Cílem Petra Frydrycha při premiérovém startu na světovém šampionátu je finále.
Odchovanec klatovské atletiky, nyní ve službách pražské Dukly, ještě před odjezdem do Berlína Sedmičce ochotně odpovídal na otázky.
Jaký je váš nejaktuálnější sportovní počin? Byl to mítink na severu Německa, kde jste splnil A limit pro světový šampionát výkonem 81,37 metrů. Tam jste se s konečným vítězem klání o vedení přetahoval, jaký to byl závod? No především to bylo tři dny po finále Mistrovství Evropy, takže jsem nečekal že si po dvou dnech slavení, alkoholového opojení a nevyspání hodím osobák. Ale alespoň jsem si potvrdil, že když má člověk formu, tak tolik nezáleží na tom, co před tím dělá. Pokud máte natrénováno, tak prostě jdete a prásknete to tam, pokud to uděláte alespoň trochu dobře a pohlídáte si techniku. Natrénováno jsem měl a forma mi vydržela i po šampionátu. Jinak Němci vždy dokáží udělat vynikající závody. Perfektní organizace, krásné počasí, malý stadionek, plné ochozy, suproví diváci, večerní sluníčko…tak to mám nejraději.
Před tím jste vybojoval stříbro v litevském Kaunasu při mistrovství Evropy do 22 let.
Určitě je to můj největší dosavadní úspěch. Jen škoda zlata, posledním hodem jsem přehodil do té doby vedoucího Fina. On pak ale hned naběhl a přehodil mě nazpět.
Byl to super závod.
Kterého úspěchu vůbec si nejvíc ceníte? Určitě výše zmíněného stříbra z mistrovství Evropy.
Vicemistrem Evropy jste se stal pod vedením světového rekordmana a trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného. Jaký je tento náš nejúspěšnější oštěpař trenér? Přísný trenér to určitě není. Celou přípravu konzultujeme a pokud se nám něco nelíbí, můžeme si o tom promluvit a případně to pozměnit. Co se týče pochval, tak to šetří a určitě rozumně. Na tréninku je nejlepší pochvala asi: „Na tebe docela dobrý!“ Ale Jan Železný jako trenér nemá jedno schéma a metodu, o které řekne: „Takhle se to má házet a bude to lítat!“…On vezme z každého jedince to nejlepší, rozvine to a udělá z toho zbraň.
Jaké je to vůbec mít za trenéra takovou sportovní ikonu, kterou Jan Železný bezesporu je? Když jsem v roce 2006 odcházel od Miroslava Krhouna, už pár měsíců předem jsme byli tak nějak domluvení, že půjdu na podzim na Duklu. Stejně jsem ale byl dlouho při každém setkáni s Janem Železným nervózní. Dnes už jsem si samozřejmě zvykl, ale respekt z něj jako z člověka mám pořád stejný. Nejen pro jeho úspěchy, ale i proto, jaká je to osobnost. Také si moc dobře uvědomuji, že většina oštěpařů mi trenéra závidí.
Vzpomenete si ještě na své předchozí trenéry? Jelikož jsem začínal v Klatovech, tak mým prvním trenérem byl Stanislav Míka, po něm Josef Pšajdl. Pak se mě ujal Miroslav Krhoun, který mne už vozil na větší závody a díky němu jsem měl výkonnost, která mě dostala na Duklu přes Jaroslava Brabce až k Janu Železnému.
Jste odchovancem klatovské atletiky. Tam jste s atletikou také začínal? Ano, začínal jsem v jedenácti letech v Klatovech. Začal jsem chodit v zimě proto, že kluci tam skákali na trampolíně a hráli hry. V létě venku jsem si pak poprvé sáhl na oštěp a i když jsem nemohl přehodit osmnáct metrů, už jsem ho nepustil.
Vzpomenete si na první závod? V prvním změřeném závodě ve dvanácti letech mi změřili tuším 25,50 metrů, v prvním oficiálním závodě ve starších žácích ve čtrnácti letech to bylo 45,85 metrů.
Máte čas jezdit domů do Klatov, zajdete ještě někdy na klatovský lehkoatletický stadion? Snažím se domů jezdit co nejčastěji, většinou to vyjde jednou za týden nebo za čtrnáct dní. Pokud musím trénovat o víkendu a jsem v Klatovech, jdu trénovat i na klatovský stadion. Tady jsem měl vždycky na trénink dobré podmínky.
Co studujete? Studuji dálkově Vysokou školu ekonomie a managementu v Praze.
Balíte na německé mistrovství světa, co si nezapomenete přibalit? Kolik povezete třeba oštěpů? No balit se budu jako na každé jiné závody, nezapomenu si určitě přibalit tretry, pokud mi vydrží. Vždycky vozím dvoje, ale oba dva páry už jsou ve značném stadiu rozkladu.
Máte talisman? Já sám si s sebou žádný talisman nevozím, ale když jedu na závody a někdo mi řekne, že bude doma mačkat talisman, tak to potěší.
Kolik povezete oštěpů? Na závody si vozím oštěpy skoro vždycky, ale do Berlína je nepovezu, jelikož pořadatel dodá do soutěže i stejný typ oštěpu, se kterým hážu já. To si pak závodník stejný typ přivézt nemůže. Pokud by ho pořadatel nedodal,oštěpy si povezu.
S jakým cílem jedete na šampionát?? Jsem trémista. Hlavně před letošním rokem, protože v minulosti jsem vždycky rozhodující závod pokazil. Letos v Kaunasu se to ale zlomilo a teď už si budu věřit na výkon na hranici mých možností i na velké soutěži. Pokud se mi něco takového povede v kvalifikaci v Berlíně, měl bych se probojovat do finále. A to je hlavní cíl…finále.
Budete hodně zklamaný, když se vám cíl nepodaří splnit? Pokud budu vědět, že jsem na to měl, a nevyjde to, tak mě to určitě bude mrzet. Ale největší vrchol sezony, Evropu dvaadvacítek, mám za sebou, a celkem úspěšně, tak bude všecko v letošní sezoně už jen bonus ku spokojenosti.
Mistrovství světa je vrcholným podnikem. Odpovídala tomu i příprava? Jak jsem řekl, vrchol sezony byl Kaunas, ale na Berlín se rovněž připravuji naplno. Žádná mládežnická velká akce mě příští rok nečeká, byť jsem ještě dvaadvacítka, takže od 2010 už se budu plně připravovat na seniorské akce.
Kdy jste se začal připravovat? Příprava na letošní sezonu začala koncem října a byla velice kvalitní, měli jsme možnost jet na dvě soustředění do tepla a několikrát do Nymburka.
Kterou část tréninku nesnášíte, naopak co vám nevadí? Dělám sport protože mě baví. A to nejen závodit, ale i trénovat, takže se těším na každý trénink a nic vyloženě oblíbeného nemám.
Co je vaší oštěpařskou předností, a naopak slabinou? Radši bych to vzal od těch silných stránek Vyšších oštěpařů jsem moc nepotkal, rozpětí paží mám taky veliké, a dlouhé páky jsou u oštěpu vždycky výhoda. Zatím je ale moc používat neumím, ale pracuji na tom. Také mám jistý předpoklad zvládat rotační techniku, což je většinou záchrana menších oštěpařů. Když se to povede skloubit u někoho vyššího, což je v současné době v podstatě pouze Fin Pitkamaki, může to létat daleko.
Co děláte těsně před odjezdem do dějiště šampionátu? Měli jsme s trenérem úmluvu, takže za medaili mám před Berlínem dovolenou. Někomu to možná přijde jako nevhodná doba, jelikož mám kvalifikaci 21. srpna a na dovolené jsem od 8. do 15. srpna, ale těsně před velkým závodem se už tolik netrénuje a vylaďuje se forma. Teď jsem v plném tréninku a forma by se měla vyladit přesně na dobu kvalifikace, takže na dovolené si pěkně odpočinu. Navíc jedu s přítelkyní, se kterou se přes rok moc často nevidíme a v září už kvůli škole nebudeme mít čas, takže si to pořádně užiju a odpočinu si, protože se na to těším celý rok.
Čeho byste chtěl ve sportu dosáhnout? Chtěl bych se v nejbližších letech dostat na takovou úroveň, abych se pral s největšími šampiony na největších soutěžích a sahal po medailích. Třeba už v Londýně…
Měl jste nebo máte nějaký vzor? Konkrétně jeden jediný vzor nemám. Ale každý oštěpař určitě vidí určitý vzor samozřejmě v Janu Železném. Snažím se odkoukat od každého to nejlepší. A takový přesně Jan Železný byl…ve všem nejlepší.
Jakou partou je tréninková skupina Jana Železného, nebo vůbec atleti Dukly Praha? Ve skupině jsme čtyři, tři kluci a jedna dívka. Parta jsme určitě výborná. Trávíme spolu dva tréninky denně a vlastně i zbytek dne po celý rok, takže už se perfektně známe a už jsme si vytvořili i vlastní druh humoru. Dukláci jsou taky dobrá parta a drží pospolu. Vždyť máme i soutěže družstev a i individuální úspěchy si také vzájemně přejeme. Když jsem ale prvně přišel mezi vrhače, taky jsem to chvíli dostával takzvaně sežrat. Tvrdí hoši se do vás chvíli pěkně trefují než se otrkáte.
