Okénko Ivy Macků: Slušní řidiči a nevychovaní cestující

Tak třeba minulý týden jedna řidička tramvaje, byť vybavena pouze rámcovými znalostmi angličtiny, ochotně vysvětlovala skupince cizinců, jak se z Anděla dostanou na Můstek.

Jindy mladý řidič autobusu jako blesk vyskočil ze své kabiny, aby pomohl staré paní s pojízdným nákupním vozíkem, a navrch jí popřál hezký den. Řidiči na vás většinou počkají, když vás vidí, jak se na poslední chvíli řítíte do dveří, i když by vám je mohli škodolibě zavřít před nosem.

O slušném chování se naopak nedá mluvit u mnohých cestujících. Z každodenního pozorování jsem získala dojem, že drtivá většina lidí si záměrně nevšímá toho, když do plně obsazeného dopravního prostředku přistoupí starý člověk. Stojí-li na nástupišti maminka s kočárkem, instinktivně se přesunou co nejdál.

Mnozí z přepravovaných své spolucestující oblažují dunivou hudbou, linoucí se ze sluchátek, vydávají zvířecí pazvuky při žvýkání a praskání bublin.

Bez ostychu absolvují telefonický rozhovor, díky kterému se celé tramvaji poštěstí o dotyčném zjistit, že se „včera příšerně zlil a má vokno jak barák“. Šťastnou cestu.