Parkour je zápas s tělem i betonem

Mladí Brňané vyznávají nové umění pohybu. Bez lana, jen vlastní silou, zdolávají téměř čtyřmetrové zdi.

Nadšenci z Brna posouvají skákání, lezení a běh do nové dimenze. Bez trampolín a žíněnek přeskakují zábradlí a zdolávají metrové překážky i čtyřmetrové zdi. Občas to proloží saltem. Trénují parkour, umění co nejefektivnějšího překonávání překážek.

„Z povedeného přeskoku nebo seskoku mám prostě radost. Každá nově naučená technika je pro mě další krůček v sebezdokonalení,“ vysvětluje své nadšení pro parkour Jiří Hanák, který pracuje v bance.

Mají je za vandaly

Podle Jana Haluzy, dalšího traceura, jak se lidem věnujícím se parkouru říká, jde především o užitečné využití síly. „Cílem je ovládnout své tělo a být silnější. Tím můžeme být užitečnější i v normálním životě. Já například studuji speciální výchovu bezpečnostních složek na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Parkour je pro mě dnes zábava, ale později bych ho mohl využít jako policista nebo hasič,“ objasňuje Haluza.

Brňané to s tréninkem parkouru nemají lehké. Potýkají se s nepochopením kolemjdoucích i policistů, kteří jejich činnost považují za vandalismus. Traceuři totiž trénují ve dne na zastávkách či náměstích. „Ještě nedávno jsme hodně bývali na Petrově. Plná příhodných zábradlí je i tramvajová zastávka v Pisárkách. Skvělá místa se zídkami jsou v Žabovřeskách a na Kamenném vrchu,“ vyjmenovává Haluza.

Pozor na zranění

Kromě tréninků, na nichž pilují techniku, také posilují. „Občas s námi trénují i zájemci z brněnského okolí, Olomouce či Přerova. Přijít může kdokoli. U začátečníků je důležité, aby je vedl někdo zkušenější. Nováčci často chybují v tom, jak dopadají na chodidla, nebo skáčou z příliš velkých výšek. Mohou se zranit,“ podotýká Haluza, který má za sebou spoustu odřenin a podvrtnutých kotníků.

Haluza na parkour narazil před pěti lety na internetu. „Pustil jsem si video zakladatele parkouru Davida Belleho, které mě uchvátilo. Řekli jsme si s přáteli, že to zkusíme. Postupem času jsem o parkouru víc četl a přinášel nové informace o tréninku. Stále se inspirujeme Francouzi a Angličany,“ říká Haluza, který pod přezdívkou Joanis pomáhá provozovat stránky www.parkour.cz.