Masarykova nemocnice v ústecké městské části Bukov připomíná s více než dvaceti budovami pořádně velké sídliště. Stejně jako se každý obyvatel sídlištního bytu musí vařit, prát a hlídat děti, starají se o nemocniční kolos jeho zaměstnanci. Aby mohli lékaři ročně ošetřit přes půl milionu lidí na jedenačtyřiceti odborných pracovištích, potřebují pořádné zázemí. Sedmička nahlédla do míst, kam se běžný pacient nedostane. Tak například v prádelně měsíčně vyperou přes sto tun prostěradel, ubrusů, povlečení nebo lékařských operačních halen. A kuchyně s denní potřebou čtyř stovek kilogramů brambor nezaostává. V pět hodin ráno v ní začínají směny také Jiřímu Brejchovi.
Metrák řízků
V kuchyni v Masarykově nemocnici měsíčně vaří z bezmála čtyř tun masa. „Vydáváme čtyřicet tisíc jídel. Přibližně dvacet tisíc je pro pacienty. Děláme snídaně, obědy a večeře. Obyčejná jídla a samozřejmě desítky diet,“ vyjmenovává Brejcha.
Úderem jedenácté hodiny je před jídelnou v druhém patře fronta až ke schodům. V páteční nabídce jsou tři hlavní jídla, která mohou ochutnat i návštěvníci zvenčí. Menu nabízí pečené kuřecí stehno s bramborovou kaší, pivovarský guláš s těstovinami a vegetariánský kuskus se zeleninou.
Zástup jedlíků prochází kolem ukázkových porcí. Pokud lidé hlídají váhu, mohou si u vystavených talířů přečíst, kolik je v jídle tuků, sacharidů a bílkovin. Je tu i kalorická hodnota v kilojoulech.
Jídelní lístky plánují kuchaři na čtyři týdny dopředu. Kvůli propočítání porcí a využití skladů je to nutné. Běžná porce svíčkové, která je podle Brejchy jedno z nejoblíbenějších jídel, představuje čtyři sta šišek knedlíků a nejméně sto kilogramů masa.
„Co tak víme lidé si oblíbili naši kachnu a zelí. No a zaměstnanci si mohou na druhý den také objednat minutky. Připravujeme je takřka na dohodnutý čas. I to se dá zařídit,“ líčí kuchař.
Kuchaři denně vaří asi pětadvacet nejdůležitějších diet. A také obsluhují pekárnu. „Máme vlastní chleba, koláče a zákusky. Na Vánoce jsme dělali sto padesát kilo cukroví,“ chválí kolegy kuchař Brejcha.
Helikoptérou na střechu
Z ulice vypadá střecha budovy B jako létající talíř. Nejde ale o extravagantní výmysl architekta. Na heliportu přistává žlutomodrý vrtulník Eurocopter s těžce raněnými pacienty, které přepravuje na Emergency oddělení. Stavbu urgentního příjmu nemocnice plánovalo vedení ještě před sametovou revolucí a už tehdy bylo jasno, že vrtulníky budou přistávat na střeše budovy B.
Nemocniční heliport je v provozu od roku 1997. Přistání vrtulníků výrazně ovlivňuje počasí. V hustém sněžení, dešti, mlze nebo silném větru to možné není. „V prvních plánech bylo, že heliport bude vyhřívaný, nakonec na to nebyly peníze. Naší povinností je udržet ho v bezvadném stavu. Nejvíc práce je v zimě. Odklízení sněhu trvá dvě hodiny denně ve dvou lidech,“ vysvětluje Pavel Rejholec, technický a provozní vedoucí nemocnice.
Kruhový heliport je z litého betonu a unese tři tuny. V průměru měří sedmadvacet metrů. Nechybí tu oranžovobílý větrný pytel a noční maják s blikajícím červeným světlem. Vrtulník s volacím znakem Kryštof 15 na něm může přistávat pouze mezi šestou hodinou ranní a desátou hodinou večer.
Na přílet vrtulníku s pacientem je ústecká Emergency upozorněná několik minut předem. „Když je to z větší dálky, máme asi tak patnáct minut na to, abychom vyslali sanitáře. Náš tým s nosítky vyjede výtahem do osmého patra a čekáme. Od vyložení pacienta z helikoptéry do přepravy k nám dolů to trvá asi tři minuty,“ líčí záchranář Tomáš Viktora.
Tunel v pračce
Povlečení na deky, prostěradla, operační prádlo lékařů a sester a také prádlo z hotelů, restaurací nebo sportovních týmů. To vše umí vyprat pětapadesát zaměstnanců nemocniční prádelny.
„Pondělky a úterky jsou nejhorší. Navezou nám prádlo ze tří nemocnic,“ zahajuje exkurzi vedoucí Jiří Humpl.
Kolik je přesně prostěradel, Jiří Humpl neví. „Měsíčně pereme průměrně 104 tun prádla. Devadesát procent ho je z nemocnic v Ústí, v Chomutově a v Mostě.“
Doslova srdcem prádelny jsou dvě tunelové prací linky Archimedia. Jejich náplň představuje deset padesátikilogramových van. „V jedné várce pereme pět set kilogramů,“ říká šéf prádelny.
Po tunelových pračkách přijdou na řadu dva lisy. „V nich se zbavíme většiny vody, potom sušíme na dvaceti procentní vlhkost,“ popisuje postup Jiří Humpl.
Poslední fází je žehlení. Prádla je denně pět tun. „S žehličkami bychom zabrali celou nemocnici. Na ploché prádlo máme mandly a na to tvarované žehlicí komory,“ končí s popisem devadesátiminutového praní vedoucí.
Prádelna odebírá prací prášky, bělidla a změkčovače vody ve velkém. „Měsíčně to stojí kolem sto čtyřiceti tisíc korun,“ říká Jiří Humpl.
Gigabyty za vteřinu
Klienti i zaměstnanci nemocnice mohou bez problémů surfovat po internetu. Systém ale umí daleko víc než provoz nezaheslované wi-fi sítě. Optickými vlákny denně prochází víc dat, než kolik jich produkuje ústecká Spolchemie.
„Zajišťujeme veškerou výměnu informací mezi nemocnicemi v Ústí, Mostě a Teplicích. Osmdesát procent zaměstnanců nějak využívá internet,“ říká vedoucí oddělení provozu infrastruktury Václav Valenta.
Kapacita internetového připojení nemocnice k virtuálnímu světu přesahuje nejkvalitnější domácí připojení tisíckrát. Proto mohli letos lékaři v Ústí předvést ve 3D Full HD rozlišení robotickou operaci karcinomu prostaty odborníkům v Hongkongu.
„Záznam sledovali v reálném čase účastníci konference APAN. A současně s přenosem probíhala obousměrná videokonference,“ přibližuje úspěšnou prezentaci mluvčí Masarykovy nemocnice v Ústí Jiří Vondra.
Přes padesát informatiků se kromě internetu stará o počítače, telefony nebo kamerové systémy. „Denně pracujeme s padesáti terabyty dat,“ popisuje v centrálním úložišti Valenta funkci stojanů s hučící ventilací.
Sklepní místnost datového úložiště připomíná telefonní ústřednu. V několika stojanech blikají zelená světélka, jedno je ale červené. „To je terabytový disk na výměnu. Jeho funkci už převzal jiný systém. Máme šestistupňový systém záloh dat. Využíváme i pásky,“ vysvětluje Václav Valenta.
Firemní děti
Letošní rok zahájila v nemocnici provoz mateřská školka. „Jsme jedna z prvních firemních školek v kraji. Bereme i děti, jejichž rodiče do nemocnice dojíždějí,“ říká vedoucí učitelka Barbora Štočková.
Ve školce je šatna, herna, zázemí pro učitele, přípravna jídla dováženého z kuchyně a venkovní hřiště. „Ještě nejsme na plném počtu. Je tu padesát míst, máme sedmadvacet dětí a na stole další tři přihlášky,“ popisuje učitelka.
Zaměstnanci nemocnice za školku platí měsíčně tři tisíce korun. „Za to mají zajištěný hlídací servis po celý pracovní den, jsme tu dvanáct hodin denně. A neplatí zvlášť za jídlo nebo vstupné na různé akce,“ vysvětluje Štočková. A školka hrazená z evropských dotací má podle ní i další výhody.
„Rodiče mají k dětem blízko, kdyby bylo potřeba. Jsou u nás do několika minut. A odpadá jim cestování do školky a pak do práce. Hodně spoří čas,“ upřesňuje Barbora Štočková.
