Z těch dvou více mluví Ondřej Frunc a jako by občas prozradil i to, co se tomu druhému a na první pohled vážnějšímu Cyrilu Holubovi nezdá. V každém případě se oba shodnou na začátku, jak spolu seděli u piva a říkali si, že vlastně nemají co pít. Rozhodnutí padlo na cider, protože ten oba předtím ochutnali, jeden v Irsku a druhý v Londýně. Ne takový sladký cider, jaký tady posléze začaly nabízet velké pivovary, ale zcela přírodní. Základem jsou česká jablka, která do prostor bývalého kročehlavského pivovaru vozí již namoštovaná a která kromě cideru slouží i jako základ k dalším zajímavým limonádám.
Znáte Františka Huberta?
Začátky byly ryze domácké. Stačil odšťavňovač. „Zkoušeli jsme různé odrůdy jablek a vyrobili snad čtyřicet litrů šťávy,“ vzpomíná Ondřej Frunc. „Tu jsme pak nechali kvasit v pětilitrových demižonech. Něco se nepovedlo podle našich představ, ale dobrá půlka ano. To rozhodlo, že to budeme zkoušet dál.“ A tak zkoušeli, nakupovali jablka, moštovali a nechávali kvasit. To už ale chtělo, aby cider z jejich rukodělné výroby měl nějaké jméno. Ondřej Frunc, který vystudoval historii, etnologii a k tomu kulturní a sociální antropologii, prozrazuje, že to vlastně byla hra o jméno Prager.
To je napadlo jako jedno z prvních, ale pořád to nebylo ono, Prager se spojuje s Prahou, což není v některých krajích dobré doporučení, a tak ke jménu přidali ještě iniciály F. H. Pak přišla téměř cimrmanovská historka o postavě jménem František Hubert Prager, což byl Jihočech a doma si dělal jabčák. Pak odešel jako dobrovolník do občanské války ve Španělsku a tam ochutnal tamní sidru. Znalosti výroby si přinesl zpátky domů a udělal tak vlastně první český cider.
Revolucionáři, feministky
Historka, která by napadla málokoho, tedy v té části se Španělskem, tak trochu odráží způsob myšlení obou „jablářů“. Stačí se podívat na tváře, které se koukají z etiket jejich limonád pod souhrnným názvem Pragerovy limonády s dodatky jako Maté, Šípek, Anýz, Zázvor nebo Café.
V dalším podtitulku se uvádí Zapatista, což je označení člena politického hnutí EZLN v Mexiku, jež rozhodně nepatří k establishmentu. To dokládá i portrét, na němž je maskovaný Subcomandante Marcos, revolucionář, básník a jednoznačný odpůrce kapitalismu. Což o to, zastudena macerovaná fair trade káva odrůdy Arabica pochází z ekologického hospodářství v mexickém státě Chiapas, kde právě Marcos stojí v čele protestujících rolníků.
Ale z etikety Maté se zase na nás dívá malířka a feministka Frida Kahlo, z Anýzu kouká Kathleen Neal Cleaver, zakladatelka genderových studií na Yale a členka Black Panther Party, Zázvor si vyhradila americká anarchistka Emma Goldman, a tak by šlo pokračovat. Do této společnosti se moc nehodí tvář Jaroslava Štercla, komika a trampa, který obsadil nálepku u láhve s nápisem Pragerovy limonády Originál.
Jak to jde dohromady, podnikání a zřejmé levicové sympatie? Ondřej Frunc se k levičáctví se smíchem hlásí. „Ty portréty na etiketách je vlastně můj splněný sen, ale vážně – všichni výrobci tam mají různé ovoce, my se potřebovali odlišit, navíc chceme, aby naše firma byla feministická. V malém podnikání je možné být levicový,“ myslí si Ondřej a zároveň přiznává, že zatím jejich firma nemá žádný zisk. „Bez něj je snadné mít levicové názory. Ale snažíme se zaměstnat lidi, kteří to potřebují, a dát jim slušný plat,“ dodává.
Levicový kapitalismus?
Etikety tedy vyjadřují jak určitý názor, tak jistou vynalézavost majitelů firmy – nemají rovnoběžné strany, což je výsledkem snah nalepit ručně ty původní obdélníkové etikety rovně. Příliš se to nedařilo, zdržovalo to. Teď to příležitostně dělají na etiketovacím stroji dvě důchodkyně, které chodily před jablářství venčit své pejsky a povídat si, že nemají co na práci. Zaměstnat někoho, kdo to potřebuje, ale někdy přináší problémy, je tedy nutné se sladit. Jeden z pracovníků s mentálním postižením měl balit lahvičky podle etiket, nicméně o něco delší uvedení do procesu vedlo k tomu, že zákazníci dostávali něco jiného, než si objednali. Vyřešilo se to, muž pochopil, co se po něm chce, a hrozně rád se pochlubí, že má víceméně pravidelnou a důležitou práci.
Tím jsme se dostali také k expanzi firmy F. H. Prager. Jabláři odebírají staré jablečné odrůdy z menších sadařství v České republice, protože jednak chtějí, abychom si všichni našich jablek více vážili, jednak naleštěné ovoce ze supermarketů je v podstatě bez chuti. V supermarketech také cider ani limonády z jejich produkce nenajdete. Původně dodávali produkty jen známým, teď rozváží do více než 500 barů a kaváren a prodávají ve vlastním e-shopu. V soutěži ciderů v Londýně dostali za ten svůj stříbrnou medaili, svoji kategorii vyhráli ve španělské Asturii, domově sidry. Je hra o české jablko vykročením na cestě kapitálu, nebo směr k ojedinělému sociálnímu projektu? Tím se můžeme nechat překvapit, ale cider a limonády, u nichž je základem jablečný mošt, můžeme pít už teď. Jsou možná levicové, ale české (tedy až na tu revoluční kávu) a zatraceně dobré.
