Pardubice v roce 2050? Město bude plné důchodců

Pardubice stále sní o tom, že jednou překročí stotisícovou hranici v počtu obyvatel. Nejblíže k tomu byly v roce 1990, kdy ve městě krátce po revoluci žilo devadesát šest tisíc třicet šest lidí. Jenže od té doby se onomu milníku spíš vzdalují. A bude ještě hůř. Zatímco v současnosti zde žije kolem devadesáti tisíc lidí, v roce 2050 jich bude přibližně o sedm tisíc méně a bude jich stále ubývat.

„Od roku 2017 předpokládáme pokles narozených dětí a nárůst počtu zemřelých. To bude mít za následek přirozený úbytek obyvatel,“ vysvětluje vedoucí oddělení Českého statistického úřadu v Pardubicích Hedvika Fialová.

Jak stárnou Husákovy děti, stárnou i Pardubice

Tento trend bude mít zásadní vliv na stárnutí obyvatel v Pardubicích. Zatímco teď je průměrnému Pardubičanovi něco málo přes čtyřicet let, v roce 2050 to už bude téměř jedenapadesát. Do důchodového věku se totiž dostane nejsilnější současná generace takzvaných Husákových dětí.

„Stačí se podívat na strom života. Generaci Husákových dětí, která se narodila v sedmdesátých letech, je teď kolem pětatřiceti. Jak budou stárnout, bude stárnout i celá populace,“ říká Fialová.

S tímto problémem ale souvisí také pozitivní informace a to je takzvaná naděje na dožití. Od devadesátých let se tato hranice stále posouvá a zároveň se pomalu smazává rozdíl mezi muži a ženami. Zatímco teď se muži dožívají v průměru 74,5 roku a ženy více než osmdesátky, v roce 2050 už to bude téměř čtyřiaosmdesát let a u žen dokonce více než osmaosmdesát.

Statistika je pro mnohé vědou o nudných číslech. Především politici by se ale jimi měli řídit. Pouze tak lze předejít tomu, že za pár let budeme všichni překvapeni, až ve městě budou chybět například lůžka v penzionech pro staré lidi. Ostatně podobný případ se už v Pardubicích stal před rokem a půl, kdy vedení města najednou zjistilo, že nemá dostatek míst pro děti v mateřských školkách, přestože se na to podle statistických údajů mohlo připravit dlouho dopředu.

„Tyto problémy jsou naprosto jasně patrné z věkové struktury. My ovšem data jenom poskytujeme a rozhodování o tom, co se udělá, už není na nás,“ říká s úsměvem Lenka Kuprová ze statistického úřadu.
Pardubice se proto snaží s daty pracovat a na stárnutí obyvatel se připravují. V letošním roce by například měla být dokončena přístavba Domova pro seniory ve Štrossově ulici. Současná pardubická kapacita 427 míst se zvýší o čtyřicet.

„Náš problém to ale zcela neřeší. V současné době žije v Pardubicích více než patnáct tisíc lidí starších pětašedesáti let. Podle demografické studie se ale tento počet během následujících let zdvojnásobí,“ upozornila primátorka Štěpánka Fraňková, podle které bude kapacitu nutné rozšířit zhruba o dalších sto lůžek.

Stěhujeme se za město a okolní obce mládnou

Pardubice se ale také snaží statistickým předpokladům vzepřít. „Musíme město zatraktivnit pro nové lidi. Může být zajímavé například pro lidi pracující v Praze, ale musíme je nalákat na dostatečné služby. Další důležitou věcí je připravit nové lokality pro výstavbu rodinných domů, aby bylo možné začít stavět i tady,“ upozorňuje hlavní architektka města Petra Nacu.

Metropoli Polabské nížiny totiž v posledních patnácti letech postihl podobný trend, jako ostatní větší města. Především lidé, kteří si zakládají rodiny, se stěhují do obcí v okolí krajského města, kde si kupují parcely a staví domy. Podrobně se tímto fenoménem zabývala v roce 2009 ve své studii Martina Stuchlíková. „Nejvíce rodinných domů a bytů bylo postaveno v nejbližší blízkosti krajského města. Týká se to především Srnojed, Srchu, Starého Mateřova, Němčic a Spojila,“ uvádí ve své práci.

Zatímco Pardubice o obyvatele pomalu přicházejí a populace stárne, v okolních obcích je efekt naprosto opačný. Například v Srnojedech se od roku 1998 do roku 2008 zvýšil počet lidí na trojnásobek a průměrný věk se snížil o deset let!

„Ukázalo se, že tam, kde se staví, se průměrný věk výrazně snížil. Za posledních deset let se v této oblasti zásadně změnila řada věcí. Do okolí města by proto bylo správné počítat i zázemí, aby bylo vidět, kolik lidí v Pardubicích opravdu žije. Lidé dojíždějí, nakupují, pracují v Pardubicích, žijí život, jako by byli součástí města. To se oddělit nedá,“ myslí si Lenka Kuprová.

Pružně na situaci musel zareagovat i Dopravní podnik města Pardubic. Pohodlně autobusem se tak lidé v současnosti dostanou do řady obcí, které na pravidelnou linku dlouho čekaly.

„Jsem tady šest let a v té době jsme jezdili asi do třech obcí. Teď jich je kolem patnácti. Lidé se sice odstěhují z města, ale jsou zvyklí na určitý komfort. Po čase taxikaření zjistí, že MHD není zas tak špatná služba a chtějí po obci, aby ji zajistila. Nedávno jsem například jednal se starostkou Živanic a to už je jenom kousek do Přelouče,“ naznačuje možný vývoj ředitel pardubického dopravního podniku Tomáš Pelikán.

Zachrání nás cizinci?

Statistiky nedokážou zohlednit fakt, který může se skutečným stavem pořádně zahýbat. Důležitým faktorem je migrace.

„V roce 2005 jsme zaznamenali prudký nárůst přistěhovalých a o dva roky zase prudký pokles, který způsobila ekonomická krize. To je jeden z důvodů, proč jde vývoj v tomto směru těžce odhadovat. Počty migrujících přitom ovlivňují počet obyvatel mnohem víc než počty narozených a zemřelých,“ upozorňuje Hedvika Fialová.

Počet obyvatel v Pardubicích se v posledních třech letech mírně zvyšoval právě díky přistěhovalým. Těmi byli v drtivé míře cizinci, kteří do města přišli za prací. Bohužel se většinou jednalo jen o krátkodobé námezdní síly.