Pro svého plechového miláčka jsou ochotní obětovat hodně. Tisíce hodin volného času, desetitisíce korun.
„Dneska je to hlavně o penězích,“ shoduje se trojice mužů z Mostu, majitelů historických automobilů.
Šedesátiletý Jan Baxa vlastní Škodu Tudor z roku 1948. Léta pracoval na šachtě a kolega mu vozil z Braňan u Mostu vajíčka. Jednou jel pro ně s ním, museli si je nasbírat ve stodole. „A v ní stálo tohle autíčko. Slepice z něj měly udělaný kurník,“ vzpomíná Jan Baxa.
Buď na něj hodný
Ovšem cesta k němu zase tak jednoduchá nebyla. Auto nejdříve od starého pána z Braňan získal kolega z práce, který se je snažil zprovoznit. To bylo v roce 1966.
„Já mu občas s autem pomáhal, stále mi říkal, že jednou stejně bude moje. To jsem v podstatě odmítal, protože jsem mu s opravami rád pomáhal. A v roce 1999 mi zavolal, abych za ním přijel,“ vzpomíná Baxa.
Na jeho dvorku stál tudor. „Tady to máš a buď na něj hodný, já už budu jezdit jen vlakem a chlastat pivo,“ řekl jeho kolega.
Vůz, o který teď Baxa pečuje, sloužil původně generálnímu řediteli tehdejších Severočeských hnědouhelných dolů. Během let prošel několika úpravami, což mu dost uškodilo. A změnilo vzhled.
„Teď se snažím dát všechno do původního stavu. Jsem v důchodu, tak budu mít trochu víc času,“ říká.
Ve svém historickém vozovém parku má také několik starých mopedů a motorek. Třeba vzácnou jawu, která byla vyrobena pro kanadskou policii.
Ladné tvary karoserie staré Škody Felicie zlákaly také Jaroslava Havla. Jeho strýc ji měl v osmdesátých letech.
„Strašně se mi líbila a říkal jsem si, že si ji taky jednou koupím,“ přibližuje, jak se k vozu dostal. Sen si splnil až v roce 2003, kdy objevil v novinách inzerát. Zavolal jako první.
Na sraz do Krnova
„Druhý den už jsem jel do Ústí nad Labem pro feldu a od té doby ji mám v garáži,“ usmívá se. Vůz byl ve velmi dobrém stavu. Pán, co ji prodával, byl první majitel, měl ji udržovanou, garážovanou a po generální opravě. „Ještě v tom roce jsem s ní jel na sraz do Krnova,“ vzpomíná. Felicie, kterou Havel vlastní, byla vyrobena v roce 1961. Jeho bratr si koupil Octavii Kombi z roku 1963. „Snad ještě nějaké auto do rodiny přibude,“ doufá.
Čtyřicetiletého Pavla Klímu, který dnes pracuje jako strážník v Žatci, lákala auta už od malička. „My jsme byli taková technická rodina,“ říká. Proto se vyučil automechanikem. Postupem času se dostal až ke starým autům, která opravil a zprovoznil.
V jeho zálibě, které se věnuje dvacet let, ho podporuje i manželka, protože stále chtěla, aby si koupili starou felicii kabriolet. „Takže jsme ji opravdu koupili, já ji dal dohromady a jezdíme s ní,“ říká.
Jeho vozový park se postupně začal rozrůstat. Pořídil si Škodu 1000 MB z roku 1967, velorex a mercedes z roku 1938. Ten má teď rozebraný v garáži.
Z iniciativy Pavla Klímy vzešel nápad založit v Mostě oficiální Veteran Club. „S kolegou jsme se o to pokoušeli, měli jsme spoustu příznivců, ale nakonec z toho pro nedostatek času sešlo. Zatím tady funguje jen na bázi kamarádství Club přátel veteránů Most, který má na internetu svůj web,“ říká dále Klíma.
Když se svými starými auty jejich majitelé vyjedou, vždycky budí pozornost.
„Manželka je ze srazů nadšená. Říká, že kdybychom jeli v autě za půl milionu, tak si nás nikdo nevšimne, ale když vyjedeme ve staré felicii, každý se otočí a třeba i zamává,“ říká.
Jan Baxa, když projíždí svého tudora na Velikonoce, nikdy jej nezapomene ozdobit dvoumetrovou pomlázkou. Při pálení čarodějnic zase vozí na kapotě babu na koštěti.
Všichni tři vyznavači automobilových veteránů se shodují, že jejich záliba nespočívá jen ve starých věcech. Ze svých aut cítí eleganci, krásu a poctivé řemeslo.
Nepohodlná sanitka
Vůz Škoda Tudor nebo také Škoda 1101 vyráběla automobilka Škoda v letech 1946 až 1952. Dohromady poslala lidem 81 140 vozů. Existoval i tudor kabriolet. V provedení jako sanitka byl významným vývozním artiklem tehdejšího Československa, ale pro malou délku nebyl vhodný pro převoz ležících pacientů. Automobil navázal na typ Škoda Popular, vyráběný před válkou.
Model Škoda Felicia vyráběli od roku 1959 do 1964. Byl to jediný sériově vyráběný kabriolet automobilky Škoda. Jeho předchůdcem byla Škoda 450, která se lišila přední nápravou s listovými pružinami. Škoda Felicia sa vyráběla v závodě Kvasiny. Vzniklo 14 852 kusů, plus 1010 starších Škoda 450.
Ve výrobě procházely modely mírnými změnami. Při přechodu ze Škody 450 na Škodu Felicii bylo nejviditelnější pojmenování a modernizace přední nápravy. Od modelu 1961 se řazení přesunulo zpod volantu na podlahu a masku „žralok“ nahradila maska používaná na octaviích. Nejsilnější verzí byla Škoda Felicia Super s rychlostí 135 kilometrů za hodinu.
Automobil Škoda 1000 MB, vůz nižší střední třídy, vyráběla automobilka z Boleslavi v letech 1964–1969. Byl to první sériově vyráběný vůz Škoda se samonosnou karoserií a koncepcí „vše vzadu“, tedy motor i zadní pohon.
