Olomoucký babybox zachránil další dítě. Osmnáctiměsíčního Xavera

V babyboxu olomoucké nemocnice našli zatím nejstaršího chlapečka v historii schránek. Dostal jméno Xaver.

Dosud nejstarší dítě v historii babyboxů v zemi našli nedávno olomoučtí lékaři. Chlapec ve věku asi osmnácti měsíců byl v pořádku a rychle se dostal do rukou pěstounů.

Také nejnovější případ vzbuzuje řadu otázek. Včetně těch, které se ptají po samotném smyslu babyboxů.

Hledám nový domov

Okamžiky, které se odehrály v pondělí sedmého listopadu večer, se zapsaly do dosavadní šestileté historie babyboxů.

Signalizace schránky přivolala kolem deváté hodiny večer lékaře. Ti v ní k velkému překvapení nenašli pár týdnů starého novorozence, ale zhruba jedenapůlročního chlapečka. „Byl čistě oblečený a bylo vidět, že nestrádal. Byl bez jakýchkoli známek násilí nebo zranění,“ popisuje mluvčí nemocnice Egon Havrlant.

Malý nalezenec měl u sebe dvě plyšové hračky. Kočárek, ve kterém dítě na místo přicestovalo, stál opodál. Tím výčet věcí, které k chlapci patřily, končí. „Žádné dokumenty nebo dopis jsme nenašli,“ říká Havrlant.

Dosud nejstarší

Bezkonkurenční věkový rekordman z dosavadních jednašedesáti „uživatelů“ vyhřívaných schránek v Česku dostal záhy provizorní jméno Xaver.

Dal mu je „otec“ babyboxů v České republice Ludvík Hess. Stejně jako byl lékařům neznámý původ batolete, i nad původem samotného jména encyklopedie váhají. V baskičtině prý toto pojmenování znamená „nový dům“, což zní vzhledem k chlapcově poslední životní pouti přiléhavě. Skutečný impulz k výběru málo užívaného přízviska je však mnohem prostší.

„Vždycky dávám dětem objeveným v babyboxech jména. Ta jim někdy zůstanou, jindy ne. Tentokrát jsem se namísto Kristýnky, Terezky či Pepíčka rozhodl pro méně obvyklé jméno. Už jenom proto, že je to oproti ostatním tak velký kluk.

Xaver je moderátor rádia Frekvence 1. Je to známý srandista. A protože nalezení dítěte spustilo vlnu nebývalého zájmu, chtěl jsem onomu mediálnímu napětí tak trochu ulomit hrot,“ vysvětluje svoji volbu zakladatel babyboxů a připojuje další podrobnosti.

„Začal jsem rozhlašovat, že moderátor Xaver odložil syna do babyboxu proto, aby mohl odcestovat do Las Vegas. Samozřejmě to bylo z legrace a i sám moderátor se dobře bavil,“ usmívá se Hess.

Smutný příběh

Samotný případ už podle něj zdaleka úsměvný není a vzbuzuje velký smutek. „Musím ale pochválit příslušné úřady včetně opatrovnického soudu, které velmi rychle konaly,“ podotýká Hess. Během několika dní se jim hochovi podařilo najít nový domov u pěstounů.

Kde se Xaver přesně nachází, úřady úzkostlivě tají. „K této záležitosti nemůžeme říkat vůbec nic, je totiž v režimu sociálně právní ochrany dětí. Úředníci sociálního odboru jsou vázaní mlčenlivostí. Je to ostatně pochopitelné, dítě i jeho noví opatrovníci teď samozřejmě víc než kdy jindy potřebují svůj klid,“ říká Jana Doleželová z olomouckého magistrátu.

Rychlý spád nabralo i pátrání po matce, která dítě do schránky odložila. Lidem z úřadů stačilo k jejímu odhalení pár dní. Žena se podle nich nemusí obávat popotahování, či dokonce stíhání. „Nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání,“ potvrzuje olomoucká policejní mluvčí Marie Štrbáková.

Zastánci i odpůrci

Babyboxy mají své zastánce i hlasité odpůrce. Podle jejich zakladatele však už v dřívějších dobách něco podobného existovalo, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o moderní vyhřívané schránky. „Odkládáním dětí je historie lidstva prolnutá. Byly doby, kdy jich lidé odkládali daleko více, ať už ve středověku, nebo třeba v osmnáctém století. Například v Paříži byl špitál nalezených dětí, kde skončilo v průměru až šest tisíc dětí za rok. Na jediném místě, v jediném nalezinci,“ upozorňuje Hess.

V českých zemích podobné nalezince vznikaly od doby císařovny Marie Terezie, a hlavně během vlády jejího syna Josefa II. „Ti začali tolerovat svobodné matky a umožnili nejen dnešním jazykem řečeno anonymní porody, ale i nalezince. Předtím se takový čin trestal smrtí,“ připomíná Hess.

Z dějinných zkušeností ovšem vybočují zkušenosti z dob socialismu. „V té době se něco takového nestávalo, protože to prostě nebylo možné. Byl tady takový sociální systém a administrativní dohled, že by si lékaři nebo sociální pracovníci zřejmě neobvyklého případu všimli,“ zamýšlí se Hess.

Děti v popelnicích

Problémy s odkládáním dětí začaly s příchodem svobody a začaly se množit případy dětí nalezených v popelnicích či ve křoví. Speciální inkubátory se počátkem tisíciletí ujaly například v Německu. Naopak Francouzi, Britové nebo Nizozemci jejich využívání nepovolili. Nad prospěšností dodnes panují velké pochybnosti i v Česku.

Přesto zde od roku 2005 postupně přibývají. Za šest let jich postupně vzniklo čtyřicet šest, v plánech zakladatelů je zvýšit jejich počet na sedmdesát.

Babybox v olomoucké fakultní nemocnici, který vznikl mezi prvními už před pěti lety, byl třetím v pořadí. „Vznikl na žádost olomouckého primáře Lumíra Katora, který také dříve býval předsedou neonatologické společnosti. Poté, co jsem otevřel první dva babyboxy, přijel za mnou do Prahy,“ vypráví „otec“ babyboxů. Zanedlouho tak vznikl úplně první babybox v Olomouckém kraji. „Tehdy to byl od něj v podstatě statečný čin. Bylo to v době, kdy například ministerstvo babyboxům vyloženě nepřálo a primář si musel projít ostrou kritikou,“ tvrdí Hess.

Dítě s igelitkou

Xaver měl v Olomouci dva předchůdce. Půl roku po jeho zavedení našli v červnu roku 2007 v olomouckém babyboxu Staníka, který byl na rozdíl od Xavera na světě jen asi dvě hodiny. Na sobě měl košilku a dupačky a byl dobře ošetřený. 17. března roku 2008 přivolala dopoledne signalizace babyboxu lékaře znovu. Tentokrát našli holčičku, která na první pohled pocházela z nuzných poměrů a na místě našli i igelitku.

Další dva babyboxy v kraji vznikly v lednu roku 2009 v Šumperku a ten zatím poslední loni v přerovské nemocnici. Zatímco přerovskou schránku dosud nikdo nevyužil, signál té šumperské přivolal lékaře už dvakrát. Oba případy se staly letos a v obou se jednalo o holčičku.

Poprvé kovová skříňka „vyrušila“ personál nemocnice den před svatým Valentýnem. Nalezené děvčátko bylo v pořádku, zabalené do velké pleny s patrnými zbytky krve.

Naopak další dítě, které lékaři našli v červenci, bylo zcela nahé i s placentou a ještě neodstřiženým pupečníkem podvázaným šňůrkou. Novorozeně bylo podchlazené. Hned další den putovalo do kojeneckého ústavu.

Poslední, Xaverův případ, který je zvláštní hlavně neobvykle vysokým věkem nalezeného dítěte, opět rozčeřil hladinu letité debaty o vhodnosti babyboxů, které mají své zastánce i odpůrce.

Podle nich neobvykle „staré“ dítě v babyboxu dokazuje, že, že se schránky odchylují od svého původního účelu, kterým je záchrana novorozeňat. To Hess odmítá s tím, že babybox i tentokrát svoji roli splnil.

„Není přece vinou babyboxů, že jsou děti odkládané. Pořád je lepší odložit dítě do vyhřívané bedýnky. I kdyby nám desetkrát připadlo, že ta maminka udělala něco nemorálního, možná udělala to nejkorektnější, co mohla. Těžko přidělat na box cedulku se zněním - jen pro novorozence do čtrnácti dnů - to bychom byli doslova proti dětem,“ argumentuje Hess s tím, že i kdyby se nakonec dítě vrátilo matce, vyšlo přinejmenším najevo, že v rodině není něco v pořádku.

Dítě na úrovni věci?

Oponenti však namítají, že babyboxy dítěti odpírají možnost poznat, odkud pochází. V některých zemích jsou i proto zakázané. Odpůrci tvrdí, že potřeba odkládání dětí ve skutečnosti neexistuje.

„Dosavadní zkušenosti navíc ukazují, že nezabrání zabití novorozenců. Ponížení dítěte na úroveň věci, které se lze snadno zbavit, může dokonce k zabití dítěte vést,“ uvádí ve své zprávě skupina lékařů v čele s Jiřím Liškou.

Podle Hesse však schránky opodstatnění mají. „To, že děti končí v babyboxech, způsobuje děravá sociální síť, která je nedokáže včas zachytit. Je to logické, protože stát do určitých skupin lidí prostě nedohlédne,“ dodává Hess.

CO JE BABYBOX

* Místo, kam mohou matky anonymně odložit novorozence.
* Jde o schránku vybavenou topením a signalizací, která upozorní na otevření dvířek. Umístěny jsou v blízkosti nemocnic.
* O dítě se postarají zdravotníci, a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci.
* Rozměry jsou 100 x 60 x 50 centimetrů.
* Box váží 150 kilogramů.

DĚTI z BABYBOXů V OLOMOUCKÉM KRAJI

Staník

* 9. června 2007, Olomouc
* V pořadí první dítě odložené v olomouckém babyboxu a sedmé v Česku. Zdravotníci jej našli v sobotu. Vážil 3280 gramů. Byl starý asi dvě až tři hodiny, dobře ošetřený a na sobě měl košilku a dupačky.

Terezka

* 17. března 2008, Olomouc
* V 10 hodin a 12 minut našli lékaři holčičku, která nebyla starší než dvě hodiny. Podle oblečení pocházela z velmi nuzných poměrů, nechyběla ani pověstná igelitka. Děvčátko bylo zdravé a vážilo 2500 gramů.

Martinka

* 13. února 2011, Šumperk
* Přesně v 9:04:05 se v šumperské nemocnici rozezněla a rozsvítila signalizace. Holčička dostala jméno Martinka, sestry jí ale přezdívaly Valentýnka. Byla zabalená do dvou ručníků. Vážila 2600 gramů.

Kačenka

* 3. července 2011, Šumperk
* V neděli 3. července v 9:39:56 otevřela nešťastná matka dvířka babyboxu v šumperské nemocnici a vložila do něj právě narozenou holčičku. Byla nahá i s placentou, narodila se doslova vedle babyboxu. Kačenka bylo její skutečné jméno. Vážila 3635 gramů a měřila 47 centimetrů.

Xaver

* 7. listopadu 2011, Olomouc
* Třetí „Olomoučan“ a celkově zatím poslední z jednašedesáti odložených dětí je starý zhruba jeden a půl roku. Na sobě měl košilku a dupačky a byl v dobrém zdravotním stavu.