Pilot Doležal: bojoval proti nacistům a před komunisty uletěl
Byl to úspěšný pilot britského bombardéru a o sedm let později organizátor hromadného útěku, při němž z komunistického Československa třemi letadly uprchly desítky lidí. Oldřich Doležal z Vítové u Fryštáku se svými činy zapsal do historie.
Německou silně vyzbrojenou nákladní loď Alsterufer 27. prosince 1943 pronásledovaly v Atlantiku britské bombardéry i křižníky. Loď vezla z Japonska tři sta padesát tun wolframu, který byl životně důležitý pro nacistické zbrojovky. Vyráběly z něj protipancéřové střely. Takové množství by Německu vystačilo na rok, proto musela loď ke dnu.
Útočící letadla ale kvůli špatnému počasí neuspěla. Až do okamžiku, kdy se kolem čtvrté odpoledne vyřítil z mraků bombardér Liberator řízený českým pilotem Oldřichem Doležalem.
Jedna bomba, a loď hořela
I když Němci jeho letadlo zasypali palbou a poškodili jeden ze čtyř motorů, bombardér se při skoro sebevražedném útoku přiblížil nad loď. „Stačila jediná bomba, loď začala hořet a námořníci z ní utekli na záchranných člunech,“ vypráví pilotův syn Tom Dolezal, kterého Sedmička vypátrala v anglickém Kentu.
Po čtyřiadvaceti hodinách Alsterufer zmizel pod vodou i s drahocenným nákladem.
O úspěchu českých letců psaly snad všechny anglické noviny. Pilot Doležal a navigátor Hanuš dostali jedno z nejvyšších britských válečných vyznamenání, Záslužný letecký kříž za hrdinství. A od té doby spojení Japonska s Německem zajišťovaly jen ponorky.
Když se Doležal po válce vrátil do Československa, vítali ho jako hrdinu. „Sláva to byla veliká, celá dědina mu udělala špalír. Chlapi ho nesli na ramenou. Potom byla ve slavnostně vyzdobené hospodě u Horáků připravena hostina a tancovačka. Sama jsem pomáhala s cukrovím, sousedky napekly koláče a slavilo se až dlouho do noci,“ vzpomíná Božena Hašpicová z Vítové, která pilota osobně znala.
Po válce Doležal pracoval jako šéfpilot na otrokovickém letišti, pak se ale přestěhoval za manželkou do Prahy a nastoupil do Československých aerolinií.
Piloty, kteří sloužili za války v Británii, po roce 1948 sledovala komunistická Státní bezpečnost. Čistky v armádě už byly v plném proudu a bylo jen otázkou času, kdy dojde na civilní piloty, kterým pro jistotu sebrali pasy.
„Na začátku roku 1950 otce varovali, že se chystá zatýkání bývalých západních letců. Proto spolu s přáteli zorganizovali úlet tří letadel do západoněmeckého Erdingu,“ vysvětluje Tom Dolezal.
Útěk se podařil až napodruhé
Zajímavé je, že Oldřicha Doležala 4. května roku 1948 uneslo několik cestujících, když pilotoval letadlo na lince z Brna do Českých Budějovic. „Nedlouho předtím se ale oženil s mou matkou, takže se rozhodl vrátit z Německa do Československa jako oběť únosu,“ dodává Tom Dolezal. Možná i tato událost jeho otce inspirovala k tomu, aby se smluvil s piloty dalších dvou dopravních letadel na hromadném útěku ze země. Přesně před šedesáti lety svůj plán uskutečnili.
Letadla typu Dakota, která 24. března ráno odstartovala z Ostravy, Brna a Bratislavy, nedoletěla do Prahy, ale na americkou vojenskou základnu v Erdingu u Mnichova. To bratislavské řídil Oldřich Doležal a na lince z Ostravy letěla jeho žena Květa s půlročním synem Tomášem.
Komunisté zuřili, žádali vydání a tvrdé potrestání únosců. Marně. Západ odvážný kousek českých pilotů obdivoval.
Problémy měli Doležalovi příbuzní, kteří zůstali v Československu. „Strýce Ladislava, který vezl mou matku a mě na letiště do Ostravy, vyslýchala Státní bezpečnost, vyhodili ho ze zaměstnání a skončil u práce v lese. Postaral se ale o to, aby se můj otec nikdy nedozvěděl, že kvůli němu strádal,“ vysvětluje Tom Dolezal.
Návratu do Česka se jeho otec nedožil. Syn Tom do země, kterou opustil jako nemluvně, poprvé přijel až v roce 1991.
