I když od té doby, kdy naposledy chytal ve Štruncových sadech, uplynulo více než jedenáct let, stále v něm bije viktoriánské srdce. Na jakou stranu se přiklonit, dobře věděl i ve finále českého poháru, ve kterém se Plzeň střetla s pražskou Spartou. I když v bráně pražského mužstva z Letné strávil předtím delší čas. „Fandil jsem samozřejmě Plzni!“ rezolutně odpovídá osmadvacetiletý brankář.
Kvůli zraněnému lýtku přijdete o start nového ročníku anglické Premier League. Kdy se vrátíte do branky?
Podle lékařů si zranění vyžádá čtyři týdny léčení. První utkání čtrnáctého srpna nestihnu, uvidíme, jak to bude dál. Každopádně to jsou nepříjemné starosti. Příjemné starosti jste ale měl nedávno v Praze, kde skončila vaše fotbalová škola. Jak do ní můžu dítě přihlásit? Fotbalová škola má své oficiální stránky www.skola. petr-cech.cz, kde najdete vždy s blížícím se ročníkem sekci Registrace s elektronickým formulářem. Ten vyplníte a přijde vám zpět první informační e-mail.
Co vás přivedlo na myšlenku takovou školu pořádat?
Jako malý kluk jsem si přál, abych mohl jet na vysloveně fotbalový tábor, ale žádný takový v té době neexistoval. Na ostatní tábory jsem moc jezdit nechtěl, protože jediné, co mě opravdu zajímalo, byl sport. A tak mě napadlo, že jsou určitě i dnes kluci, kteří mají stejný zájem. Jsem rád, že tábory se daří chystat již pátým rokem.
Jak moc vás fotbalová škola baví?
Baví mě to moc, protože rád předávám svoje zkušenosti. Navíc u dětí člověk vidí radost. Jak hltají každé slovo, což potom u těch větších kolikrát už není vidět. Kolik už školkou prošlo dětí? Každý ročník má dva turnusy po osmdesáti dětech, k tomu už třetím rokem funguje i podzimní modul pro čtyřicet dětí. Řada dětí se ale každoročně vrací. Odhaduji, že celkový počet bude překračovat šest set dětí.
Přijíždějí i děti z Plzně?
Jezdí děti z celé republiky včetně Plzně a jezdí i děti ze zahraničí – z Velké Britanie, Itálie, Německa, Slovenska, USA.
Sledujete děti i po skončení fotbalové školy?
Někteří kluci se vracejí každý rok, tak máme dobrý přehled o tom, jak se zlepšili. Na každé fotbalové škole absolvují diagnostické testy fyzické kondice. Tím sledujeme kondiční vývoj každého, kdo se vrací.
Jaká je úroveň v péči o malé fotbalisty ve srovnání s Anglií nebo Francií?
V Anglii i ve Francii je rozdíl jen v tom, že jsou kluby do mládeže ochotny investovat hodně peněz z rozpočtu. Percentuálně určitě víc než kluby u nás. V našich podmínkách je těžké najít sponzora pouze pro mládež. Co se týká práce a starání se o kluky, je to podobné. Sám jste takovou školou neprošel.
Vzpomínáte na svoje trenéry ze Štruncových sadů?
Vzpomínám na ně, samozřejmě, protože i díky nim jsem se dostal do vrcholového fotbalu. Každý z nich mě něco naučil. Nechtěl bych vsak jmenovat, protože těch lidí bylo spousta a velmi nerad bych na někoho zapomněl.
Kdy jste vy začal hrát fotbal?
V sedmi letech, ale už předtím jsem fotbal sledoval v televizi a občas jsem se šel i na nějaký fotbal či hokej podívat na stadion.
Kdo vás ke sportu přivedl?
Můj táta. Pěstoval snad každý sport, ale nejvíce dělal atletiku, hokej a fotbal. Díky němu jsem si vyzkoušel všechno a dalo mi to velikou užitečnou průpravu.
Chtěl jste odjakživa hrát jen fotbal?
Původně jsem chtěl hrát hokej, jelikož mým velkým vzorem byl Dominik Hašek a vždycky jsem chtěl chytat v té hokejové bráně. Pak bylo samozřejmě finančně o hodně jednodušší hrát fotbal, jelikož mi stačily jedny kopačky na celý rok a nemusel jsem kupovat výstroj.
Vypracoval jste si v dětství nějaký návyk, který používáte dodnes?
Myslím, že je to můj celkový přístup ke sportu – stále ho prožívám stejně intenzivně a nesnáším porážky. Vystudoval jste Sportovní gymnázium v Plzni.
Chodíte na třídní srazy?
Bohužel jsem tu možnost ještě neměl, jelikož jsem většinu času v zahraničí. Manželka je se mnou a s dětmi, ale na několik třídních srazů dorazila. Jak často se v Plzni objevujete? Vždy na chvíli, v době své dovolené.
Máte tu oblíbené místo?
Moje oblíbené místo je jednoznačně doma s celou rodinou. Vídáte se s hráči, se kterými jste v Plzni začínal hrát? Do České republiky se teď příliš často nedostanu, ale s některými lidmi jsem stále ve styku.
Co jste říkal na letošní historický úspěch plzeňských fotbalistů?
Bylo to dobře pro fotbal v celém regionu. Byl jsem na finále českého poháru na Letné a fandil jsem samozřejmě Plzni!
Co vaše děti, zahrají si někdy za Plzeň?
Do míče kopou, protože to vidí v televizi, ale je ještě brzo na to, aby bylo vidět, jestli je fotbal baví. Koukají na tátu v televizi. Člověk nikdy neví. Domů se chceme vrátit určitě, tak uvidíme.
Neláká vás trenér Mourinho do Realu Madrid?
Momentálně jsem velice spokojený a nechtěl bych měnit, ale zeptejte se za pár let.
Jsou vaše žena a vaše dvě děti zároveň vaši fotbaloví kritici a fanoušci?
Někdy. Děti samozřejmě ještě ne, protože jsou moc malé, což je docela výhoda. Ale manželka sportu rozumí. Zná i mne a ví, že třeba když se něco nepovede, tak určitě přijdu domů s nějakou náladou. Já se ale snažím fotbal domů netahat.
Co jste říkal na úroveň letošního fotbalového šampionátu?
S každým zápasem se úroveň zvyšovala a finále bylo velice kvalitní z obou stran. Fandil jsem Španělsku. Jen škoda, že jsme se tam nekvalifikovali.
Jak vidíte naše šance v kvalifikaci na mistrovství Evropy?
V naší skupině je jeden velký favorit, a to je Španělsko. Ale my prostě máme na to, abychom se prali s ostatními soupeři. Se Skotskem a s Litvou budeme bojovat o to druhé
