Bude jednoho dne dítě sloužit místo počítače nebo zednické lžíce? Tedy jako prostředek k obživě? Takové obavy mají zaměstnanci a ředitelé dětských domovů nejen z Ústeckého kraje.
Kvůli tomu, že chce stát už za pár let zavřít kojenecké ústavy a později i další zařízení ostatních typů ústavní péče pro děti do dvanácti let, se v Nové Vsi v Horách sešli zástupci dětských domovů s tvůrcem plánu na přeměnu ústavní péče.
Pracovníci ústavů nevěří, že stát do konce příštího roku dokáže získat dostatek pěstounů, kteří nahradí kojenecké ústavy. „Obáváme se také toho, že z toho vznikne pěstounství na kšeft,“ popisuje ředitel Dětského domova v Tisé Milan Vostrý. Přiznává, že při sociální situaci některých obyvatel kraje by ho to nijak nepřekvapilo.
Zástupce jednotlivých stran sezvala k diskuzi ředitelka Dětského domova Hory Svaté Kateřiny Martina Stawiarzová. „Máme s politiky stejný cíl. Abychom vychovali z opuštěných lidí dobrého člověka, který se bude umět postarat o sebe i svoji rodinu. Jenže máme rozdílný názor, jakou cestu k tomu zvolit,“ vysvětluje Stawiarzová. Z ministerstva práce a sociálních věcí přijel do Nové Vsi Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů. Tedy člověk, který za celou koncepci odpovídá.
Slyšet názory druhé strany na nový zákon chtěla i místopředsedkyně Věcí veřejných Dagmar Navrátilová, místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Pěstounství pro peníze?
„Pěstounství jako zdroj obživy je argument, na který všichni poukazují. Lidé by si tím mohli vydělávat jedině tehdy, pokud by si vzali více dětí. Jenže pěstouni musí projít sítem výběrů a budou stále pod dohledem. Myslím, že to řadu ziskuchtivých lidí odradí,“ uklidňuje rozjitřené emoce Navrátilová.
Stejně reaguje i Miloslav Macela. „Odměna není tak vysoká, aby to pěstouni brali jako obživu, oni do dětí vloží mnohem více. Pokud by jejich motivací pro pěstounství byly peníze, do výběru se vůbec nedostanou,“ věří Macela.
Pěstounství funguje v Česku už nyní, aby mohla většina nejmenších dětí do náhradních rodin, musejí jich úředníci vybrat a vyškolit dalších pět set.
Stawiarzová nicméně poukazuje na to, že děti se do domovů vracejí i po klasické adopci. „Pěstouni mají být pro děti opravdu jen náhradou rodičů. Děti jim nemají říkat mami a tati. Naopak se pěstouni mají snažit o to, aby byly děti v kontaktu s biologickými rodiči. Nevěřím, že je v Česku tolik lidí, kteří by tohle zvládli,“ podotýká Stawiarzová.
Zuby musí ven
Politička Navrátilová si diskuzi pochvalovala. „Lidé z ústavů přišli s řadou podnětů, které chci na poslanecké půdě projednat,“ hodnotila setkání poslankyně.
Příkladem je nutný souhlas biologických rodičů s lékařskou péčí. „Jedna z ředitelek domovů mi říkala, že jim otěhotněla čtrnáctiletá dívenka a oni potřebovali souhlas rodičů s interrupcí, jenže je nemohli dohledat. Nebo je problém i s tím, když dítě bolí zub. Zubař může zub otevřít, ale už ho nemůže zaplombovat, protože nemá souhlas rodičů se zákrokem. Takže musí zub vytrhnout, protože to spadá pod základní péči,“ vypráví zkušenosti pracovníků domovů Navrátilová.
Pomoc v terénu
Politici ze všech stran slyšeli stejné obavy. „Pracujeme v oboru velice dlouho a víme, že sehnat pěstounskou rodinu pro každé dítě není možné. A už vůbec ne za dva roky,“ říká rozhodně šéf domova Vostrý.
Macela však šibeniční termín hájí. „My kojenecké ústavy nezavřeme, ale přetransformujeme. Když bychom nestanovili termín, nikdy s ničím nezačneme,“ podotýká pracovník ministerstva s tím, že nehodlají ze dne na den zavřít všechny ústavy.
Z bývalých zaměstnanců ústavů se podle jeho představy stanou terénní pracovníci. „Hlavním cílem je vrátit děti rodičům. Často totiž dali dítě do ústavu, protože nesehnali pomoc. To se musí změnit. Proč dávat dítě do ústavu, když jeho pracovníci mohou chodit za rodinou domů,“ říká Macela.
Kojenecké ústavy se na změnu začnou připravovat ještě letos. „Každý kraj je jiný, každý ústav se zaměřuje na jiný typ dětí, proto budeme řešit vše jednotlivě,“ plánuje Macela. Pracovníci domovů ale varují, že mají s pěstouny i hodně zlé zkušenosti. „Měli jsme v domově dvě sestry, dostaly se do rodiny, kde je bohužel pěstoun zneužíval. To je poznamenalo na celý život,“ dává příklad „teta“ Brigita Müllerová z Tisé.
Nemusí jít ani o takový extrémní příklad, problémy jsou i jiné. „Například Kristýnka, která se nedokázala vypořádat s vlastními dětmi pěstounských rodičů a musela se vrátit,“ dodává vychovatelka.
Trápí ji třeba otázka, co bude s dětmi, kterým nebude vyhovovat pěstounská rodina. Ptá se, zda takové děti budou putovat od jedněch pěstounů k druhým, případně kam složí hlavu v takovém mezidobí.
Macela si ale takové problémy nechce připouštět. „Budeme vybírat pečlivě, ke kterým pěstounům dítě půjde. Když se to nepovede, nezbude nic jiného než dát dítě do ústavu. Opravdu nezrušíme všechno k jednomu dni,“ říká ředitel odboru rodiny a dávkových systémů.
Nereálný plán?
Ani Navrátilová se při diskuzi netajila tím, že opravdu ne všechny děti bude možné umístit k pěstounům.
„Nemluvím jen o postižených dětech v kojeneckých ústavech, které potřebují speciální péči. Týkat se to bude i starších dětí. Některé mají takové výchovné problémy, že je nebudeme schopni umístit do náhradní rodiny. Pro ně budou muset nějaké typy ústavů zůstat,“ podotýká Navrátilová. S nedůvěrou poslouchá plánované změny i pětadvacetiletý Miroslav Kudráč. Z kojeneckého ústavu putoval do Dětského domova ve Vysoké Peci a pak do Tisé.
„Pro mě byly děti a tety v domově rodinou, kterou jsem neměl. Když bych měl jít k pěstounům, odmítl bych. Dokážu si to představit tak do chvíle, než by mi bylo pět let,“ říká mladík s tím, že to, na co ho život v dětském domově připravil, by žádná rodina nedokázala. „Dali mi lásku i hodně zkušeností. Každý v domově se něco učí, co mu dodává sebedůvěru. Nerostou z nás zakřiknutí lidé, kteří si neumí poradit,“ poukazuje Kudráč.
Brigita Müllerová podotýká, že většina starších dětí už teď otevřeně říká, že by k pěstounům nechtěli. „Za dětmi docházejí sociální pracovnice. Děti nám pak samozřejmě řeknou, že se jich ptali, zda by nešli k pěstounům. Už teď je to trápí,“ všimla si Müllerová.
Macela to ale vidí jinak. „Vychovatelé o pěstounech a transformaci ústavní péče před dětmi mluví s obavami. Je to od nich neprofesionální a není se čemu divit, že to pak děti odmítají,“ myslí si úředník.
ÚSTAVNÍ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE
• V Česku je čtyřiatřicet kojeneckých ústavů.
• Jejich provoz vyjde na 788 milionů korun ročně.
• V přepočtu na dítě je to přes 37 tisíc korun měsíčně.
• Kojenecké ústavy má v roce 2014 nahradit terénní práce, díky které se budou děti moct vrátit k rodinám.
