Plovárně není co vytknout. Ani její stáří, i když je z roku 1941. Protože díky němu je od loňska kulturní památkou.
Snad jen to počasí. „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Nejznámější hlášku z Vančurova humoristického románu Rozmarné léto si letos musí říkat i její provozovatel Vlastimil Jirsa. Přirovnání k Menzlovu stejnojmennému filmu ale není náhodné. Volyňská plovárna je úplně stejná jako ta filmová.
Padesátimetrový bazén, sprchy, dřevěná paluba, na které jsou dva druhy kabinek na převlékání, a kiosek s občerstvením. Kolem bazénu trávník a dvě řady opalovacích prken. „Tady to není jen o plavání, tady je to o atmosféře,“ popisuje zdejší prostředí Jirsa.
Předplacené kabinky
Plovárna má ještě další raritu. Několik kabinek, které si volyňské rodiny předplácejí na celou sezonu a kde si nechávají své věci, aby je nemuseli pokaždé nosit z domova. „Naši rodinnou kabinku si už předplácí třetí generace,“ pochlubil se lékař Martin Kubíček.
Volyňská plovárna na okraji města mezi lesy je oplocená. Připomíná spíše rekreační park, kam chodí celé rodiny za odpočinkem i za zábavou.
Bazén má třímetrovou věž a skokanský můstek. Původní sprchy se studenou vodou. Hloubka se svažuje od šedesáti centimetrů po tři metry osmdesát. Jedinou vadou je stáří ochozů a pláště bazénu. Vodu, která je chemicky upravovaná, čerpá správce z nedaleké řeky Volyňky. Teplota v bazénu bývá kolem dvaadvaceti až třiadvaceti stupňů Celsia. Když je pod mrakem, musí ji přihřívat. „Každý týden ji vypouštím, v noci bazén čistím a do rána nateče nová voda,“ popisuje Jirsa.
Koupání nevyužívají jen Volyňští. Jezdí sem i Budějičáci, Pražáci. V areálu je místo i pro stany. Milovníci sportu mají k dispozici hřiště nebo plátěný přístřešek s pingpongovými stoly, děti svůj bazén a hřiště. Na terasu na palubě a na spodní betonovou terasu se vejde na 250 lidí. Sociální zázemí je jako nové. Teplou vodu ve sprchách spouští dvacetikorunový žeton.
Plovárna nabízí i veřejný internet a po celé ploše funguje wifi anténa. Když není hezky, přijdou lidi alespoň na pivo.
Místo i pro kulturu
Po zrušení letní scény, kde se odehrávaly volyňské kulturní akce, se stala sezonním kulturním a společenským centrem plovárna.
V areálu je pódium s hledištěm a každý týden se tam něco děje. Rockové festivaly, Benátská noc, setkání veteránů, plavecké závody Vozkův memoriál. Ten má letos jedenatřicátý ročník. Jmenuje se podle muže, který kdysi učil Volyňáky plavat, přestože údajně sám neuměl.
Veškerá kulturní nabídka ještě není vyčerpaná. Od srpna začne na plovárně fungovat i letní kino. „Uvažovali jsme ještě o autokinu, jaká bývají v Americe, ale od toho jsme zatím ustoupili,“ dodává Jirsa.
Plovárna otevírá v devět hodin, zavírací doba závisí na návštěvnících. Sezona trvá od května do září. Celková kapacita je až čtyři tisíce lidí. V zimě ji čeká výměna filtrace, oprava ochozů a rekonstrukce pláště bazénu. Vše za dohledu památkářů.
