Osvětlovač musí být i trochu kutil
V řeči divadelníků se jim říká také světýlkáři nebo světlušky. Když se na pódiu velké scény v Horáckém divadle sešeří, nebo se vše naopak ponoří do sytých barev, řídí to oni ze své kabiny ve třetí galerii. „Arzenálem“ dvou světlovačů v divadle jsou desítky reflektorů různých druhů a síly. Od dvousetwattových až po ty s příkonem dvou tisíc wattů. „Těch nejsilnějších je v Horáckém divadle dvanáct. Většina jich míří na jeviště zepředu a část shora. Celkem máme k dispozici 138 elektrických okruhů, a k tomu zásuvky v podlaze, do kterých se dají zapojit další světla,“ vypočítává František Dočekal, jenž svítí jihlavská představení už sedmnáct let. Jako zvláštnost zmiňuje i osm tisíciwattových světel nad jevištěm, které hřejí tak, že kdyby se spustily nízko nad scénu, sežehly by vlákna koberce. V místnosti osvětlovačů dominují dva velké monitory. Osvětlovač se na scénu dívá přes dva ovládací panely. Posuvná táhla a knoflíky pro ruční ovládání reflektorů se ale při běžných představeních skoro nepoužívají. „Rukama světla ovládáme hlavně na zkouškách. Jejich pohyby, změny barev, či rozšiřování a zužování světelného kužele se uloží jako program. Ten potom při představení vyvoláte stiskem jediného tlačítka,“ popisuje Dočekal. Čím se ale osvětlovači, řečněji řečeno osvětlovač František Doležal a osvětlovačka Jaroslava Chlubnová, během představení řídí? Je toho víc. Na začátku představení vždy čekají na zavolání inspicienta, technického asistenta režie, že představení může začít. To je pokyn ke zhasnutí v hledišti. Inspicient může telefonem udílet pokyny i při představení, častěji se ale po jeho začátku osvětlovač řídí jinak: podle hudby nebo zvuků, pohybů kulis, určité věty nebo akce herců na pódiu…
Šikovné ruce
Zaměstnání je vhodné pro lidi vyučené na elektrikáře anebo absolventy elektrotechnické průmyslovky, aby mohli do elektrických zařízení sami zasahovat. „Dost věcí musejí umět opravit sami. Nechávat všechny opravy penalizovaným firmám by bylo moc drahé. Už tak jsou náklady velké, nová žárovka do reflektoru může stát i šest tisíc,“ popisuje Lubomír Šrubař, pod něhož v divadle osvětlovači spadají. Dodává, že „světýlkář“ musí být občas také velmi rychlý. „Když praskne během představení žárovka, je potřeba ji rychle vyměnit, aby divák nic nepoznal,“ popisuje Šrubař.
Na zkoušce se naběhají
Pokud představení neštěstí v podobě prasklé žárovky nepostihne, může je osvětlovač většinou strávit ve své kabině. Jiné je to na zkouškách. Ne všechny reflektory se dají otáčet na dálku, a tak musí osvětlovač naběhat hodně kilometrů od jednoho ke druhému. O dost hektičtější než běžný repertoár jsou představení hostujících souborů. U nich si nelze přichystat programy a vše se řídí „postaru“. „Při jednom takovém představení jsme s kolegyní měli zároveň ruce na ovládacích pultech, a přitom jsme měli co dělat, abychom vše stíhali,“ vzpomíná Dočekal. Práce osvětlovače není jenom svícení, občas mají na starosti další zvláštní efekty. Může jít třeba o tvoření mlhy pomocí mlhostroje. Ten se dá využít i k vytvoření iluze plamenů, když skrz mlhu necháte svítit zespoda zářivku. Čas od času osvětlovač také odpaluje speciálně vyrobenou pyrotechniku, třeba z čertovského kotle. Osvětlovači mají kromě toho na starosti i projektor, který pomáhá v řadě představení dotvářet atmosféru scény.
