Pardubice mají svá tajemství. Báje vypráví o zázracích i pokladech
Kdo se chce projít místy zahalenými tajemstvím, měl by začít v samotném srdci Pardubic. Příběhy zázraků a nečekané smrti se odehrály v kostele sv. Bartoloměje, na Pernštýnském náměstí. Legenda vede i na samotný zámek. Tajemné chodby a poklad zase patří ke Kunětické hoře.
1. Smrt kostelníka
V kostele sv. Bartoloměje je hrobka Vojtěcha z Pernštejna. Městem šla pověst, že kdo do ní vstoupí, zaplatí vlastním životem. Jeden z kostelníků na povídačky nevěřil. Odsunul se svým kolegou těžký náhrobní kámen. Když se odvážlivec chystal vstoupit dovnitř, zaslechnul slova: „Do roka a do dne se sejdeme!“ A stalo se tak.
„Beru to s nadsázkou. Spíš hledám vysvětlení, jak takové vyprávění vzniklo,“ usmívá se nad legendami historik František Šebek.
2. Čerta za čerta
Kolem morového sloupu na Pernštýnském náměstí je sousoší osmi zemských patronů. Mezi nimi stojí sv. Prokop. V pravé ruce drží na řetízku čertíka. Žádný svatý nezajímal děti tak jako Prokop. Z malého čerta nespustil oči ani malý Vašík, kterému otec na jarmarku koupil perníkového čerta. Chlapec požádal sv. Prokopa, aby vyměnil svého čerta za jeho. Údajně se tak stalo. Perník zmizel a chlapcově rodině se od té doby začalo na dlouhá léta dařit. Když Vašík vyrostl, objevily se pomluvy o spolku s ďáblem a on musel do Pardubic prosit sochu o odpuštění.
3. Léčivé ovoce
Traduje se, že třešně, které rostly pod Kunětickou horou, pomohly vyléčit těžce nemocného Vojtěcha, tehdy malého syna Viléma z Pernštejna. Ovoce na hrad donesly děti, protože se jim zjevil krásný mládenec a za nemocným je poslal. Zázrakem uzdravený Vojtěch byl později stejně jako jeho otec Vilém nejvyšším hofmistrem a dobrodincem města Pardubic.
Když František Šebek pořádá komentované prohlídky po centru Pardubic, má v záloze jinou báji o Kunětické hoře.
„Mluvím o podzemní chodbě z hradu do města. A také o znaku pánů z Pernštejna,“ uvádí Šebek.
4. Zázračná studánka
Ke Kokešovské studánce u Čivic se chodí od nepaměti. V roce 1867 k ní dorazili i tři dráteníci ze Slovenska. Už se smrákalo, a tak se rozhodli, že u ní přenocují. Povečeřeli chléb a zapili ho křišťálovou vodou z pramene. Během spánku se jeden z nich probudil a uviděl zářící ženskou postavu s podobou Panny Marie. Brzy se příhoda roznesla po kraji a na místo se hrnuly davy poutníků, aby se napili léčivé vody. „Dodnes si pramen nemůžou vynachválit lidé se žaludečními potížemi. Jezdím si tam pro vodu pravidelně,“ říká Radka Machová z Pardubic.
5. Erb Pernštejnů
Jeden z nejznámějších erbovních motivů je v Pardubicích k vidění nad hlavní bránou zámku, na budově krajské knihovny nebo nad severním portálem kostela sv. Bartoloměje. V erbu je černá zubří hlava, která má nozdrami provlečenou do kruhu stočenou houžev.
V lesích nedaleko hradu Pernštejna se potuloval nebezpečný zubr. Tomu, kdo ho zneškodní, byla slíbena velká odměna. Jednou na něj narazil uhlíř Věňava. Ukryl se před divokým zvířetem ve své lesní boudě, odkud zubra krmil chlebem. Tak si ho ochočil. Jiná verze příběhu vypráví, že se zubrem bojoval a strčil mu do chřípí násilím houžev.
„Poprvé se v literatuře tato pověst objevila v 16. století,“ uvádí František Šebek.
6. Hastrmane tatrmane
I v Pardubicích se věřilo na vodníky. Lidé ho popisovali jako malého, hubeného mužíčka, kterému z šosu kabátu kapala voda. Byl vídán na labských jezerech a chodil i do města v přestrojení. Jeden sličný záletný vodník navštěvoval děvče ze stavení na Zeleném předměstí.
7. Kunětický poklad
„Nejstarší pověst z Pardubicka pochází někdy z druhé poloviny 12. století. Vypráví o tom, jak se král Vratislav v Hradci Králové procházel po břehu. Sednul do lodi a usnul. Ve snu se mu zjevil sv. Vavřinec a vyzval ho, aby vstal, našel místo bohulibé a založil tam opatství,“ popisuje Šebek pověst o založení Opatovického kláštera. Ještě jedna báje z Opatovic je známá.
Během husitských válek si mniši z kláštera schovali své zlato v sudech u pána hradu Kunětická hora. Jemu napovídali, že je to drahé víno. Pán souhlasil. Jednou chtěl ochutnat víno z kláštera. Byl dost překvapený, že místo vína je v sudech zlato. Když sudy vracel, dal do nich nalít víno. Klášterníci se sice dožadovali původního obsahu, ale kunětický pán se tvářil nechápavě a poklad nevydal.
