Olympijská osa je kladenská

Pavel Loněk
Oba jsou bývalí slavní hokejisté, mistři světa, oba poznali atmosféru olympijských her. Mohou se spolu dívat zpátky do historie.

„Balík teďka hlavně vyhledává hřiště, která jsou z kopce. A nevrací se. Dopředu, to jo, ale nazpátek ne!“ směje se Drahomír Kadlec a Milan Nový protestuje. „To není pravda. Taky se vrátím, ale hlavně… Když už to hřiště přejedu a neupadnu, tak toho góla pořád dám!“ říká nejúspěšnější československý střelec Nový.

Byly pro vás olympijské hry víc než mistrovství světa?
Nový: Na olympiádě je víc sportovců a je to jednou za čtyři roky, ale jako hokejista… pro mě to je nastejno! Nejlepší mužstva tam tehdy nebyla, nejezdili hráči z NHL.
Kadlec: Mistrovství světa se hraje každej rok, proto je pro mě olympiáda o trošku víc. A navíc tam od Nagana hrají nejlepší světoví hokejisté, i když například v Albertville hrál třeba Lindros.

K jakému jinému sportu z olympijského programu byste se uměli postavit?
Kadlec: No, postavit, spíš posadit. Já bych chtěl zkusit čtyřbob, to je adrenalin. Nový: Jedině se tak proběhnout nebo spíš projít na běžkách. Pamatuju Květu Jeriovou a když teď vidíme Bauera, tak to musí být hrozná dřina, ale rekreačně je tenhle sport hezkej.

Byli jste se na Hrách podívat i na jiné disciplíny?
Kadlec: Bylo to strašně našlapaný a Albertville mělo sportoviště od sebe daleko. V Lillehammeru to bylo jiný, všechno pohromadě. Potkávali jsme se v olympijské vesnici a hlavně v jídelně třeba s monackým princem Albertem, Katarinou Wittovou, Albertem Tombou. Na to rád vzpomínám. Nový: Já měl zážitek, viděl jsem naživo sjezd a rakouskou legendu Franze Klamera.

Jak jste vnímali své zápasy se Sověty?
Nový: My to brali jako hokej, chtěli jsme vyhrát a bylo jedno, jestli proti nám je Amerika, Švédsko, Rusko. Politika tam nebyla. Rusové měli výborný mužstvo, nehráli zákeřně a žádný emoce tam nebyly. A když byl konec mistrovství, tak jsme si s nima sedli na baru stejně jako s Kanaďanama. Kadlec: Byla tam větší motivace, chtěli jsme je porazit, ale politika už do toho moc nevstupovala. Ti kluci byli úplně normální. Hráli tam skvělí hráči: Larionov, Makarov, Krutov Kasatonov, Fetisov.

Drahoši, kdyby na tebe jel Milan a tys ho musel bránit, měl bys z toho vítr?
Kadlec: Kdyby to bylo jeden na jednoho, tak bych vítr neměl. Balík byl spíš nebezpečnej před bránou. Je to tak?
Nový: Dostával jsem skvělý přihrávky od Franty Pospíšila, tam by možná měl Drahoš malý problémy, ale v souboji jeden na jednoho by mě asi zastavil. Nejsem jako Jarda Jágr, který obejde dva hráče, ale gólů jsem za těch dvacet let dal hodně.

Kadlec: Milane, nezdá se ti, že máme málo hráčů z ligy na olympiádě?
Nový: Není dobrý, že tam jsou jen dva hráči z ligy. To je šíleně málo.

Pánové, zdalipak máte ty vaše slavné medaile dobře uložené?
Kadlec: Já medaile doma nemám, včera jsem si tu olympijskou složitě vyprosil od bývalý manželky a večer ji musel zase vrátit. Dělá, jako kdyby to vyhrála ona. Já doma síň slávy nemám. Někde v osudu to je napsaný: je to odměna, že jsem se hokeji věnoval. V životě se ale člověk musí dívat dopředu.
Nový: Já mám ty medaile schovaný tak dobře, že je nemůžu najít… Mám pár dresů na památku. Nosím v sobě hezký vzpomínky.

Jak vidíte české olympijské vyhlídky?
Nový: Máme velmi dobrý mužstvo, ale favority nejsme. Líbí se mi, že máme osm beků a výborný gólmany.
Kadlec: Vždyť to jsou taky Kladeňáci: Vokoun i Pavelec. V mančaftu je minimálně osm lidí, co prošlo Kladnem. Na turnaji je přehlídka excelentních hráčů a byl bych rád, kdyby se na to malí kluci dívali a něco si z toho vzali.

Kde hledat favority?
Kadlec: Vyhrát může šest mužstev.
Nový: Kanada a Rusko jsou o kousíček vepředu.