde jsou v ohrožení lidé, jsou pro nás velmi těžké,“ potvrdil Jan Šourek, velitel dobrovolných hasičů v Rovensku pod Troskami, který byl tenkrát také u zásahu. Dnes je již rekreační chata opravená a opět v provozu.

„Jsem ráda, že se k nám rekreanti tohoto střediska opět vrátili,“ potvrdila současný

5. Výbuch plynu v podkroví

Dalším z tragických požárů s jedním mrtvým a s jedním zraněním se stal v minulém roce v Proseči nad Nisou. Od špatně zaslepeného vývodu plynu v kuchyni nastal výbuch a následný požár v podkroví bytového domu. Hasičům často komplikují zásahy použité materiály na střechách. „V domě byl velký žár, protože nad ním byla plechová střecha. V takových případech bývá oheň jako pod pokličkou. Běžně dosahuje teploty zhruba osmi set stupňů, ale pod střechou, která snadno neprohoří nebo se nedá odkrýt, se žár pohybuje kolem tisícovky stupňů,“ popisuje rozdílnost průběhu požárů Jan Pluhař, velitel družstva liberecké stanice.

6. Textilní sklad

Před třemi lety v únoru začala hořet budova plná textilního odpadu v obci Černousy. „Již dříve jsem dvakrát zasahoval u podobných požárů v Řasnici. Textil prohořívá pomalu, a tak jsme věděli, že tohle uhasit je spíše otázka dnů než hodin,“ popsal Josef Šperl, velitel dobrovolných hasičů z Frýdlantu.

Kvůli vidině snadného výdělku majitele skládky, se okolní krajina dusila ve štiplavém kouři. Zasedat musel také krizový štáb. „Tím, že je obec blízko hranic, myslelo se i na to, aby příliš zplodin z požáru nešlo do sousedního Polska,“ upozornil na komplikace velitel.

Oheň byl tenkrát s největší pravděpodobností založen úmyslně a škody nebyly vyčísleny. Ve Frýdlantském výběžku se podobná situace opakovala ještě o několik měsíců později v Bulovce v části Arnoltice. V současnosti je v kraji podle hasičů už jen jedna podobně problematická skládka.

7. Řádění pyromana

V těchto dnech má svou dohru u libereckého soudu případ žháře. Před jeho nočním řáděním si nemohl být jist žádný nezamčený bytový dům ve městě. Pyroman ve čtyřiadvaceti případech podpálil věci na chodbách přede dveřmi bytů. „Na to, že jde o jednoho a toho samého pachatele poukazoval hned od začátku fakt, že chodil nejčastěji o víkendech a nad ránem, kdy většina lidí ještě spí,“ popsal Daniel Mlčoch, komisař krajských hasičů.

V živé paměti měl i jeden z nejnebezpečnějších požárů ze série. „V domě na Tržním náměstí svým činem odřízl obyvatele bytu od možnosti úniku. V oknech měli namontované bezpečnostní mříže a uvnitř byly malé děti, například i půlroční kojenec,“ popsal jeden z útoků. Kvůli těmto požárům hasiči museli evakuovat celkem přes sedmdesát lidí.