Plzeň chtěla republiku. I kvůli hladu | E15.cz

Plzeň chtěla republiku. I kvůli hladu

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Před dvaadevadesáti lety vznikla Československá republika. Plzeň na konci války strádala.

Vyčerpání z války, nedostatečné zásobování, španělská chřipka a také masakr dětí. To byly události, které hýbaly Plzní v létě a na podzim roku 1918 a přispěly k tomu, že Rakousko- Uhersko v očích Plzeňanů ztrácelo poslední zbytky kreditu.

„Je to situace krajně kritická, zoufalá, situace, kdy nejde už o pouhý nedostatek, nýbrž o hlad, největší hlad,“ hlásá o situaci v Plzni list Nová doba v červnu 1918. Lidé trpěli nedostatečným zásobováním, pátý rok trvání kruté války vykonal své – vše potřebné směřovalo na frontu,byli až na druhém místě. Právě v červnu 1918 dostoupil kritický stav vrcholu, dva týdny nedostali Plzeňané žádné příděly, až na chléb, který byl vyrobený z nepoživatelné směsi kukuřičné a ječné mouky.

A bylo hůř – třetí týden v červnu zůstali lidé pět dní bez mouky a bez chleba úplně. Denní potřeba chleba byla asi 25 tisíc bochníků, 18. června jich bylo ale vydáno pouhých 3550. Plzeň se radikalizovala. Devatenáctého června dochází k rabování, tři stovky žen a dětí rozebírají v Purkyňově ulici náklad žitné a kukuřičné mouky.

O den později hladové bouře propukají naplno. Už ráno několikasethlavý dav žen se vrhnena valník firmy Recht a Böhm s kukuřičnou moukou v Prokopově ulici, k dalším nepokojům dochází ve Valdštýnově ulici. Dav dorazil i k pekárně Jana Fábery nebo obchodu s kvasnicemi Matyldy Arnsteinové. Masakr: šest mrtvých

Večer už městská stráž a četnictvo dalšímu rabování zabránili, druhý den ale vše propuká s ještě větší vervou. Českému místodržiteli v Praze putuje z Plzně zoufalý spis. „Kroky všechny jsou jižvyčerpány. V řadách našich řádí bída, skrývaný hlad, pláč dětí, zoufalost matek, jež zříti musí, jak děti zmírají, jak otcové stojí před propastí záhuby,“ popisuje srdceryvný list z 20. června, který uveřejnil Český deník. Jednadvacátého června dojde k masakru.

Kolem šesté hodiny večer se před pekařským domem Františka Šollara na rohu Koterovské a Barrandovy ulice shromáždil asi tisícihlavý dav složený převážně z dětí. Údajně ohrožovaly nákladní auto plné chleba, na místě byla policie i četnictvo. Najednou se na místě objevila četa devětašedesátého pěšího pluku. Vojáky dav napadl kamením a velitel, poručík Oskar Würfel, dal povel ke střelbě – bez varování. Přímo na ulici zemřel dvanáctiletý školák Jaroslav Vališ, dalších pět dětí skonalo v nemocnici. Šokované obyvatelstvo Plzně hned druhý den mohutně protestovalo, do stávky vstoupilo více než třicet tisíc lidí. Poslanec Luděk Pik přednesl plzeňské události na jednání říšské rady ve Vídni.

„Hlad a bída otřásají základy celého státního života a blížíme se k tragickým koncům. Po celé týdny a měsíce nedostává lid žádných přídělů. Rakousko jest dnes nejstrašnějším vězením a hladomornou,“ pronáší obžalovací řeč plzeňský politik. Přes všechny protesty unikli vojáci trestu a poručíka Würfela armáda uklidila na frontu. Končící rakousko-uherskémocnářství nemělo věru v Plzni dobré jméno. Pohřeb monarchie I v dalších letních měsících 1918 trvá v Plzni nespokojenost se zásobováním, v srpnu protestuje stávkou třicet tisíc škodováků. V září se přidává další jobovka: ve městě se šíří epidemie smrtonosné španělské chřipky. Na začátku října se uvádělo, že nemocí trpí třetina obyvatelstva, tedy něco přes třicet tisíc lidí!

Tři sta lidí, oslabených podvýživou, na ni umírá. Monarchie se hroutí, dostává na frak na bojištích, nezvládá obyvatelstvo v zázemí. Hlavně v zemích, které se chtějí od milovaného Rakouska-Uherska odtrhnout. Třiadvacátého září v Plzni loutkové divadlo poprvé představuje satirickou scénku, v níž Kašpárek symbolicky pohřbívá monarchii. Diváci jsou nadšeni, státní moc už nezasahuje. Dřív by se za podobný prohřešek šlo sedět na několik let do vězení. Kolem 19. října už začínají jednání o konkrétní podobě Národního výboru. Národní výbory měly tvořit alternativu k dosavadní státní moci. Po 28. říjnu se jejich pozice změní, na přechodnou dobu se stanou nositeli moci nové.

Sedmadvacátého října od deseti hodin začíná na radnici ustavující schůze národního výboru okresního a ten vydává prohlášení „České veřejnosti na Plzeňsku! Občané!“ V novinách vychází o den později a vzhledem k překotným událostem už je chápané jako výraz převzetí moci. Ráno totiž přichází i zpráva o diplomatické nótě rakousko-uherského ministra zahraničí Julia Andrássyho, v níž akceptuje mírové podmínky amerického prezidenta Wilsona. Po poledni demonstranti na Petrohradě nesou úmrtní oznámení monarchie, odpoledne se už dav v centru města vrhne na svrhávání symbolů moci. O dva dny později už lidé před radnicí vítají propuštěné politické vězně. Oslavy mohou začít naplno. Ať žije Československo!

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video