Na začátku 21. století prožívá naše společnost hlubokou ekonomickou krizi, a to nikoli poprvé ve své historii. Stačí si připomenout hospodářskou krizi ze třicátých let dvacátého století a mnohé další otřesy, jako například dvě světové války. Názory na ekonomickou problematiku jsou velmi různorodé. Přesto sílí hlasy, že v našem způsobu života a uspořádání věcí není všechno v pořádku.
Na místě jsou otázky: je náš životní styl a náš modus vivendi v souladu s aktuálními vědeckými poznatky? A jaké návody pro řešení současného stavu nabízí současná věda? Jak by podle moderních vědeckých poznatků měla vypadat podoba budoucí lidské společnosti, která by nebyla periodicky postihována hospodářskými propady a sociálními otřesy?
Extrémy jsou vždycky špatné
Některé vize v tomto směru nabízí americko-rakouský fyzik Fritjof Capra ve své knize Bod obratu (česky vyšla v roce 2002 v nakladatelství Maťa & DharmaGaia). Není příliš překvapivé, že mnoho podnětů v tomto směru přichází právě z fyziky, tedy z oboru, v němž za posledních sto let proběhl bouřlivý vývoj, a který se v současnosti ocitá na špičce lidského poznání.
V současném tržním hospodářství je cílem každého ekonomického subjektu především maximalizace zisku. Fritjof Capra se v tomto směru nechal inspirovat starou čínskou filosofií, která tvrdí, že jakékoli maximalizace je třeba se vyvarovat.
Maximalizace by byla uskutečnitelná ve starém světě karteziánsko-newtonovského paradigmatu, založeném na pohledu francouzského filosofa Reného Descarta a fyzika Isaaca Newtona. Tento názor, který převládal ve vědě přibližně od sedmnáctého století, nahlížel na přírodu jako na přísně deterministický stroj, kde jsou jednotlivé objekty materiálního světa od sebe oddělené a jejich pohyby a následný vývoj lze beze zbytku předvídat.
Nové objevy ve fyzice však přinesly radikální změnu – kvantová teorie ukázala, že příroda není složená z nějakých oddělených stavebních kamenů či bloků. Elementární částice nedávají smysl samy o sobě, ale mohou být zkoumány jen jako vztahy k ostatním částicím. Dalo by se tak říct, že příroda je spíše nedělitelná síť či tkanivo, které se nedá redukovat na elementární stavební bloky. Jedna z knih Fritjofa Capry ostatně nese příznačný název: Tkáň života.
Z toho vyplývá nutnost změny pohledu – dochází k posunu od starého mechanistického názoru k pohledu ekologickému a holistickému (celostnímu), který si je vědom vzájemné souvztažnosti a nedělitelnosti všech částí.
Čínská taoistická filosofie se již před tisíci lety vyznačovala právě svým důrazem na ekologii a holismus. Příroda je podle ní složená ze vzájemně propojených a závislých částí, mezi nimiž je třeba udržovat dynamickou rovnováhu. Jestliže u této části či jednotky existence (někteří vědci pro ni razí termín „holon“) převládne pouze maximalizace, sebeprosazení a konkurence, je to špatně. Jestliže naopak zvítězí pouze minimalizace, spolupráce, kooperace a integrace s celkem, je to také špatně. Jedinou správnou cestou je tak udržování dynamické rovnováhy mezi oběma protikladnými póly.
Ekologický leasing
Z tohoto pohledu existuje určitá optimální velikost každé struktury – hospodářské podniky by neměly být ani příliš velké, ani příliš malé. Požadavek na optimalizaci zisku, velikost či rychlost rozvoje se samozřejmě snadno vysloví, něco takového je ovšem mnohem obtížnější realizovat v praxi. Potíž například může být v tom, že člověk je geneticky naprogramován k maximalizaci (v průběhu evoluce musel nashromáždit co nejvíc zásob na zimu), zatímco podle ekologického světonázoru by měl především usilovat o optimalizaci.
Fritjof Capra navrhuje přechod od lineární ekonomiky k ekonomice „uzavřeného cyklu“. Naše současné hospodářství je lineární, vytváří tedy produkty, které většinou nejsou zpětně recyklovatelné. Naproti tomu v ekonomice uzavřeného cyklu by byla většina produktů tzv. biodegradabilní, daly by se tedy rozložit a znovu jiným způsobem použít.
Ve své knize „Steering business towards sustainability“ (Vedení byznysu směrem k udržitelnosti) také Fritjof Capra říká, že většina produktů by se nadále neměla prodávat tradičním způsobem v obchodech, ale spíše pronajímat. Jednotlivé produkty, jako ledničky, auta nebo počítače by tak v každém okamžiku náležely výrobci, a uživatelé by si je pouze pronajímali. V tomto případě se jedná o perspektivní obor „ekologického leasingu“.
Capra jmenuje řadu dalších konkrétních návrhů: důraz na obnovitelné zdroje energie, nebo obnova zdravotnictví, kde by například nemocnice neměly vypadat jako přetechnizované továrny na uzdravování nemocných, ale spíše jako přátelštější a vstřícnější hotely či penziony. Ekologické zemědělství by namísto jedovatých pesticidů používalo tradiční postupy, známé už tisíciletí.
Ekonomika budoucnosti by se měla inspirovat u přírodních ekosystémů, a posílit zpětné vazby, které budou systém navracet do rovnovážného stavu. Mělo by tak dojít k oscilaci kolem rovnovážného bodu, k docílení dynamické rovnováhy a tím i ke zdraví jednotlivce i celé společnosti.
Příčinou potíží je rozšíření trhu
Docílit žádoucího stavu samozřejmě není snadné. Pro hledání řešení je třeba si nejprve podrobně rozebrat, jaká je příčina současného stavu. Brilantní analýzu současné situace podal filosof Karl Polanyi ve své knize Velká transformace (česky ji vydalo v roce 2006 brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury). Zabýval se v ní průmyslovou revolucí v devatenáctém století a jejím vlivem na proměnu tehdejší tradiční ekonomiky v ekonomiku tržní.
Polanyi poukázal na to, že příčinou mnoha sociálních a ekonomických otřesů ve dvacátém století (ekonomická krize, nástup fašismu, druhá světová válka) je vlastně ustavení tržní ekonomiky, k níž došlo v důsledku zavedení strojů do výroby. Trh se rozšířil do oblastí, kde dříve nebyl přítomný.
Zatímco ve středověku převládalo většinou soběstačné hospodaření a na malých ohraničených trzích se prodávaly pouze přebytky ekonomické produkce, v průběhu devatenáctého století se součástí trhu stal člověk i příroda. Vznikl trh práce a na přírodu se začalo nahlížet jako na ekonomický zdroj, s mnoha doprovodnými negativními důsledky.
Právě skutečnost, že člověk a příroda jsou součástí trhu, v současnosti zabraňuje dostat se k optimálnosti a k rovnováze, jak o ní usiluje Fritjof Capra. Jestliže je člověk součástí trhu, potom musí myslet především na vlastní tržní sebeprosazení. Soutěživost a spolupráce by přitom měly být v dynamické rovnováze – a v přírodních ekosystémech tomu tak na rozdíl od lidské společnosti skutečně je. Jako řešení problému proto Polanyi navrhuje vyjmout člověka a přírodu z působení trhu. Je však obtížné představit si, jak to v praxi uskutečnit, a jak by taková společenská změna měla konkrétně vypadat.
