Pohlíží na svět očima psa

Mostecká umělkyně řeší v kresbách život se svojí fenkou Haiku.

Most / Na vernisáži ve Zlaté trojce chyběla hlavní hrdinka tvorby Mostečanky Jany Jungmannové, její fenka Haiku. Přesto byla psí slečna díky vystaveným kresbám na každém kroku při výstavě nazvané Žijeme spolu a ona mě prostě jen sleduje.

Učitelka výtvarné výchovy v základní umělecké škole na svých kresbách odhalila mnoho i ze svého nitra. Na pohled jednoduché obrázky svého psa doplnila krátkými texty. Komentuje v nich dění svých vlastní dní. Ovšem skrze Haiku. Snaží se mezi oběma hledat paralely, jež jsou mnohdy velmi intimní. Pro ty, kteří nikdy psa neměli, může být způsob nazírání na svět této dvojice podivný, ale jak Jana Jungmannová říká, je to každého boj, zda myšlenku pochopí.

„Je mi blízké ženské téma. Už předchozí výstavy se kolem něj točily,” povídá výtvarnice. Přestože Mostečanům představila jen torzo toho, co očima psí přítelkyně zachytila, z deníkových záznamů je patrné, co obě dvě trápí.

„Haiku je devět let. Loni jsem ji musela nechat vykastrovat. Pořád měla problémy, falešnou březost, hledala si hnízdo. Doteď jsem se s tím nesmířila,” smutně krčí rameny.

Mladá žena těžce nese, co operace s její fenkou udělala. „Už to není pes jako dřív. Měla svůj cíl, chtěla štěňata. Teď je z ní jen požírač žrádla,” přiznává Jungmannová. Paralelně se přes tento problém dostává k lidské sexualitě. Ani ta není bez chybičky. Dokazuje to jeden z obrázků, na kterém je text: Má kamarádky, co prožily orgasmy, ví, proč mají rády sex… Každá třetí žena neví, co to je…

Od svého oblíbeného, i když někdy bolestného, tématu ženství se výtvarnice oprosťuje každý den při své práci. Přeje si, aby měli její žáčci jednou zájem o to, jak vypadá město, kde žijí.

U nejmenších ji těší, že při tvorbě nemají zábrany. Musí vybírat témata, která znají. Něco, co v nich zanechalo silný zážitek. „Třeba setkání s pavoukem. Byla jsem překvapená, že většina dětí se ho nebojí. Ale znají ho všichni, proto mohou postupně tvořit příběh,” vysvětluje umělkyně.

Přestože většinu času se Jana Jungmannová věnuje malování, nemá ho tolik, kolik by chtěla. „Umění není jen o malování. Je to i filosofie, duševní tvorba,” uzavírá žena.