Sen o první lize se rozplynul. Alespoň do příští sezony. V té letošní došli hokejisté Přerova do semifinále, kde nestačili na Hodonín a prohráli 1:3 na zápasy. „Přesto to nebyl špatný rok,“ tvrdí trenér Zubrů Lubomír Oslizlo.
Popravdě, čekal jste na začátku sezony, že byste mohli dojít až do semifinále? V té době ještě tým nebyl tolik silný. A vzhledem k výsledkům v loňském ročníku byl náš cíl spíš postup do play-off.
Nakonec jste se dostali mezi nejlepší čtyřku, ale zastavil vás Hodonín. Nejste přeci jen zklamaný? V sezoně se dařilo a všichni jsme chtěli postoupit až do finále. Hodonín ale ukázal svoji kvalitu. Vyřazení nás samozřejmě mrzelo.
Jak moc ovlivnila sérii s Hodonínem četná zranění vašich hráčů? Už na začátku série proti Vsetínu odpadl Vláďa Kočara, potom přibyli další. Sice je velice dobře zastoupili jiní hráči, ale marodka semifinálovou sérii proti Hodonínu určitě poznamenala. Dohrávali jsme prakticky na čtyři obránce.
Myslíte, že byste v plné síle na soupeře měli? Už v okleštěné sestavě jsme mohli vyhrát druhé utkání na hodonínském ledě. Prohráli jsme až na samostatné nájezdy, chyběla i troška štěstí. To by potom následující domácí utkání mohlo vypadat úplně jinak. Každopádně hráči, kteří nastoupili, odvedli maximum. Za to jim musím poděkovat.
Co vašemu týmu, kromě zdraví a trošky štěstí, chybělo k postupu do finále? Myslím, že nám chyběli jeden dva střelci. Málokdy jsme vyhrávali výraznějším rozdílem, většina vítězství byla hodně vydřených. Měli jsme víc proměňovat gólové šance. Pak to mohlo v některých zápasech vypadat jinak.
Jak vám pomohly posily, které do týmu v sezoně přišly? Martin Kotásek nám pomohl obrovsky. Ve druhé lajně s Kočarou a Hanákem odtáhli spoustu utkání. U Zdeňka Sedláka jsme nejdřív nevěděli, kam ho zařadit. Po různých variacích skončil v první lajně a odvedl velice dobrý výkon. Od Petra Pavlase jsme si možná slibovali víc gólů v přesilovkách. Ale je to hráč, kterého soupeři znají, a tak mu nedávali moc prostoru. I tak byl pro nás přínosem.
Zkuste zhodnotit uplynulou sezonu na stupnici od jedné do deseti, kdy deset je maximální spokojenost. Hráli jsme na krásně opraveném stadionu, přitáhli jsme diváky, o přerovském hokeji se začalo víc mluvit. Deset by byl postup do první ligy, devítka finále. Takže osmička.
Jak to vypadá s vaším dalším působením u přerovského týmu? Vedení klubu má zájem na další spolupráci, ale o podmínkách ještě budeme jednat.
