Po výlovu mění koláče za štiky a kapry

Kolem největšího vodňanského rybníka Dřemliny je rušno. Rybáři v gumácích vytahují sítě a plní kádě pleskajícími se kapry. Mezi lidmi se proplétají ženy v krojích, v rukou drží ošatky s koláči. Připomínají si tu totiž ojedinělou tradici. Už přes čtyři sta let.
Před výlovem Dřemlin museli rybáři vypouštět vodu do polí, na kterých hospodařili rolníci. Nejméně na čtrnáct dní jim tak pozastavili podzimní práce. A aby jim újmu nějak odčinili, dělili se s nimi o úlovek. Selky jim zas na oplátku přinášely koláče a šnaps.

V bahně Řitovízu se husité topili až po řiť

Z hrází rybníků se nejednou v historii stávalo bitevní pole. Mezi Markovcem a Škaredým došlo k bitvě u Sudoměře. Na úzké hrázi vytvořili husité obrannou formaci. Vozová hradba ale zastavila královská vojska, která se musela dát na ústup bahnitým dnem vypuštěného Markovce, a to se rytířům i těžkooděncům stalo osudným. Psal se rok 1415. V další bitvě se naopak síly obrátily. „Říká se, že se u rybníka Řitovíz na Blatensku s husity střetli blatenští měšťané a ti neporazitelná vojska zahnali do bahna až „po řiť“. Podle toho pak rybník dostal svůj název. V dalším rybníku je prý pak utopili a pojmenovali ho jako Topič,“ líčí pověst rybář Karel Nusl. Stoosmihektarový rybník Labuť, který byl dostavěný roku 1492, kdy Kolumbus objevil Ameriku, pamatuje i slavné panovníky. „V zájezdní hospodě u jeho břehů nocoval desátý český král Jan Lucemburský. Alespoň tak to říká hraběnka Kornélie Hildprandtová, jedna z majitelek blatenského panství,“ poznamenává Karel Nusl a přidává další zajímavost. „O původu názvu rybníku Kaneček by nemělo být pochyb. Všechno je ale jinak. Rybník vlastnilo děkanství a říkalo se mu Děkaneček. A pohodlní lidé název tak dlouho zkracovali, až zůstalo jen u Kanečku,“ vypráví Karel Nusl.
Rybníky byly v historii i součástí obranného systému. Jako například největší strakonický rybník Blatský, který měl spolu s Volyňkou napouštět z jihozápadní části hluboký hradní příkop. Novodobě to bylo vidět před osmi lety. „O povodni roku 2002 se strakonický hrad alespoň na několik hodin stal znovu nepřístupným vodním hradem,“ uvádí Miroslav Šobr.
Rybníky přitahovaly i lidské tragédie. Radomyšlský se dokonce jmenuje Vražda. „Jedna pověst říká, že alejí od kostela svatého Jana jel kočár tažený koňmi a celé spřežení vjelo v plné rychlosti do vody. Podle druhé verze se v nedalekém stavení číslo deset stala vražda. Událost dokonce líčí soudničky Hrdelní příběhy z Prácheňska,“ říká starosta Luboš Peterka.
Podle autorů této knížky Vladimíra Šindeláře a Jiřího Pešty, kteří čerpali ze soudních spisů v archivech, zavraždil v květnu roku 1841 třicetiletý hospodář František Kovář svoji ženu Marii tak, že ji shodil do studny. Důvodem byl jeho milostný poměr s děvečkou Kateřinou, kterou si chtěl po smrti manželky vzít za hospodyni. V červenci ho za vraždu odsoudili k trestu smrti a v listopadu téhož roku vykonal popravu pražský kat. Pro smrt utopením se z nešťastné lásky rozhodla kněžna Lobkowiczová. Zamilovala se do podkoního a z tajného vztahu se narodilo děťátko. Dodnes se rybníčku u Vráže říká Jezírko lásky.