Ovocné stromy vrátily krajině paměť

U Nových Hradů roste neobyčejně obyčejný sad. Ač jeho stromy zatím vypadají mladě a chudě, jejich příběhy jsou dlouhé a pestré.

Malebnou krajinu nad gotickou tvrzí Cuknštejn zdobí už sedmým rokem jabloně a hrušně, které tam vysadili manželé Jitka a Lukáš Šáchovi z Nových Hradů na Budějovicku. Vytvořili sad z historických odrůd, které v této oblasti rostly odedávna, ale teď už jsou spíš vzácností.
Přitom tam pořád patří. Jsou přirozeně odolné a nenáročné na péči. A také zkrášlují okolí. Jejich ovoce sice obvykle nebývá tak líbivé jako to ze supermarketů, ale může být chutnější a zdravější.
Tyto stromy se totiž obejdou bez chemických postřiků a drsný kraj je naučil statečnosti. Jsou zvyklé na výkyvy teplot, právo na život si musí vybojovat. Síla, kterou vynaloží, se ukládá do jejich ovoce, což se projevuje často i ve vyšším obsahu vitamínů.
Hodí se třeba pro chalupáře, kteří mají málo času, avšak nové odrůdy vyžadují soustavnou péči. „Kdyby si vysadili třeba Harbertovu renetu nebo kardinála žíhaného, zjistí, že bez velkého ošetření mají úrodu kvalitních jablek,“ vysvětluje Bohuslav Švarc z novohradského svazu ochránců přírody. Stál u jeho zrodu, dvacet let ho vedl. Od roku 1999 svaz spolupracuje s ekology z nedalekého Rakouska, kde má obdobné cíle společnost Arche Noah.
Území je zajímavým cílem pro všechny, kteří chtějí zacelovat trhliny v paměti kraje a jeho obyvatel. Poválečný odsun se dotkl mnoha lidí, život v pohraničním pásmu utichl. Ovocné stromy jsou někdy jednou z mála vzpomínek na zaniklé vesnice. „I stromy patří do kulturního dědictví. Moderní odrůdy jsou navzájem dost blízce příbuzné, a kdyby se objevil nový škůdce nebo choroba, je užitečné mít kam sáhnout při hledání dalších zdrojů odolnosti,“ říká Jitka Šáchová.
Pátrání po původních odrůdách je tím složitější, že na Novohradsku hospodařili Buquoyové, které velmi zajímala věda a výzkum. Vozili sem stromy i z Rakouska, Francie či Belgie, takže tu roste leccos mimořádného.

Jak mohykáni sahají lístečky za světlem

I proto zde bývá podzim pro lidi, kteří se zaměřují na záchranu starých stromů, velmi dobrodružný. Podle ovoce mohou nejsnáze určit jejich druhy, takže se snaží ve volném čase co nejvíc chodit přírodou a sbírat plody. Novohradští ochránci už zaregistrovali více než padesát historických odrůd.
V sadu u Cuknštejnu, který leží na území spravovaném Chráněnou krajinnou oblastí Blanský les a vede kolem něj cesta do Tereziina údolí, roste sedmapadesát jabloní a hrušní. Další stromky rozdali Šáchovi do soukromých zahrad a chtěli by je vysazovat i kolem nových cyklostezek, kde lidé ocení stín i čerstvé ovoce. Na odolné a dlouhověké podnože naroubovali pěstitelé historické odrůdy, mezi nimi i stoletou jabloň. „Některé stromy dokázaly přežívat bez ošetřování desítky let. Nacházíme je i v lese. Jak mohykáni sahají posledními lístečky za světlem,“ líčí Lukáš Šácha.
Za dvanáct let si ve čtyřiceti místech Novohradska zapsali téměř tisíc starých stromů. Díky nim pronikají do dějin, protože lidé často ke stromům přilnou jako k rodině. Vyprávějí, kdo a kdy jejich strom zasadil – například za odměnu po absolvování obecné školy. Nebo jak strom zachraňovali a on se ujal. V jedné vesnici ho narovnali za pomoci volského potahu a dodnes se jím chlubí.