Nenápadně se setmělo, rozsvítily se lampy a stojany na tramvajových ostrůvkách. Praha svlékla denní starosti jako kabát a chystá se užít si překvapivě teplý večer.
Svítí i okna Galerie Deset ve Waldesově muzeu na Čechově náměstí v Praze 10, ačkoli šestá podvečerní je hodina, kdy se galerie obyčejně zavírají. Ale v Galerii Deset právě v tuto hodinu začal Večer s Karlem Čapkem, milé literární soirée, které tu díky vstřícnosti starosty Prahy 10 upořádala obecně prospěšná společnost Skládej věnující se podpoře lidí s roztroušenou sklerózou (RS).
Sál galerie téměř zaplnilo několik desítek návštěvníků, kteří si přišli poslechnout četbu z díla významného humanistického literáta Karla Čapka v podání známých herců a hereček Ivany Jirešové, Báry Štěpánové, Vladimíra Polívky a Ondřeje Kepky. Publikum střídavě dojímala a bavila četba Čapkových veselých a zároveň hluboce lidských povídek prodchnutých „dativem sdílnosti“, který spisovatel tak rád užíval.
V druhé polovině večera pak herci publiku přiblížili Čapkův humorný pohled na zrod divadelního představení, když sehráli krátké „divadlo o divadle“, respektive o jeho zákulisí. Režie obou částí večera věnovaného divadelnímu režisérovi Janu Bornovi, který rovněž trpí roztroušenou sklerózou, se ujal Miloslav Šmídmajer.
Společnost Skládej vznikla spontánně a různými zajímavými projekty chce podporovat konkrétní lidi s RS a zároveň být informačním a komunikačním prostorem, který bude „poskládaný“ z informací, postřehů a poznatků ze života pacientů, a který zvýší informovanost široké veřejnosti o nemoci samotné. Na stěnách galerie ve Waldesově muzeu visí divadelní poutače a texty připomínající Čapkovu dobu. Je tu i jedno spisovatelovo vyznání, jímž sice reagoval na tehdejší souvislosti a z jiných pohnutek, ale přesto připomíná obrysy pocitů, které mohou zažívat ti, kteří dnes už tak dost překotnou dobu musejí zmáhat ještě s velkým osobním hendikepem: „Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal…“ psal Čapek na sklonku svého života. Společnost Skládej je jednou z těch, které se snaží, aby se hendikepovaní lidé takhle necítili.
