Otec se ptá: Musela moje dcera zemřít? | E15.cz

Otec se ptá: Musela moje dcera zemřít?

Z laxnosti viní sociální pracovnice Radek Měrák z Přerova, který se vzpamatovává ze smrti své dcery.

Hrůzná událost otřásla před časem celou republikou. V Olomouci vyhodila matka z balkonu ve třináctém patře svou šestiletou dceru, vzápětí spáchala sebevraždu. Nejbolestivěji se tragédie dotkla Radka Měráka z Přerova, tatínka zavražděné Markéty. Ten se navíc domnívá, že jeho dcera nemusela zemřít, pokud by se sociální pracovnice přerovského magistrátu o rodinu více zajímaly.

„Upozorňoval jsem je, že moje bývalá manželka má psychické problémy. Žádal jsem, abych dostal Markétku do své péče,“ popisuje Měrák.

Po půl roce se dočkal překvapivé reakce. „Sociální pracovnice se podivila, že mám podanou žádost o svěření dcery. Vůbec o tom nevěděla,“ nechápe zoufalý otec.

Případ vyšetřuje policie. Sociální pracovnice se nechtějí s ohledem na zákon k věci vyjadřovat.

Tajemník magistrátu Jiří Bakalík ale konstatuje: „Pokud by policie zjistila pochybení, jsem připravený podniknout nutné kroky. Zatím je to ovšem jen spekulace a já čekám na další vývoj,“ řekl Bakalík.

Musela Markétka zemřít?

Jestli lze věřit na osud, tak k šestileté Markétce Měrákové se zachoval krutě. Krásná holčička s pronikavě modrýma očima měla spoustu snů. Čekal ji zápis do školy a ona se těšila na velkou barevnou aktovku. O víkendech provětrávala na horách lyže od Ježíška. V létě měla jet s tátou k moři.
Jenže její tužby se už nikdy nenaplní. Zemřela pod okny výškového domu v Olomouci, kam ji svrhla poslední lednový pátek její matka. Ta se vzápětí do třicetimetrové hloubky vydala za dcerou. „Případ vyšetřujeme jako vraždu a sebevraždu,“ potvrdila olomoucká policejní mluvčí Jitka Dolejšová. Kriminalisté čekají na znalecké posudky.

Otec Radek Měrák se domnívá, že tragédii šlo zabránit, a viní přerovské sociální pracovnice z laxnosti. „Myslím si, že moje bývalá žena trpěla duševní poruchou. Upozorňoval jsem na to na sociálce. Neviděl jsem už východisko, proto jsem vloni žádal, aby mi soud svěřil Markétku do péče. Doteď ani nebylo nařízeno stání, nikdo mě nekontaktoval. Tušil jsem, že se něco děje. Moje bývalá žena už předloni chtěla spáchat sebevraždu, tenkrát se věcí zabývala i policie. Přesto sociální pracovnice situaci řešily jen okrajově,“ tvrdí Měrák.

Svíčky za Markétku

Vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví přerovského magistrátu Jana Žouželková jeho názor odmítá. Případ ale nechce komentovat, protože ho vyšetřuje policie.

Ještě i necelý měsíc po tragédii jsou před třináctipatrovým domem v Olomouci vidět rozsvícené svíčky. Lidé sem nosí plyšové hračky, které jsou připomínkou toho, že právě tady zbytečně vyhasl život dítěte.
Radek Měrák neměl odvahu místo navštívit, je v péči lékařů a z tragédie se jen těžce vzpamatovává. Prohlíží si fotky ze šťastných dnů a neubrání se slzám, když vzpomíná na své sluníčko, jak dceři říkal.

Vypráví, že s matkou dívky byl rozvedený už dva roky. Rozešli se dohodou a snažili se nejitřit city. Přiznává však, že občas to mezi nimi zaskřípalo. Dceru si ale brával bez problémů, vždy jednou za čtrnáct dnů na víkend. Později ovšem matka nechtěla, aby Markétu navštěvoval, a v určený den mu ji odmítala předávat. Žádal proto policii o pomoc.

V té době už tušil, že bývalá manželka trpí duševní nemocí. Uvádí příklady: „Moje manželka si vedla deník, kde o sobě mluvila jako o Andree, i když se jmenovala jinak. I v reálném životě občas říkala, že je Andy. Prosil jsem ji o vysvětlení, ale nic mi neřekla. To byla však maličkost proti tomu, co se dostalo do policejních spisů a co podle mého názoru mělo sociální pracovnice vyburcovat,“ říká Měrák.

Připomíná léto před dvěma lety, kdy s Markétou odjeli na návštěvu k tetě a bratrancům. Tam ho zastihla zpráva, že ho shánějí policisté. „Na služebně mi řekli, že moje bývalá žena napsala dopis na rozloučenou a dala ho sousedce, aby mi ho předala. V něm žádala, abych si Markétku po její smrti nechal. Jenže sousedka ho otevřela a utíkala na policii,“ vzpomíná Měrák.

Jeho bývalou manželku policisté nakonec našli. Živou.

Po této události Měrák doufal, že sociální pracovníky začne zajímat psychický stav matky, která měla v péči kromě Markéty i desetiletého Jakuba z předešlého vztahu.

„Zákon nám neumožňuje sdělovat, jak jsme případ řešili. Jsme povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými jsme se seznámili,“ reagovala na dotaz Sedmičky vedoucí z přerovského oddělení sociálněprávní ochrany dětí Alena Skácelová.

Poslední fotka, kterou otec s dcerou má, je z loutkového divadla. Další jejich soudem nařízený „sudý víkend“ je měl čekat právě koncem ledna.

Na setkání čekal marně

„V pátek devětadvacátého mi ještě bývalá žena psala esemesku, že jsou s Markétkou na kontrole, protože předtím měla spálovou angínu. Pak mi napsala, že malá ztratila náušnici. Komunikovala normálně, v pohodě. Domluvili jsme se, že jak půjdou od doktora, tak mi zavolá, abych věděl, jestli si mám pro Markétku jet, nebo ne,“ říká Měrák.

Naposledy ho manželka prozvonila mobilem dvanáct minut po čtvrté odpoledne. Až druhý den se od policistů dozvěděl, že v tu chvíli posílala dceru „na věčnost“.

„Zanesl jsem po pohřbu sociálním pracovnicím parte. Nepasu po pomstě, Markétku už mi stejně nikdo nevrátí. Chci ale, aby to bylo memento pro příští případ. Jestli můj příběh vyburcuje úředníky jen k záchraně jednoho jediného dětského života, budu vědět, že mělo smysl svou životní tragédii právě tady převyprávět,“ říká závěrem zdrcený tatínek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!