Osm titulů? Heinz by jich chtěl deset | E15.cz

Osm titulů? Heinz by jich chtěl deset

Jsou výjimeční a je jim třiatřicet. O takových lidech je seriál Sedmičky Generace 77. Tentokrát Sedmička zpovídala házenkáře Tomáše Heinze.

V Karviné se narodil, ve městě si odsloužil i vojnu a dosáhl tam největších úspěchů. Osmkrát zvedl nad hlavu pohár pro vítěze házenkářské extraligy. Nikdo jiný se takovou bilancí pochlubit nemůže. O kom je řeč? O Tomáši Heinzovi, který je dalším třiatřicátníkem seriálu Sedmičky Generace 77. „Tituly bych chtěl rozšířit na deset, ale je to čím dál tím těžší,“ říká Heinz, u kterého se žádná medaile doma dlouho neohřeje. Vždy ji někomu daruje. „Teď naposled přišel nějaký fanda, že měl narozeniny, tak jsem mu dal medaili jako dárek. Rozdal jsem i dresy. Zůstal mi jen jeden, dres národního mužstva,“ směje se Heinz. Házenkář Baníku Karviná se narodil před třiatřiceti lety v Ráji. Jako malý kluk hrával nejprve fotbal a k házené, nejoblíbenějšímu sportu ve městě, se dostal náhodou. „Když jsme jednou ve škole na hřišti házeli krikeťákem, zeptal se mě kamarád, zda bych nechtěl přijít na trénink házené. Mám totiž perfektní švih. Tak jsem to zkusil a házená po roce zvítězila nad fotbalem. Bavila mě mnohem více, protože v ní padá hodně gólů. To se s fotbale nedá srovnávat,“ vzpomíná na své sportovní začátky Heinz.

První titul? Zážitek

Do první ligy nastoupil v roce 1998. „Kluci z házené jsou mou druhou rodinou. Trávím s nimi spoustu času, trénujeme denně a o víkendech pak vyrážíme na zápasy. Takže jsme pořád spolu a je skvělé, že máme vynikající kolektiv. Naše výsledky to jen potvrzují. Kdybychom si spolu nerozuměli, nevyhráli bychom loni titul,“ říká Heinz. Rád vzpomíná na každý z úspěchů. „Každý vyhraný zápas je fajn, ale nejraději vzpomínám na náš první titul v roce 2000. Karviná předtím nevyhrála dlouhých osmadvacet let. Prorazili jsme to až my, před deseti lety. O titul se hrálo ve víceúčelové hale ve Frýdku-Místku a když jsme vyhráli, byla to naprostá bomba. Takovou atmosféru už asi nikdy nezažiju,“ usmívá se prvoligový házenkář. Heinz je karvinský patriot. Na základní školu chodil v ulici Dělnická a i vojnu si odsloužil v rodném městě. „Narukoval jsem v Hranečníku a pak mě přeřadili do Karviné. V té době jsem už trénoval házenou, takže vojnu jsem měl na rozdíl od kamarádů takovou volnější. K mamince domů jsem jezdil na dobré jídlo a s kamarády zažil tolik srandy jako nikde jinde,“ dodává Heinz.

Karvinou by neměnil

V Karviné se mu líbí, bydlet jinde by nechtěl. Miluje procházky v zámeckém parku se svou přítelkyní Andreou a šestiletým synem Kristiánem. „Syna jsme přihlásili na fotbal a před prázdninami si vyzkoušel capoeiru. Chce dělat i džudo, tak tomu necháváme volný průběh. Ať se věnuje sportu, který ho baví,“ vysvětluje Heinz. I jeho jedenáctiletá dcerka Alice z prvního manželství se ráda hýbe. Hraje tenis. „Zatím jen rekreačně. Třikrát do týdne má trénink a má za sebou i nějaký ten zápas,“ dodal Heinz.

Postav dům, zploď syna

Vrcholový sportovec moc volného času nemá a navíc ho zaměstnává stavba nového domu. „Každou volnou chvilku teď trávím na stavbě. Když mám někdy čas a sílu, zahraji si s kamarády fotbálek. Jinak večer odpočívám u televize, ale jakmile si lehnu, za pár minut usínám,“ říká Heinz. Na jednu velkou událost se ale obzvlášť těší. „Plánoval jsem to už loni, ale nějak jsem to nestihl. Chtěl bych požádat mou přítelkyni Andreu o ruku a ještě letos bychom se chtěli vzít v úzkém rodinném kruhu. A když dostavím dům, mohl by Kristiánovi přibýt ještě bratříček nebo sestřička,“ plánuje Heinz.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!