Pávov ničí prach z přivaděče a D1

Lidé z Pávova, tedy části Jihlavy, která má nejhorší ovzduší, si paradoxně nestěžují na kvalitu vzduchu. Trápí je hlavně hluk.

Nový a dosud největší výzkum kvality ovzduší v Jihlavě přinesl překvapivé výsledky. Ovzduší ve městě nezatěžuje nejvíc firma Kronospan, ale doprava. Nejznečištěnější částí města je podle výzkumníků oblast Pávova a Antonínova Dolu.

„Nebezpečný je zejména velmi jemný prach, to je opravdový neviditelný zabiják,“ řekl Robert Skeřil, jeden z autorů studie o vlivu průmyslové zóny na ovzduší ve městě. „Průmysl ke znečištění také přispívá, ale největší podíl má silniční doprava,“ upřesnil Skeřil.

U Pávova se kříží dálnice se silnicí číslo 38, takzvaným dálničním přivaděčem. Jezdí tu i vlak a většina území je součástí průmyslové zóny. Při sčítání dopravy před čtyřmi lety po přivaděči denně projelo sedmnáct tisíc aut, po dálnici dvakrát tolik.

Doprava je horší než průmyslová zóna

Jenže zplodiny téměř nejsou cítit, a tak si obyvatelé například Pávova stěžují vlastně jen na hluk. Zápach v ovzduší spojují spíše s průmyslovou zónou v Hruškových Dvorech a Bedřichově, kde jsou kovárny či výrobce dřevotřísky. „V sugestivním vnímání pachu a ve znečištění, potvrzeném měřením, je velký rozdíl,“ popsal Jiří Kos z krajské hygienické stanice.

Podle Skeřila nejsou škodliviny vypouštěné do ovzduší firmami z průmyslové zóny zdaleka tak nebezpečné jako právě ultrajemný prach, který víří ve vzduchu kvůli autodopravě. Jemný prach se usazuje v těle a snižuje odolnost vůči infekcím. Podílí se i na srdečních onemocněních.

Na částice menší než dva a půl mikrometru dýchací orgány už nereagují. Prach se vstřebává do plic nebo dokonce do krve. „Tyto nanočástice prachu nelze vidět, ani je ucítit při nádechu. Proto jsou zrádné,“ řekl Skeřil.

Pávov ničí prach z přivaděče

Obyvatelé některých stavení v Pávově žijí v tak těsné blízkosti dálničního přivaděče, že už mu blíže být ani nemohou. Když jsou na zahradě, tak desetitisíce aut denně sviští čtyři metry od nich.

Od silnice je dělí jen nedlouhá protihluková stěna, některé jen plot. „Na televizi se díky hukotu aut nedá při otevřeném okně koukat. Výfuky už nevnímáme, ale prachu je tady hodně,“ hodnotí Jiří Krejčí, který žije nejblíž přivaděče.

Patří k těm, kterým čtyřproudá silnice vzala v osmdesátých letech kus zahrady. „Lidé tam negativně vnímají hluk, ale řadu látek z ovzduší nevnímají, ty jsou pod čichovým prahem,“ řekl Jiří Kos z krajské hygienické stanice.

„Mně tady nic nevadí. Však tady žiju přes sedmdesát let, jsem tu zvyklá. Když hrabu lupení na zahradě, ani hluk nevnímám,“ řekla Růžena Škorpíková, jedna z nejstarších pávovských obyvatelek. Své brambory pěstuje na záhonech jen několik metrů od přivaděče.

Zatímco někteří místní by chtěli, aby stavaři protihlukovou stěnu prodloužili, Škorpíková si změnu nepřeje. „Ubrala by slunce,“ míní. Stěhují se sem i noví obyvatelé. „Smog necítíme, ale hluk nás obtěžuje,“ říká jeden z nových obyvatel Pávova Petr Šilhán.

„Jsme tady sevření mezi fabrikami, betonárnou, železnicí a silnicemi,“ krčí rameny místní Anna Rábová. Sama už si zvykla na hluk, ale když k ní přijedou její děti, berou si prý prášky na spaní. Ona sama si po noční směně dává do uší špunty. „Zplodiny nám nevadí, ale na zahradě si kvůli hluku povídat nemůžeme,“ říká Rábová.

Město chce situaci zlepšit alespoň vysázením zeleně podél cesty. „Počítáme s tím,“ slíbil Pávovským primátor Jaroslav Vymazal.

V nedalekých Herolticích se těší na novou silnici, která by měla na přivaděč napojit zmíněnou průmyslovou zónu mezi Bedřichovem a Hruškovými Dvory. To by mělo Herolticím ulevit. Centru zase může pomoci plánované pokračování jižní části obchvatu.