„Holomouc, ta stála jako pevná skála/ s kusama na šancích bránit se chystala. Bonapart to věděl, že by tam vydržel/ Dobejvat netroufal, rač k Brnu coufal," zpíval roku 1805 neznámý autor v kramářské písni, která popisovala události předcházející napoleonské bitvě u Slavkova.
Rakouský císař František I. se měl tehdy v Olomouci setkat s carem Alexandrem. Oba státníci se měli poradit, jak odvrátit francouzské nebezpečí. Car přijel 19. listopadu večer do Šternberka. Císař František, který už předtím pobýval v olomouckém arcibiskupském paláci, mu na druhý den jel naproti. K prvnímu setkání obou panovníků tak došlo na šternberském náměstí.
„Monarchové si šli pěšky vstříc - císař si pro tu příležitost oblékl slavnostní bílou uniformu s řádem Zlatého rouna, car vzhledem ke svým plavým vlasům dával přednost zelené uniformě - a za jásotu přihlížejících se objali a políbili na rohu ulice nazývané od těch dob Císařská,“ píše Dušan Uhlíř v knize Slunce nad Slavkovem.
Oba muži spolu nejprve absolvovali vojenskou přehlídku. „Pak se odebrali do Pietschmannova hostince, aby se občerstvili. Chuť k jídlu je však prý přešla, když na stole našli křídou psaný nápis Ať žije Napoleon!“ uvádí Uhlíř.
Alexandr I. pak také bydlel na olomouckém arcibiskupství. Zakrátko dorazil do Olomouce předvoj elitní carské gardy. „Na deset tisíc mužů prošlo Olomoucí do tábora u Olšan,“ uvádí historik Jiří Fiala. Ruský car se ještě snažil získat vojenskou pomoc proti Napoleonovi od Prusů.
„Naše situace je víc než kritická, jsme úplně sami proti Francouzům, a ti jsou nám stále v patách. Ode dneška bude náš hlavní stan v Olomouci, která není ani zásobena, ani připravena k obraně. Pokud jde o rakouskou armádu, ta už neexistuje,“ postěžoval si Alexandr. Bez výsledku.
Rakouská a pruská vojska se tak vydala směrem k Brnu. Po bitvě u Slavkova, která se odehrála druhého prosince a padlo v ní dvacet tisíc vojáků, přibyly v kramářské písni další verše. „Nedaleko Brna, blízko Rousínova/ stala se tam velká patálie.“
O čtyři dny později se objevila francouzská jízda s trubačem u Terezské brány. Velitelé pevnosti se ale odmítli vzdát a Napoleon byl natolik spokojený se svým vítězstvím, že Olomouc neobléhal.
