Vrch zamilovaných, jediná sjezdovka v srdci města, lom na opuku i důl na uhlí. Řeč je pořád o jednom místě, které se v průběhu historie několikrát změnilo. O vrchu Petříně.
Těžko hledat podobný park, kde by bylo na jednom místě tolik památek a historických zajímavostí. Pražané se dnes chodí bezstarostně líbat na Prvního máje k soše Karla Hynka Máchy k úpatí kopce. Možná si přitom ani neuvědomují, že vrch byl městským popravištěm.
Voda pro Prahu
Téměř neznámé je pak podzemí Petřína nebo to, že z opukových lomů, které zde v minulosti byly, je postavena většina pražských románských památek. Pravidelně už několik let otevírá speleolog Vladimír Vojíř plechová vrata štoly označená římským číslem XXII, která vedou do nitra kopce. K Petřínu patří podzemní chodby, ze kterých po staletí vyvěrá voda.
Kdysi systém sloužil jako zdroj vody pro Malou Stranu, v některých se až do poloviny devatenáctého století zase těžilo uhlí. Jenže kutat poblíž Hradu se prý nikdy moc nevyplatilo. „Černého uhlí tu bylo málo, a navíc bylo nekvalitní,“ vysvětluje Vojíř a připomíná, že mnohem důležitější byl tento svah jako zdroj opuky. „Z ní je postavená celá románská Praha,“ dodává speleolog.
Kutání v nitru Petřína skončilo teprve před dvěma desetiletími. Nejmladší štola, určená k odvádění vody, pochází z roku 1989. Zajišťuje to, aby se koleje, po nichž jezdí další petřínský unikát, lanovka, nepohnuly ani o centimetr. Právě tato chodba je také přístupná veřejnosti.
Její návštěvníci si mohou prohlédnout výstavu Podzemní Praha 2012. „Pomocí fotografií, plánů a starých map nahlédnete do nepřístupných míst naší metropole,“ slibuje Vojíř. Snímky zachycují řadu lidem neznámých míst - klášterní katakomby, Rudolfovu štolu, chodby pod Prosekem nebo protiletecké kryty.
Nejlépe je expozice přístupná od stanice lanové dráhy Nebozízek po horizontální „vyhlídkové cestě“ kolem „Petřínských teras“ a následně pomníku Jaroslava Vrchlického, který je nedaleko od vstupu do štoly.
Problémová lanovka
Další petřínský unikát už je Pražanům dobře známý. Lanovku postavili při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891, aby vozila cestující k jednomu z největších lákadel velké mezinárodní akce, na Petřínskou rozhlednu.
Celou historií lanové dráhy se však táhnou problémy s jejím fungováním. Nejprve přerušila její provoz první světová válka, v šedesátých letech zase sesuv nestabilního podmáčeného petřínského svahu poničil část kolejí.
Lanovka začala opět jezdit až při československé spartakiádě v roce 1985. Menší odstávky, kdy dělníci opravují a kontrolují její technický stav či věčně se sesouvající petřínský svah, však přerušují provoz pravidelně každý rok.
Lanovka vede od barokního domu na Újezdě, ve kterém je spodní stanice, průlomem v Hladové zdi až na Petřín. Tady končí funkcionalistickou horní stanicí ze třicátých let. Má jednu zastávku u restaurace Nebozízek, kde se také vyhýbají dvě proti sobě jedoucí soupravy. Po cestě zdolávají vzdálenost přes půl kilometru.
„Největší provoz je pravidelně na Prvního máje, kdy sem míří kroky zamilovaných Pražanů,“ potvrzuje Aneta Řehková z pražského dopravního podniku.
Na Petříně padaly i hlavy. Na vrcholu kopce, nedaleko kostela svatého Vavřince, bývalo i popraviště. O něm se mluví v souvislosti s vyvražděním Slavníkovců. Ty, které Přemyslovci nestačili pozabíjet 28. září 995 na Libici, odvedli do Prahy a podle legendy pobili právě na Petříně.
Popraviště sloužilo až do čtrnáctého století, po vybudování Hladové zdi císařem Karlem IV. se přesunulo na protější Vítkov.
Petřín je místem, kde se unikátně dochovaly také části pražských hradeb. Jak gotická Hladová zeď, tak barokní cihlové bastiony, a nechybělo mnoho a mohla zde stát pevnost podobná té Vyšehradské. Počítaly s ní plány císařských generálů vypracované po třicetileté válce. Z těch však nakonec kvůli nedostatku peněz sešlo.
Vzpomínky na velikány
Karel Hynek Mácha není jediným, kdo má na Petříně svou sochu. Celkem jich tu je deset, jedenáctým je pomník obětem komunismu u paty Petřína. Má tu svou sochu Jan Neruda i Jaroslav Vrchlický, socha státníka, letce a astronoma Milana Rastislava Štefánika pak zdobí prostranství před hvězdárnou, která nese jeho jméno.
Kdyby měl vrch Petřín svátek nebo narozeniny, určitě by připadly na Prvního máje. Tehdy se na něm už tradičně pořádají jak politické mítinky, tak setkání pro zamilované.
Už potřetí se tu konala akce s názvem Líbačka. Zamilovaní si dali sraz na Petříně mezi rozhlednou a Zrcadlovým bludištěm. Sešli se stovky většinou mladých lidí, kteří se pod dohledem pelhřimovské agentury Dobrý den, pokusili překonat rekord v počtu líbajících se lidí na jednom místě.
Kromě políbení pod rozkvetlou třešní čeká na Petříně nově otevřena výstava Fenomén Igráček. Ta představuje historii i současnost této legendy mezi českými hračkami.
Její součástí je také herna pro děti a interaktivní exponáty seznamující školáky s různými fyzikálními jevy. Druhá výstava v suterénu rozhledny je věnována českému vynálezci, dramatikovi, skladateli a filozofu Járovi Cimrmanovi.
Představuje fiktivního mistra nejen jako brilantního myslitele, který zasáhl snad do všech uměleckých i vědeckých oborů své doby, ale zároveň se pokouší postihnout i intimnější stránky jeho osobnosti. Na výstavě je k vidění například dětský proutěný kočárek, v němž byl velikán odchován, nebo jeho dívčí šaty.
