Pryč jsou doby, kdy k nejoblíbenějším domácím zvířátkům patřil křeček. Dnes mezi opavské mazlíčky patří třeba obrovský hlemýžď nebo osli. Největší zvířecí unikáty má ale ve své ojedinělé sbírce drápkatých opic veterinář Radomír Hynar.
„Mezi nejvzácnější zvířata patří nejmenší opice na světě kosman zakrslý nebo lvíček zlatohlavý. Toho má Brazílie, odkud lvíček pochází, dokonce jako svůj symbol,“ řekl Hynar, který chová takových opiček čtyřicet.
Na rozdíl od volné přírody, kde žijí ve velkých rodinných skupinách, u něj jsou většinou v párech nebo malých skupinkách. Vyložení mazlíčci to ale nejsou. „Rozhodně to není volba k morčeti. Jediná opička, kterou mám ochočenou, je outloň váhavý,“ upozornil Hynar.
Exotická zvířata mají také nezvyklé nároky na výživu. „Nákladné jsou třeba kaše, které nahrazují arabskou gumu. Složité cukry, které z ní opičky získávají, jsou důležité pro jejich zažívání,“ informoval Hynar.
Hlemýždi se jmény
Zakladatelkou opavského chovu Achatin, afrického hlemýždě, který dorůstá až pětatřiceticentimetrové délky, je čtrnáctiletá Tereza Těžká. „Protože jejich domovem je deštný prales, strašně rádi se koupou. Jednou týdně je proto sprchuji,“ popsala Těžká.
Celkem jich má v pokoji čtrnáct. Žijí v umělohmotných krabicích a čtyři dospělí mají dokonce své jméno. „Jsou to Agáta, Artuš, Ája a Ágnes. Těch deset dalších jsou jejich sedmiměsíční potomci,“ představovala své mazlíčky Těžká a doplnila, že své počty si redukují sami mezi sebou. „Ze tří set nakladených vajíček se vylíhne kolem padesáti hlemýžďů. Ti, kteří přijdou na svět jako první, sežerou ty ostatní kolem. Nakonec jich zůstane z jedné várky asi pětadvacet,“ popisovala Těžká. Prvního šneka dostala od své pražské kamarádky a od té doby svými hlemýždi zásobuje zverimexy i kamarádky. A čím je krmí? Okurkou, salátem, slupky od melounů. Největší pochoutkou je pro ně piškot namočený v mléce.
Osel není hloupý
Osmašedesátiletá Marta Prusková z Opavy-Vávrovic společně s manželem chová už dvacet let tři oslice. A nesouhlasí s pověrou, že osel je hloupý. „Nejchytřejší byla ta první, Aida. Dokázala si hubou otevřít zástrčku na vratech i dveře do domu. Jednou jsem měla pozvané hosty, a tak jsem předem napekla a všechno nachystala. Aida vlezla dovnitř a já měla po návratu z práce málem infarkt,“ popisovala Prusková.
Oslice sežrala, na co dosáhla. Sváteční ubrus ležel na zemi pomazaný čokoládovou polevou a na něm vadly poházené růže. „Když jsem ji vyháněla, ještě vyhodila zadkem a rozbila skleněnou výplň u dveří. Návštěva nakonec dostala vaječnou pomazánku s chlebem, který mi půjčila sousedka,“ vzpomínala Prusková. Oslici Aidu si rodina pořídila v době, kdy měla jejich pubertální dcera problémy s páteří a lékař doporučil hypoterapii. Dnes chovají osly Lenu, Fanynku a oslátko Zorku důchodci pro radost, kterou rozdávají i dětem na různých akcích v okolí. „Naučili jsme oslici vejít do dvanáctsettrojky, kde celou jízdu klidně stojí. Horší je, když se auto pokazí. Posledně jsem ji vedla přes celou Opavu a lidem, co nás potkávali, jsem vysvětlovala, že někteří venčí psa, já osla,“ smála se Prusková.
Pořídili byste si domů hlemýždě nebo opici?
