Je to žena dvou tváří – přes den energická a seriózní asistentka ředitele, večer zarputilá spisovatelka, která ťuká do klávesnice romantické příběhy plné lásky zasazené do dob Přemyslovců.
„Gotika mě uchvacovala od základky. Je to moje srdeční záležitost,“ říká Oldřiška Ciprová, jednatřicetiletá autorka tří historických románů. Teď dopisuje další. Podle vlastních slov by měl být její „nejčervenější“. Hlavní hrdinkou je Kunhuta Uherská – manželka krále Přemysla Otakara II. O Kunhutě se za hranicemi mluvilo jako o výjimečně krásné ženě, která s Přemyslem zplodila šest dětí. Byly o ní popsány stovky stránek. Mladá spisovatelka ale k tématu přistoupila odlišně.
„Zabývám se dobou před sňatkem s Přemyslem. Vymyslela jsem si romantický příběh plný reálných postav,“ popisuje. Doma má chytré knížky o historii, do kterých se občas podívá, aby neudělala historické faux pas. V tomhle případě to ale nebylo nutné. Příběh o Kunhutě je odlehčená četba, která se bez historických kotrmelců neobejde.
„Příběh je historicky neúnosný, nicméně velmi působivý,“ doplňuje. Na pultech knihkupců se má objevit v říjnu.
Veršující učitel
Inspirace Oldřišku Ciprovou navštěvuje sama od sebe, naprosto nepochopitelně, neovladatelně, bez pravidel. „Nejproduktivnější jsem ve tři ráno, což je bohužel značně v rozporu s tím, že vstávám v šest do práce,“ uzavírá.
Po nocích píše své knihy i další mladý plzeňský spisovatel, fejetonista Sedmičky Jan Sojka. Přes den by to nestíhal, živí se jako učitel. „Při psaní potřebuji absolutní klid, kávu a vážnou hudbu,“ uvádí. Je autorem dvou románů – Podzimní lidé a Rok bez února. Napsal nespočet novinových sloupků. Vedle toho píše i básně, za které dostal v roce 2007 i Cenu Bohumila Polana.
Jestli má raději poezii nebo prózu, sám netuší. „Poezie ke mně přichází, kdy se jí zachce. Naopak k psaní prózy potřebuje člověk nejen nápady, ale i osobní disciplínu, aby námět zpracoval,“ vysvětluje. Přiznává, že jako zdroj inspirace mu slouží jeho kamarádi, od kterých si půjčuje jejich osudy nebo povahy. Na další jeho dílo se mohou čtenáři těšit na podzim, kdy vyjde Antologie západočeských autorů.
Ilustrátor i spisovatel
Dalším mladým autorem z Plzně je Vhrsti. Napsal pohádkové knížky Už se nebojím tmy a Prázdniny v nebi. Mnohem známější je ale jako ilustrátor. Svými jedinečnými obrázky ozdobil i tři knihy Vojtěcha Steklače, Boříkovy lapálie. Čtvrtá, Pekelná třída - Magnetický mobil, je zrovna v tisku. „Dvě jsou reedice a dvě úplně nové knížky, kde už Steklač reaguje na dnešní teenagery,“ prozrazuje. Původní vydání Steklačových knih ilustroval Adolf Born. Na Vhrstiho obrázky se Plzeňané mohou chodit dívat do Muzea strašidel, k vidění jsou i v plzeňských tramvajích a trolejbusech. Pro Českou televizi teď připravuje zbrusu nový Večerníček. Bude se jmenovat Bílá paní na hlídání. „Bude o bílé paní, která se při opravách zámku nudí, a tak začne hlídat čtyři kluky místní restaurátorce,“ prozrazuje zápletku Vhrsti. Na podzim se ke čtenářům dostane i třetí pohádková knížka Markéty Čekanové a Zdeňka Zajíčka s jeho ilustracemi.
