Svět dávno zaniklých civilizací je fascinující a v mnohém inspirující. Když jsem poslouchal archeology, jak mluvili o dávné historii, napadlo mne, že mezi námi a dávnými obyvateli Hradecka zas tak velké rozdíly v zásadních věcech nejsou.
Jistě, moderní technologie nám usnadňují život a užíváme si blahobytu bez válek a hladomorů. Ale i naši předci si v určitých obdobích dějin užívali na tehdejší poměry vcelku dobrých časů. Pak stačila například změna klimatu a s tím často spojený úbytek zdrojů potravy, zkrátka nastala nutnost změny myšlení a chování a klid byl ten tam. To vše je možné z nálezů vyčíst.
Ani dnes to není jiné. Ve světle událostí z posledních let je nyní zřetelnější, že naše euroatlantická civilizace je mnohem křehčí, než jsme slýchávali. Doba, kdy jsme si lhali do kapsy, jak je náš svět neochvějný, je pryč a bez růžových brýlí to už nevypadá tak ideálně jako před patnácti lety.
O to více nechápu přehlížení práce archeologů, kteří své objevy dělají pod časovým tlakem stavebních firem, bojují o každou korunu a hodně lidí jejich práci považuje za zbytečnou. Objevy vědců nám otevírají okno do dávné minulosti, ze které je možné čerpat nejedno ponaučení. Třeba o tom, že žádná civilizace netrvá věčně, a to i když se dlouhou dobu jeví sebedokonalejší. Svět, který archeologové odkrývají, nepatří do oblasti scifi, ale je do jisté míry i naším předobrazem. Ještěže to nikdy netrvalo dlouho a na troskách zaniklých archeologických kultur vyrostla jiná, která tu předchozí předčila.
I takové pohledy nabízí okno do minulosti našeho kraje.
