Palačinky: zkušenost s prací

Mléko, mouka, vejce. Palačinky z děčínského zámku jsou stejné jako odjinud. Ale pomáhají s nimi lidé mentálně postižení.

V kavárně a palačinkárně Na cestě je na každém šuplíku štítek a na každém přístroji krátký obrázkový návod. Patnáct mentálně postižených lidí se tady během dvou let naučí, co znamená chodit do práce a jak ji částečně zvládnout.

Koště není na obtíž

Oldřich Nedvěd myje nádobí, Ivan Vasilev míchá v hrnku švestková povidla. Oba ještě zametají a vytírají, odnášejí špinavé nádobí a zalévají květiny. „Dělám to i u babičky,“ mávne Olda rukou. Po směně za ní odjede autobusem, Ivan se vlakem vrátí do Ústí nad Labem, kde bydlí. Oba muži mají mentální problém, ale pomocné práce zvládnou. Občanské sdružení Slunečnice v kavárně připravuje tyto lidi na jednoduchou samostatnou práci. „Naučí se uklízet stoly, doplňovat cukřenky, mýt nádobí a správně ho uložit. Stejně tak budou vědět, kam patří jaká potravina,“ říká asistentka sdružení Eva Nistorová. „Pracovat tady mohou jen ti, kdo se nebojí lidí,“ podotýká asistentka. Jedna z klientek sdružení se momentálně uchytila u rychlého občerstvení. Lidé ze Slunečnice doufají, že pomoc jejich klientů by časem mohli ocenit i jinde. Olda mezitím doporučuje příchozím nejlepší místa. „Tamhle u okna je křeslo a sedí se tam nejlíp,“ říká pomocník.