Jako první na světě provedl několik nových očních operací. Před třemi lety primář Pavel Stodůlka ze zlínské kliniky Gemini vrátil umělou rohovkou zrak ženě po šestnácti letech slepoty. Před dvěma lety operoval muže z Teplic nad Bečvou, který neviděl po úrazu třiapadesát let. Operoval také nejstarší ženu Zlínského kraje a nejtěžšího muže Česka.
Jaká máte další světová prvenství a kterého z nich si ceníte nejvíce?
Cením si dobrého výsledku každé operace, protože je to v tu chvíli pro daného pacienta to nejdůležitější. Nicméně vrátit zrak někomu, kdo byl slepý třeba i pár desítek let a už ani moc nedoufal, že někdy uvidí, je ten nejkrásnější pocit. Nám se letos třeba podařilo vrátit zrak člověku, který byl slepý sedmačtyřicet let. Oslepl ve dvanácti letech úrazem a nyní v devětapadesáti opět vidí.
Jaké pokroky v oční chirurgii jste učinili letos? Plánujete rekord?
Letos jsme zavedli na klinikách Gemini ve Zlíně, Praze i Brně operace očních vad takzvaným 6D laserem. Je to nejpřesnější a nejrychlejší laser na operace očních vad na světě. Jednu dioptrii odstraní za 1,5 sekundy. V lednu zprovozníme další laser, který bude takovou revolucí v oční chirurgii. Můžeme odstranit všechny běžné oční vady - krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus.
Kolik provádíte ročně operací a kolika lidem jste vrátil zrak?
Klinika Gemini provádí ročně přes patnáct tisíc operací. Co se týče laserových operací očních vad, tak těch děláme nejvíce v republice. Já osobně provedu asi tři tisíce očních operací. Kromě superrychlých laserových operací jsou to například operace sítnice nebo transplantace rohovky.
Operoval jste ženu, která měla 106 let. Přišla se čtrnácti dioptriemi a odcházela bez nich. Jsou běžné zákroky u lidí kolem stovky?
Toto není vůbec běžné. Hejtman Zlínského kraje, který byl ženě gratulovat ke 106. narozeninám, se od ní dozvěděl, že má problémy s očima, a požádal mě, zda bychom jí mohli pomoci. Operace u lidí starších sto let jsou velmi rizikové a chirurg musí postupovat velmi rychle a přitom šetrně. No a nám se podařilo, že paní si teď užívá života bez brýlí a nepotřebuje je dokonce ani na čtení. Obdivuji ji, ve svém věku je to velmi vitální žena a má pořád dobrou náladu.
A naopak, jakého nejmladšího pacienta jste operoval? Je při operaci dětí větší riziko?
Nejmladší pacient měl jen pár týdnů. U maličkých dětí se operuje buď vrozený šedý zákal, nebo se laserem ošetřuje sítnice u nedonošených dětí. Dětské oko je menší a ve vývinu, takže musíme myslet na perspektivu.
Vaším pacientem je Václav Klaus, operoval jste Tomáše Baťu i další členy Baťovy rodiny. Jaké to je, starat se o tyto lidi?
Je to v prvé řadě velmi zodpovědné. Pan prezident Klaus přijel na kliniku Gemini ve Zlíně poprvé na oficiální návštěvu v doprovodu své paní i celého týmu, což byla velká pocta. Ještě více jsme si vážili, že se k nám vrátil jako pacient a zůstal v naší péči. Pan Baťa přiletěl na oční operaci do Zlína až z Kanady, i když si mohl vybrat péči v kterékoliv prestižní kanadské nebo americké nemocnici. To vnímám jako obrovskou poctu zlínskému zdravotnictví. Velmi mě potěšilo, když se do naší péče potom svěřili i ostatní členové rodiny Baťů. Operoval jsem laserem dceru pana Bati, vnuka a v letošním roce manžela další dcery. Já se však snažím dělat každou operaci, jako by to byla ta nejdůležitější. Pak je můj úkol, když operuji někoho VIP, docela jednoduchý. Udělat to stejně dobře, jako to dělám každý den.
Jaké jsou první reakce lidí, když po operaci začnou vidět?
Mají radost a jsou nadšení. Když se třeba člověk, který měl deset dioptrií, posadí po laserové operaci a hned bez brýlí přečte na nástěnných hodinách, kolik je hodin, tak má radost jako malé dítě.
Zažijete při práci také veselé okamžiky, na které rád vzpomínáte?
Pro celý tým je určitě nezapomenutelným zážitkem, když nám první pacientka po implantaci umělé rohovky po šestnácti letech slepoty začala vidět hned na operačním sále. Přečetla název dezinfekčního roztoku a všichni jsme z toho měli obrovskou radost. Manželovi, který má málo vlasů a kterého těch šestnáct let neviděla, pak v čekárně řekla, že vypadá jako Fantomas. Oni se mají moc rádi, on se o ni celé ty dlouhé roky slepoty skvěle staral. Všichni se smáli a dodnes na to nezapomenu.
Co byste lidem doporučil, aby se jim nezhoršoval zrak? Může pomoci strava, co by měli jíst?
Oko je součástí celého těla. Pro dobré vidění je potřeba zdravě jíst, dostatečně spát a oči nepřetěžovat. Z jídla je pro oči výborná středomořská strava - olivový olej a ryby. Tučné vepřové není dobré pro sítnici a zhoršuje riziko věkem podmíněné její degenerace. Čerstvé borůvky a mrkev, nejlépe smažená na tom olivovém oleji, jsou pro oči také dobré. Pro lidi, kteří denně dlouhé hodiny hledí na monitor počítače, doporučujeme oční gymnastiku. Jedná se o střídavé pohyby očima nahoru, dolů a do stran, které se provádí dvakrát denně. Cvičení oči prokrví a pomáhá odstraňovat oční únavu.
Za svou činnost jste získal několik cen. V roce 2005 cenu Osobnost Zlínského kraje, v roce 2007 Cenu města Zlína a od Unie pacientů jste dostal cenu Lékař roku 2010. Která z nich vás nejvíce potěšila?
Mě nejvíc potěší, když se nám podaří vrátit zrak někomu, u něhož to bylo obzvlášť obtížné. A pak mně taky udělá velkou radost, když se nám podaří zdokonalit nějakou oční operaci nebo vymyslet zcela nový postup. Letos jsme třeba dokončili do klinické fáze vývoj supertenké injekční jehly na aplikaci očních léků. Jehla má čtyřikrát menší plochu řezu než nejtenčí dosud používané jehly.
Vaše společnost Gemini má pobočky v několika městech v Česku, ale také ve Vídni. Plánujete je rozšířit do dalších měst?
Další rozšiřování nyní neplánujeme. Pokrýváme docela rovnoměrně většinu území republiky. Klinika ve Vídni nám také dělá radost, protože operací tam přibývá. Nyní se zaměřujeme na zvyšování kvality operací a zdravotních služeb. V přístrojovém vybavení pro oční operace máme vlastně všechny nejmodernější lasery a přístroje, které si můžeme přát.
Jaký je váš profesní sen?
Abychom uměli vyléčit všechny závažné oční nemoci a aby na světě včetně toho rozvojového nebyli slepí lidé. Ale toho se, bohužel, asi nedočkám. Přesto v posledních desetiletích udělala oční chirurgie obrovský krok vpřed a i v těch chudších zemích jsou na tom lidé líp.
Máte vůbec čas při tak náročné práci na rodinu a děti? V jednom rozhovoru jste se zmiňoval o plavání, lyžování, cyklistice a také o tom, že jste chodívali s manželkou do tanečních kurzů. Zbývá vám na tyto záliby čas?
Času na rodinu je bohužel velmi málo a chtěl bych poděkovat své ženě i dětem za trpělivost. Pořád sportujeme. Dokonce jsme se s dětmi nedávno učili i surfovat ve vlnách Atlantiku. Myslím tím surfování bez plachty, jen na mořských vlnách. S tím tancem je to, bohužel, poslední roky nějak horší. Neláká nás se ženou moc to ponocování, které bývá s tanečními zábavami spojené.
Máte prý dva psy. Jaké rasy?
Psy máme opravdu dva, jeden je ze zlínského útulku. To je míšenec vlčáka a huskyho. A druhý je španělská galga, což je druh chrta. Ten je pro změnu ze španělského likvidačního útulku pro psy. Oba jsou velcí kamarádi a jsou to vlastně další členové domácnosti. Je s nimi opravdu veselo. U nás doma byste našla ještě kocoura, leguána a želvu a ve stáji máme koníka. Tak si teď říkám, jestli nejsem spíše chovatel než oční chirurg.
Kam jezdíte na dovolenou? Které země máte rád a jak si představujete ideální dovolenou?
Letos jsme byli v červenci týden na Sardinii, kam jsme se vrátili, protože jsme byli vloni okouzlení. Nádherné pláže, kde je málo lidí, ideální možnosti pro vodní sporty. V srpnu jsme pak byli týden v Řecku, kam nás pozval kamarád na jachtu. Mezitím jsme měli pár dnů volna doma, což si také docela užíváme, protože přes rok je času opravdu málo. No a v zimě plánujeme lyžování v Alpách, nejraději ve slunných Dolomitech. Ideální dovolená je sportovní s rodinou a bez časového posunu, aby se po návratu cítil člověk regenerovaný a mohl se pustit s plnou vervou do práce.
Po studiu jste sbíral profesní vědomosti v Kanadě a Spojených státech. Co tam pro vás bylo největším přínosem?
V polovině devadesátých let jsem jezdil hlavně do Kanady za profesorem Gimbelem, který je jedním z nejlepších očních chirurgů minulého století a který mě moc ovlivnil. On nejen skvěle operoval, ale dokázal zavedenou operaci i zdokonalovat. Tehdy jsme se jezdili dívat nejen na operace, ale také na vybavení, které bylo proti českému z říše snů. Dnes máme k dispozici ty nejlepší lasery, podílíme se na jejich zdokonalování a chirurgové ze světa i z USA se jezdí dívat na operace a lasery k nám do Zlína. To mě moc těší. Jen letos jsme tady měli dva věhlasné americké chirurgy a celou řadu kolegů z ostatních vyspělých zemí.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Mám nejraději středomořskou kuchyni, kterou mi připraví má žena. A také mnohá vegetariánská indická jídla. Skvělou pochoutku jsme objevili před pár lety v Mexiku -mango s chilli a limetkou. Když jsme se na to dívali, tak nás to až tak nelákalo. Ale když jsme to přesladké mexické mango ochucené limetkou a chilli ochutnali, tak nás to uchvátilo.
Jaký byl váš dětský sen? Proč jste se rozhodl pro studium medicíny, vedli vás k tomu rodiče?
Nejprve jsem chtěl být popelářem. Lákala mě ta svoboda vozit se vzadu na stupačce a kdykoliv si seskočit dolů. Pak jsem chtěl být lesníkem a starat se o zvířata. Přesto jsem vždy měl sklony k technice. Medicína mně však přišla jako smysluplné povolání a oční chirurgie perfektně propojila medicínu s technikou. Vždyť náš obor je plný optiky, laserů a přístrojů. Oba moji rodiče žijí, ale s medicínou nemají nic společného. Maminka učí angličtinu a tatínek pracoval v dole. Oběma jsem mimochodem operoval oči a žijí téměř bez brýlí.
Máte dvě děti. Budou také očními chirurgy?
Necháváme dětem svobodu v rozhodnutí, co by je v životě bavilo a naplňovalo. Syn Jiří bude v příštím roce maturovat. Rozhodnutí, kterou vysokou školu si vybere, necháváme na něm. Dcera Dorotka je také na gymnáziu a tu nejvíce ze všeho baví basketbal. Běda, kdybych napsal, že košíková. To nesmím, to se mezi mladými nenosí.
Narodil jste se v Ostravě. Jak se stalo, že jste se ocitl ve Zlíně? A jaký máte vztah k oběma městům?
Narodil jsem se v Ostravě, ale vyrůstal v Havířově. Mám to tam moc rád a vzpomínám rád. Vedle Havířova jsou dvě krásné přehrady, Těrlicko a Žermanice, které jsou vhodné pro vodní sporty, a kousek to bylo na Lysou horu. Žiji už ale přes dvacet let ve Zlíně a cítím se být zcela Zlíňákem. Koneckonců tatínek pochází z Boršic u Buchlovic a maminka z Holešova. Do Zlína mě přitáhla především vynikající tradice oční chirurgie, kterou tady založil docent Kuběna a po něm rozvíjel docent Smečka. Snažím se tuto tradici ještě dále kultivovat a rozšiřovat.
