Investice do inovací už nejsou volbou, ale nutností. Firmy mohou využít i finanční podporu státu
Razantní pokrok a rozvoj technologií, vývoj na trzích i změny v chování zákazníků stavějí firmy nikoli do pozice, zda investovat do inovací, digitálních technologií, umělé inteligence a do vývoje, ale jak rychle a kam nejdříve. Pokud to neudělají a stále váhají, hrozí jim ztráta konkurenceschopnosti.
Úvahy typu „někdy v budoucnu budeme modernizovat“ mohou mít pro firmy fatální následky. Náklady na digitalizaci, automatizaci a do vývoje řešení s pomocí moderních technologií jsou strategickou investicí do velmi blízké budoucnosti.
„Výzkum a vývoj hrají klíčovou roli. Právě zde vznikají inovace, které mohou firmě přinést konkurenční výhodu a otevřít cestu k novým zdrojům příjmů. Otázkou už není, zda inovovat, ale jak inovace správně efektivně a cíleně řídit,“ zdůrazňuje Marek Vaculík, project team manager z poradenské společnosti enovation.
S technologickou modernizací jde ale ruku v ruce také potřeba rozvíjet lidské zdroje, vzdělávat zaměstnance a vytvářet pro ně podmínky odpovídající inovacím ve firmě i proměnám ve společnosti. „V dnešní době, kdy je na trhu dlouhodobě nedostatek lidí, a kvalitních lidí dvojnásob, musejí firmy investovat do zaměstnanců, aby zůstaly na trhu práce atraktivní a aby se pozitivně odlišily od konkurence. Zájemci o práci vnímají tyto investice jako motivační faktor při výběru zaměstnavatele a stávající zaměstnanci jako pracovní benefit a ujištění, že je firma pouze ‚neždímá jako citron‘,“ upozorňuje partner a provozní ředitel PwC Petr Smutný.
A také investice do automatizace jsou podle něj důležité opět kvůli nedostatku lidí na trhu. Lidé dnes nechtějí vykonávat nízkokvalifikované stále se opakující činnosti – a samy firmy nechtějí tyto činnosti s nízkou přidanou hodnotou platit.
Podle průzkumu společnosti SAP Budoucnost českého byznysu v éře AI se firmy v Česku stavějí k inovacím a umělé inteligenci pozitivně. Celých 83 procent z nich už umělou inteligenci využívá nebo plánuje zavést do svých procesů. Ačkoli se téměř čtyři z deseti obávají nedostatku kvalifikovaných pracovníků, predikce ukazují, že by AI mohla do konce roku 2025 zvýšit hodnotu českých firem v průměru o šestnáct procent.
Jak se měří návratnost
Pokud tedy firma chápe, že investice do vývoje a technologického posunu je nezbytná, následuje otázka, kolik to bude stát a kdy se nám to vrátí. Podle Michala Ševčíka, zakladatele poradenské skupiny BFC Group, se firmy o návratnost těchto investic nemusejí obávat a příliš ji řešit. V naprosté většině je podle něj návratnost velmi rychlá ve formě jasně vyčíslitelných úspor, zejména v oblastech materiální úspory či personálních nákladů.
„Pravý efekt investice nastává v horizontu tří až pěti let. Navíc se plně projeví i všechny pozitivní externality investice a jejich dopady na sociální, ekologické a environmentální funkce. Správně vedené investice do těchto oblastí mají vliv na pozitivní vnímání značky mezi klienty i vlastními zaměstnanci,“ dodává Ševčík.
Za jeden z nejběžnějších ukazatelů návratnosti se považuje takzvaný ROI – Return on Investment. Porovnává náklady a přínosy projektu a pomáhá vyhodnotit, zda se firmě vložené prostředky vracejí. U klasických investic do výzkumu a vývoje je však měření složitější a přínosy nejsou vždy kvantifikovatelné. Přesto se podle Marka Vaculíka dá ROI stanovit alespoň přibližně pomocí takzvané čisté současné hodnoty (NPV), která zohledňuje budoucí výnosy projektu a jejich rizikovost. Podle Ondřeje Kozla, provozního ředitele crowdfundingové investiční platformy Fingood, se návratnost projektů v oboru informačních technologií pohybuje od jednoho roku do pěti let, a pokud tomu tak je, lze projekt považovat za úspěšný.
Vaculík z enovation vyčísluje konkrétní příklad. Společnost zabývající se vývojem softwarových řešení investuje do cloudového nástroje pro správu účetní agendy s využitím umělé inteligence ke zpracování a analýze účetních dat. Cílem je moderní SaaS produkt (software jako služba) určený především pro účetní a daňové poradce.
Celková investice do vývoje dosáhla 4,5 milionu korun. Největší část nákladů tvořily mzdy vývojového týmu (tři miliony) a výdaje na testování, konzultace a na potřebné technologie. Vývoj trval zhruba dvanáct měsíců. Po uvedení na trh začala firma v druhém roce generovat stabilní tržby ve výši tři miliony korun ročně z licenčních poplatků od přibližně 100 klientů, kteří platí měsíční poplatek 2500 korun. Roční provozní náklady na údržbu systému, technickou podporu a servery činí přibližně 700 tisíc korun, čistý roční přínos tedy dosahuje 2,3 milionu.
Právě na základě těchto údajů lze vypočítat návratnost investice. V prvním roce po dokončení projektu je ROI záporný, protože náklady se ještě nevrátily. Nicméně v necelých dvou letech se investice plně vrátí a od třetího roku začíná projekt přinášet zisk s roční návratností přesahující padesát procent. V pětiletém horizontu se kumulovaný čistý zisk dostává přes hranici šest milionů. Příklad ukazuje, že dobře řízený vývojový projekt může být nejen technologickým přínosem, ale i ekonomicky výhodnou investicí s dlouhodobým efektem. Klíčová je však schopnost přesně odhadnout náklady, definovat tržní potenciál a efektivně nastavit obchodní model.
Každou investici kromě požadovaného výstupu provázejí vedlejší efekty, externality, a to jak pozitivní, tak negativní. Za negativní lze považovat například nutné odpady, zdravotní nebo kybernetická rizika a náklady na jejich případnou kompenzaci. Zásadní jsou pozitivní externality, jako je vliv na zaměstnanost v regionu a pracovní podmínky zaměstnanců, na produktivitu práce, pozitivní vnímání značky klienty i vlastními zaměstnanci, ale také environmentální dopady ve snižování odpadů a emisí a podobně.
Vyčíslení těchto externalit je obtížnější, ale podle Ševčíka je to možné v takzvaných stínových cenách, tedy kvalifikovaném odhadu finančního přínosu. Jejich pomocí lze například vyjádřit pracnost nějakého úkonu a následnou úsporu. Třeba kolik stojí hodina mítinku nižšího či vyššího managementu. Nebo náklady na proškolení nekvalifikovaného zaměstnance ve srovnání s náklady na čas, jejž bude muset kvalifikovaný zaměstnanec strávit při pomoci a vedení nekvalifikovaného kolegy, který by ale mohl věnovat ekonomicky výnosnější a jeho kvalifikaci odpovídající práci.
S investicí může pomoci i stát
V okamžiku, kdy se firma pro investici rozhodne, řeší finanční zdroje. Optimální a nejlevnější je samozřejmě vlastní kapitál, rezervy, jež si prozíravá firma na investice průběžně alokovala. Pokud tak neučinila nebo nemá vlastní dostatečné zdroje, je možné získat úvěr od banky či fondů zaměřených na inovace.
Využít lze také podporu ze strany státu. Mezi největší poskytovatele dotací patří Technologická agentura České republiky (TA ČR) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). TA ČR se specializuje především na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje. Nejvýznamnějším programem pro podniky je program TREND, který financuje vývoj nových výrobků, technologií a služeb. Podniky mohou v jeho rámci získat dotaci až do výše sedmdesáti procent uznatelných nákladů. Za zmínku stojí i TWIST (Technology with Impact Support Tool), který je určen k podpoře zavádění výsledků výzkumu do praxe. Cílí na fázi zvanou „last mile“, tedy překlenutí doby mezi laboratorním výsledkem a reálným komerčním využitím.
Evropský Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK) spravovaný MPO má zase pro firmy, jež chtějí investovat do vývoje nových řešení, program Aplikace. Ten podporuje průmyslový výzkum a experimentální vývoj. Míra podpory se pohybuje až do sedmdesáti procent v závislosti na velikosti podniku a typu výzkumné činnosti. Pro firmy, které již mají výsledky výzkumu k dispozici a chtějí je uvést na trh, je určen program Inovace pro zavádění nových výrobků a technologií do výroby.
Získat dotaci ale není pro firmy obvykle snadné zejména kvůli administrativní a právní náročnosti. Oslovit však mohou specializované firmy, jako je už zmíněná enovation. Jejich pracovníci dokážou žádosti na získání veřejných dotací na inovace, výzkum a vývoj zprocesovat a zároveň dohlédnou na to, aby byly splněny všechny legislativní požadavky.
