Označení Jamplac je zkomolenina a Na Běhání křižáci nejspíš vůbec neběhali | E15.cz

Označení Jamplac je zkomolenina a Na Běhání křižáci nejspíš vůbec neběhali

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
V Ústí je plno míst s historickými názvy. Sedmička objasňuje jejich původ.

Jircháře, Důlce a Hradiště zná v Ústí každý. Jak ale tyto názvy vznikly, ví málokdo.

Soudní vrch

Ústí je jedním z mála měst, ve kterých se zachovalo popraviště a s ním i název Soudní vrch. Na něm začali popravovat v roce 1574. Do té doby odsouzení trpěli na Červeném vrchu. Ústí si kata půjčovalo z Litoměřic, kde dodnes existuje bývalá katovna.
„Z archivních záznamů odhaduji, že do počátku 18. století, kdy Ústí přišlo o hrdelní právo, zemřelo na Soudním vrchu nejvýš dvacet lidí. Podle historických pramenů se tam nejen věšelo, ale i stínalo, upalovalo a lámalo kolem,“ uvedl Leoš Drahota, který se historií popravčích míst zabývá. Například v roce 1680 na Soudním vrchu skončili na šibenici čtyři vůdci selského povstání.

Špitálské náměstí

V Ústí založili špitál už mezi lety 1279 a 1290 křižovníci s červenou hvězdou. Jeho patronem byl svatý Materna. Špitál sloužil až do poloviny 19. století, kdy v roce 1856 vznikla v Ústí první veřejná nemocnice. Byla to jednopatrová budova s pětapadesáti lůžky. Stála na místě dnešního rohového domu na Špitálském náměstí. Nesloužila ale dlouho. Už v roce 1894 se personál přestěhoval do nového areálu. Nemocniční budova na Špitálském náměstí pak sloužila jako městské muzeum.

Jamplac

Malé sportoviště v kopcích nad 12. základní školou na Střekově se oficiálně jmenovalo Hřiště Pod Lesem. Nikdo mu ale neřekl jinak než Jamplac. Dnes tam stojí rodinné domy. „Po bombardování na konci války na hřišti zůstaly krátery. Lidé si proto myslí, že název znamená Místo plné jam,“ usmívá se dnešní majitel Jamplacu Vladimír Hruška. Ve skutečnosti je to původní zkomolený německý výraz Jahnplatz. Hřiště postavili turneři, členové německého tělocvičného spolku, a pojmenovali ho po svém zakladateli Friedrichu Ludwigu Jahnovi.

V Jirchářích

Většina lidí, kteří do Ústí přijedou vlakem, projde do centra uličkou V Jirchářích. Dříve tam bývaly jirchářské dílny. Jircháři zpracovávali kůži v roztoku vody, kamence, žloutků a mouky nebo vývaru z dubové kůry ale i psích výkalů. Kůži měsíc pomalu otáčeli spolu s oblázky v bubnu na vodní pohon. Potřebovali spoustu vody a v této ulici ji měli. Ústečané svedli zdejší Klíšský potok do strouhy, která vedla vodu metr širokým a metr a půl hlubokým korytem od dnešní polikliniky do kašny na náměstí, a pak kolem jirchářů do Labe.

Důlce

Důlce, to jsou dnes pro Ústečany hlavně věčně ucpané serpentiny na Stříbrníky. Oba názvy spolu souvisejí. Ve středověku se v celé oblasti těžilo stříbro. Nejstarší dochovaný záznam o štolách pochází z roku 1438. V Důlcích jsou dodnes patrné pozůstatky dolů při vstupu do Bertina údolí i podél Stříbrnického potoka. Nejzachovalejší jsou dvě štoly, které ústí do areálu policejních garáží. „V těch místech žádné ložisko není. Asi je vytesali prospektoři při hledání. Mají tvar oslích hřbetů a jsou dlouhé asi dvě stě padesát metrů,“ upřesňuje archivář Vladimír Kaiser.

Hradiště

Hradiště je úzká ulička u České národní banky. V místech, kde se banka rozpíná, v raném středověku opevněné hradiště skutečně stálo. Vzniklo v desátém století a od předhradí ho dělil příkop široký dvacet metrů. V roce 1186 se v hradišti dokonce konala svatba Žofie, dcery českého knížete Bedřicha, se synem markraběte Oty Albrechtem Míšeňským.
„Archeologové našli čtyři metry pod zemí základy zděné budovy obehnané palisádou. Hrad chránil celní stanici a v době nebezpečí se do něj ukrývali lidé z přilehlých domků,“ říká archivář Kaiser.

Na Běhání

Husitská bitva Na Běhání patří k nejznámějším historickým událostem Ústí. Přesto málokdo ví, kde toto místo leží, a už vůbec není jisté, že se v červnu 1426 husitská a německá vojska střetla právě tam. Popisu kronik odpovídal kopec mezi Hrbovicemi a Tuchomyšlí. Domněnce nahrávalo i jméno Na Běhání, v nejstarší dochované podobě Biháň, protože rozprášené německé vojsko z bitvy utíkalo s husity v patách. Dnes už kopec neexistuje. Pohltil ho hnědouhelný lom. „Čekali jsme, že těžba odkryje masový hrob, který se nikdy nenašel, ale kromě několika podkov a hrotů ze šípů tam nebylo nic,“ říká archivář Kaiser.
Při boji přitom padlo čtyři tisíce německých vojáků. Někteří historici se proto přiklánějí k názoru, že se vojska ve skutečnosti utkala na ústeckém Ovčím vrchu. Název Na Běhání tak může pocházet i ze staročeského osobního jména Bigan. Bitvu dnes připomíná pomník přestěhovaný do Chabařovic.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video