Pical jsem ji u kamen, zapsal si Mácha

Jan Potměšil odhalí v táborském divadle více než jen verše Karla Hynka Máchy. Intimní zpověď básníka přinese nový pohled na život v době romantismu.

„Když jsem fikal, chtěla, abych šel ven, aby ji to nelochtalo, a v tom mi to vyšlo, a jí ne,“ píše přední český básník Karel Hynek Mácha v jednom ze svých intimních deníků. Ty nabízejí překvapivý pohled do romantikova života. Úryvky z nich přednese Jan Potměšil 12. října v sedm hodin večer v Divadle Oskara Nedbala v Táboře.
Diváci dostanou příležitost nahlédnout do Máchova soukromí a dozvědět se nejen o psaní jeho her či přátelství s dalšími autory, ale i o sexu v roce 1835.
„Pořad Skrytá tvář K. H. Máchy je večerem hudby a mluveného slova. Připomene významné dvousté výročí narození básníka, který svým dílem v útlém věku předběhl dobu. Ani jeho současníci nebyli tehdy schopní chápat jeho talent,“ říká Marcel Kříž, dramaturg Divadla Oskara Nedbala.
Název pořadu Skrytá tvář K. H. Máchy je výstižný. Autor totiž skrýval slova ve svých denících pod šiframi. Jedna z jeho vět začíná „Jsem doma“, dál už následují jen slova, která básník skládal z písmen řecké abecedy. Psal je jednou zprava, podruhé zleva. Vynaložil veliké úsilí, aby četbu deníků pro nepovolaného čtenáře znesnadnil. Avšak deníky a s nimi romantikova tajemství rozluštil Jakub Arbes už v roce 1884. Díky němu dnes můžeme číst rozšifrovanou větu: „Doma jsem ji svlíkal ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále.“
Hosty pořadu nečeká jen četba úryvků, ale i jejich spojení s komorní hudbou Máchovy doby hranou na autentické nástroje. „Vynikající přednes Jana Potměšila podpoří hudba Jakuba Jana Ryby, Antonína Dvořáka a Josefa Suka v podání souboru Antiquarius Kvartet Praga hrajícího na dobové nástroje,“ dodává Kříž.
„Máchova poezie je mi velmi blízká, pravá, čilá a spontánní. Oslovuje mě jak emočně, tak i po stránce jakou Mácha vnímal svět,“ říká Jan Potměšil, známý televizní a divadelní herec, kterého si diváci mohou pamatovat z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo ze hry Růže pro Algernon. V divadelním spolku Kašpar, kde má své stálé angažmá, hrál v inscenaci Máchův Máj. Díky ní byl oslovený, aby spolupracoval na pořadu Skrytá tvář. S velikou radostí nabídku přijal.
„V pořadu máme příležitost nahlédnout do hluboké a rozervané duše umělce,“ popisuje Potměšil. K básníkovi chová úctu z několika důvodů. „Šel vlastní cestou a přitom se dokázal pohybovat mezi dvěma světy. Byl člověk romantický s citem pro verše a umění, který se dokázal vznášet ve své fantazii, ale zároveň také řešil otázky vášně, lásky i vztahu mezi otcem a synem. Určitě nás může svým životem inspirovat,“ dodává herec. Kdykoli se s Máchovým dílem setká, oslovuje ho vždy z jiného úhlu. „Dotýká se mě rozměr jeho veršů a kam až se Mácha jako autor vydává. Byl to velice nadaný a hluboký člověk. A proto jsem do pořadu vstoupil. Neustále mě něčím překvapuje. Jeho dílo už po dvě staletí stále žije a promlouvá,“ zakončuje Potměšil.