Charles de Beistegui byl předobrazem všech dnešních excentrických multimilionářů. Jako dědic obrovského bohatství z mexických stříbrných dolů nemusel nikdy pracovat. Studoval na těch nejlepších školách, užíval si diplomatické imunity rodičů a díky bohatství brzy pronikl i mezi bohémské pařížské umělce.
Salvador Dalí mu navrhl terasu jeho penthousu na Champs-Élysées, kde se mimo jiné rozestupoval živý plot tak, aby si majitel mohl užít nerušeného pohledu na vítězný oblouk. Slavný architekt Emilio Terry mu pak pomohl vybavit jeho Château de Groussay, zámeček, do kterého muž přezdívaný hrabě Monte Christo pumpoval neuvěřitelné množství finančních prostředků. Přistavil několik křídel, mimo jiné také divadlo pro 150 lidí, nechal si zhotovit fresky ve stylu slavného Goyi a rovněž tvrdil, že narozdíl od britské královské rodiny vlastní originál Holbeinova portrétu Jindřicha VIII. on.
Excentrický životní styl neopustil ani během 2. světové války. Jakožto vlastník španělského diplomatického pasu nebyl nacisty nijak obtěžován a divoké víkendové večírky tak mohly směle pokračovat dál. Na celém světě ho ale proslavil až Le Bal oriental. Maškarní večírek uspořádaný v benátském paláci Labia měl dokonale napodobit zábavu italské smetánky z konce 18. století.
Pozvánku obdrželo více než tisíc lidí půl roku dopředu. Přesto se do Benátek oné noci 3. září 1951 sjelo velké množství dalších boháčů na svých jachtách v naději, že pozvánku ještě obdrží, či se na večírek prostě nějak dostanou. Marně. Na benátském Grand Canalu se mezitím shromáždily davy přihlížejících a pozorovaly kolem plující gondoly s hosty. Lidé nadšeně aplaudovali známým tvářím a dokonalým kostýmům.
Samotný hostitel byl oděn do šarlatové róby, dlouhé paruky a potřebný majestát mu dodávaly 40 centimetrů vysoké briketové podpatky. Společnost se tehdy bavila až do ranních hodin a již během akce se mluvilo o tom, že Le Bal oriental vejde do dějin. Jak nejslavnější večírek 20. století vypadal, si můžete prohlédnout v naší galerii.
Charles de Beistegui se už nikdy nepokusil zorganizovat událost podobné velikosti. Stejně jako předloha jeho přezdívky, hrabě Monte Christo, byl považován za tajemného, prchlivého muže, o němž nikdo vlastně nic moc nevěděl. Často se navzdory mnoha milenkám spekulovalo o jeho sexuální orientaci. De Beistegui se skutečně nikdy neoženil a nezanechal ani žádného legitimního potomka. Zemřel bez závěti roku 1970 a jeho majetek byl postupně rozprodán členy jeho rodiny. Největší aukce uměleckých předmětů, které Monte Christo nashromáždil, vynesla roku 1999 tehdy astronomických 26,5 milionu dolarů.
