Osobností Zlína Zikmund

Stovka obyvatel Zlína vybírala pro Sedmičku největší osobnost města. Nejvíc hlasů získal Miroslav Zikmund.

Z politiků, sportovců, umělců i představitelů dalších oblastí života vybírali v předchozích týdnech lidé v anketě Sedmičky největšího Zlíňana. Více než třetina ze stovky hlasujících zvolila spisovatele, publicistu, fotografa a nejen v Česku proslaveného cestovatele Miroslava Zikmunda.

„Je to naprosto logická volba, zcela se s tím ztotožňuji. Za jeho celoživotní pevné a zásadové postoje, aktivní přístup a pracovní nasazení je právem jako první v takové anketě,“ souhlasí s výsledkem primátorka Zlína Irena Ondrová.

Pokud jde o největší postavu Zlína, nemá Zikmund podle některých účastníků ankety konkurenci. „Koho jiného bych volil, vždyť Zlín zase tolik výrazných osobností nemá,“ soudí třeba student Petr Kročil.

Pro mnohé obyvatele Zlína je Miroslav Zikmund symbolem nesmiřitelného vztahu ke komunismu. Právě on přivítal v roce 1990 už na hranicích Zlína mezi dnešními částmi Malenovice a Prštné vracejícího se Tomáše Baťu.

„Pamatuji si, jak byl Baťa dojatý. Stáli jsme u cedule Gottwaldov, kterou někdo už půl měsíce předtím pohotově přepsal na Zlín. A on jásal,“ vzpomínal už před lety Zikmund.

Kromě světoznámého cestovatele lidé v anketě za osobnost Zlína nejčastěji označovali ještě lékaře Jaroslava Rybku, architekta Ivana Bergmanna a rektora univerzity Petra Sáhu. „Doktor Rybka má za svoji práci v oblasti diabetologie respekt celé Evropy,“ vysvětlil svoji volbu Zlíňan Jaromír Vaněk. Naopak zásluhy sportovců, současných ani bývalých politiků hlasující nezmiňovali. „Sportovci jsou pseudocelebrity a současní politici nejsou natolik výrazní, aby mohli stát v takové anketě vedle Zikmunda nebo doktora Rybky,“ vystihl názor mnoha oslovených Vaněk.

Nebýt zlínských filmových ateliérů, měli by lidé v anketě týdeníku Sedmička o největší osobnost města mnohem složitější výběr. Právě zpracovávání filmových materiálů z cest po světě totiž zavedlo cestovatelskou dvojici Hanzelka – Zikmund do laboratoří ateliérů.

Architektura města, lidé kolem a možná i nezapomenutelné cesty na běžkách z hotelu Moskva k ateliérům uchvátily Miroslava Zikmunda natolik, že se ve Zlíně usadil natrvalo. „Koupil jsem dům od režiséra Elmara Klose, který zamířil do Prahy. A už jsem zůstal,“ popsal již dříve svůj příchod do Zlína cestovatel Zikmund.

Výpravy do světa

Do světa vyrazil s Jiřím Hanzelkou poprvé v osmadvaceti letech, mezi lety 1947 až 1950 projeli společně vozem Tatra 87 Afriku a Latinskou Ameriku. V letech 1959 až 1964 podnikli cestu do Asie a Oceánie. Z obou cest zpracovali stovky reportáží pro české i zahraniční noviny, časopisy i rozhlas. Procestovali více než 110 zemí, vydali téměř dvě desítky knížek, natočili 150 krátkých filmů a dva celovečerní snímky.

Problém nastal po roce 1968. Zikmundovo angažmá v reformním hnutí vyústilo v zákaz jeho veřejného publikování. Část cestovatelských postřehů proto vyšla v samizdatové edici Petlice. V době, kdy měl oficiální zákaz činnosti,upřel svoji pozornost na genealogii, tedy vědu zabývající se společným rodovým původem lidí. „Řekl jsem si, že budu jako pan Brouček cestovat do minulosti. To mi nemohou zakázat a nepotřebuji k tomu žádnou výjezdní doložku,“ vysvětlil v jednom z rozhovorů při loňské oslavě svých devadesátin.

Pro mnoho lidí z jeho okolí bylo dlouhé desítky let nepochopitelné, že společně s Hanzelkou neemigrovali. Zikmundovo vysvětlení je prosté. „Chtěli jsme žít doma. Nejkrásnější na všech cestách jsou přece návraty domů,“ tvrdí český světoběžník.

O tom, jak Zikmundovi jako rodilému Plzeňanovi přirostl Zlín k srdci, svědčí i fakt, že svůj bohatý archiv věnoval Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. „Při zakládání archivu H+Z v roce 1994 a následně stálé expozice v muzeu někteří lidé tvrdili, že je to jen pro důchodce, kteří si oba cestovatele pamatují a mladým to nemá co říct. Po patnácti letech se ukazuje, že se stále vrací jak současní cestovatelé, tak studenti a další,“ říká vedoucí archivu muzea Hanzelky a Zikmunda jihovýchodní Moravy Magdalena Preiningerová.

K Zikmundovi i jeho již zesnulému kolegovi stále projevují úctu i jejich současní následovníci. „Snad každý, kdo četl či slyšel jakýkoliv rozhovor s oběma pány, si nemohl nevšimnout neobyčejné moudrosti, pokory, skromnosti, nadhledu a vzdělanosti, které z každé věty čiší, a to vše je umocněno jejich přirozenou morální integritou,“ napsal v jednom ze svých textů cestovatel Stanislav Bernard.

Dokázal si splnit sny

Pro většinu dalších osobností současného Zlína je výsledek ankety Sedmičky zcela logický. „Lidé vybrali dobře,“ konstatoval ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev.
Pocity mnohých lidí výstižně popsala na blogu internetové stránky zlínského Klubu H+Z lékařka Hana Zelenková. „Nadšení pro jejich práci a obdiv k tomu, že svoje sny dokázali přetavit ve skutečnost, se prolínala celým mým dětstvím. Děti jsou většinou vychovávané pohádkami, já byla cestopisy a úžasnými dobrodružstvími, které H+Z zažívali na svých cestách,“ napsala Zelenková.

Mnozí Zlíňané zvolili v anketě velkého cestovatele i díky tomu, že si pamatovali pohnuté chvíle z roku 1990, kdy Zikmund vítal ve Zlíně Tomáše Baťu. S historicky největší osobností města Baťou se přitom potkal už v roce 1947 na letišti v hlavním městě Etiopie Addis Abebě. O třiapadesát let později stál po jeho boku na zlínském náměstí. „To byly úchvatné chvíle,“ vzpomínal Zikmund, který je historicky prvním nositelem ceny osobnost města Zlína z roku 1993.

Ze sta dotázaných Zlíňanů mu hlas dalo šestatřicet lidí. Sám Zikmund určil další osobnost: soudce Josefa Holcmana, kterého Sedmička představí příště.